V minulosti došlo k řadě vědeckých pokusů, které lze označit za nelidské. Na internetu a zejména sociálních sítích je poměrně často popisován i experiment, podle kterého měli sovětští vědci testovat, jak dlouho lidé vydrží bez spánku.

Hrůzné experimenty z gulagů

Jak připomíná ve svém článku s názvem Lékařský výzkum ve Stalinově gulagu pro Bulletin dějin medicíny autor Golfo Alexopoulos, před nedávnem odtajněné archivy Gulagu (Hlavní správa nápravně-pracovních táborů – pozn. red.) odhalily, že sovětské vedení zřídilo v táborech lékařské výzkumné laboratoře.

Ačkoli vědecké zkoumání v táborech plných vězňů nebylo tak smrtící jako například v nacistických koncentračních táborech, nebyla ruská výzkumná činnost ani zcela neškodná.

K ruskému spánkovému experimentu se váží hrůzostrašná vyobrazení

„Spíše než léčbou za účelem záchrany životů se vědci často zabývali pozorováním umírajících pacientů,“ uvedl Golfo Alexopoulos.

Zejména neoficiální informace o sovětském lékařském výzkumu pak zřejmě stojí za informacemi o takzvaném Ruském spánkovém experimentu, z něhož běhá mráz po celém těle.

Co se o experimentu šíří

Jak uvedl zpravodajsko-lifestylový web NZ Herald, ve 40. letech 20. století prý skupina ruských výzkumníků umístila pět vězňů do speciální komory. Do komory pak pumpovali plyn, který jim bránil v usnutí. Neustále sledovali jejich chování a nahrávali si jejich rozhovory. Vězňům před tím slíbili, že po 30 dnech experimentu budou volní.

Prvních pár dní se zdálo být vše v rámci možností v pořádku. Ale po pátém dni se vězňové začali chovat paranoidně, přestali spolu mluvit a šeptali něco sami sobě.

Za devět dní od počátku experimentu se z komory ozval křil. Dva z nevyspalých vězňů začali pobíhat po komoře a křičeli tak silně, že si málem vykřičeli hlasivky. Nakonec se uklidnili.

„Patnáctý den byl plyn nahrazen čerstvým vzduchem. V té době už byl jeden vězeň mrtvý. Všichni měli na sobě těžká zranění. Vypadalo to, že začali pojídat sami sebe, přestože potraviny měli k dispozici,“ popsal web.


Nahrává se anketa ...

Všichni testovaní vězni nakonec zemřeli. I přes těžkou spánkovou deprivaci byli schopni vyvinout až nadlidskou sílu a odmítali opustit celu, která už byla otevřena. Dokonce prý zavraždili jednoho vojáka, který je měl na dohled.

Co je na tom všem pravdy?

Konkrétně tento ruský případ se zřejmě nikdy neodehrál. Alespoň tak, jak je často popisován. Jde totiž o takzvanou creepypastu, tedy hororový příběh, který se snadno šíří po internetu.

Creepypasta o Ruském spánkovém experimentu:

| Video: Youtube

Creepypasta je krátký strašidelný příběh vytvořený internetovými uživateli. Obvykle se týká vražd, sebevražd, tajuplných událostí a paranormálních jevů. Jsou psané tak, aby čtenáře vyděsily.

Proč se Ruskému spánkovému experimentu tolik věří?

Na smyšlené, ale snadno uvěřitelné příběhy, zaměřil svou pozornost Joe Stubbersfield, lektor psychologie University of Winchester.

„V případě ruského spánkového experimentu se zdá být příběh pravdivý, protože zapadá do obecných znalostí o neetických experimentech na lidských bytostech ve 40. letech 20. století. Včetně těch, které byly prováděny během II. světové války, a také pozdějších experimentů CIA se spánkovou deprivací,“ řekl Stubbersfield.

close Ruské pracovní tábory byly známé nelidskými podmínkami. info Zdroj: Shutterstock zoom_in Ruské pracovní tábory alias gulagy byly hrůzné sami o sobě.

Jak dlouho je schopen člověk nespat?

Zatím zřejmě nejvěrohodnějším zaznamenaným rekordem „nespavosti“ je experiment se sedmnáctiletým Američanem Randy Gardnerem. O něm se podle webu New Scientist ví, že …

  • Zůstal vzhůru 264 hodin a 25 minut, tedy déle než 11 dní
  • Byly u něj během experimentu poškozeny kognitivní a smyslové schopnosti. Typickým projevem dlouho trvající bdělosti je paranoia, problémy s pamětí, změny nálady, zrakové problémy, halucinace i potíže s řečí.
  • Randy Gardner nekonzumoval žádné povzbuzující drogy, aby se udržel vzhůru, ale měl kolem sebe lidi, kteří ho rozptylovali od toho, aby usnul.

Web New Scientist uvedl, že v minulosti tvrdilo několik lidí, že vydrželi bez spánku déle, ale nemohli to nijak doložit.

Fatální familiární insomnie

Výjimku tvoří jedinci trpící fatální familiární insomnií, což je smrtelný typ nespavosti a nedá se příliš léčit. Postižený jedinec postupně ztrácí schopnost usnout. Nakonec v kómatu zemře v rozmezí 7 – 36 měsíců od vypuknutí choroby. Tímto typem insomnie trpí pouze pár set lidí na světě.