Poslední exemplář ptáka s názvem ronte mauricijský známého také jako dodo i jako blboun nejapný (latinsky Raphus cucullatus) byl živý naposledy spatřen před více než 300 lety. Právě v této době pak uhynul i ten poslední kus. Za jeho zkázou stojí člověk.

Co se ví o podobě blbouna nejapného

Jak přesně blboun nejapný vypadal, není úplně jasné. V době kdy žil, neexistovaly fotografie, natož kamery.

„Jeho vnější podobu dokládají pouze malby, náčrty a písemné zprávy ze 17. století,“ připomenul specializovaný web Prehistoric fauna. Ví se tak jen, že blboun nejapný …

  • Byl asi jeden metr vysoký.
  • Mohl vážit 10–20 kilogramů.
  • Mohl zřejmě mít hnědavě šedé peří, žlutá chodidla a chomáče ocasních per, šedou nahou hlavou a zobák zbarvený černě, žlutě a zeleně.

„Navzdory tomu, že je to jeden z nejslavnějších ptáků na světě, stále o ptákovi dodo nevíme prakticky nic,“ konstatoval pro web CNN Julian Hume, ptačí paleontolog z londýnského přírodovědného muzea.

American Museum of Natural History doplnilo, že dodo možná nebyl vždy nelétavý. Patří totiž do vývojové větvě holubů, kdy se jedna skupina před pradávnými lety usídlila právě na ostrově Mauricius. Tam, pravděpodobně kvůli nedostatku predátorů, se dodo postupem času zvětšil a ztratil schopnost létat.

Jak se blboun nejapný choval

Blboun nejapný žil na Mauriciu, což je v současnosti ostrovní stát v Indickém oceánu asi 2 000 kilometrů jihovýchodně od afrického kontinentu, na východ od Madagaskaru. Země se rozkládá na ploše 2 040 kilometrů čtverečních.

Vyhynulí tvorové - Blboun nejapný:

| Video: Youtube

Blbouni žili a hnízdili na zemi. Hlavní potravou bylo ovoce. Mohutný zobák jim umožnoval louskat velká semena, velkou část potravy tvořilo ovoce. Hnízdili na zemi a byli velmi krotcí. Právě tato vlastnost se jim stala osudnou.

Proč blboun nejapný vyhynul

Jak připomenulo Museum of Natural History spadající pod Oxfordskou univerzitu, příběh vyhynutí doda začíná v roce 1598, kdy se s těmito jedinci poprvé setkali holandští námořníci.

„Ptáci dodo byli velmi krotcí a proto je šlo snadno ulovit. To způsobilo jejich rychlý úbytek,“ uvedlo Museum od Natural History. Jako potrava byl loven i přesto, že jeho maso bylo poměrně tuhé a muselo se dlouho vařit.

Zkázu pak dokonali psi, kočky, krysy a prasata, které s sebou právě námořníci přivezli. Tato zvířata pak ve velkém likvidovala nakladená vejce. „Poslední potvrzené pozorování práků bylo v roce 1662, v roce 1700 byl považován za vyhynulý,“ popsalo muzeum.

Lidstvu tak stačilo k vyhubení zhruba 100 let.

close Poslední známá dobová malba dronta z roku 1638 od autora jménem Cornelis Saftleven. info Zdroj: Wikimedia Commons, volné dílo zoom_in Poslední známá dobová malba dronta z roku 1638 od autora jménem Cornelis Saftleven

Tuzemská stopa doda vede v Rudolfovi II.

Za jistou zajímavost lze považovat i blbounovu českou stopu. Podle dostupných informací se totiž podle všeho dostal i na dvůr českého panovníka Rudolfa II., jak ve své vědecké práci uvádí také Julian Hume z londýnského Natural History Museum.

Touto historickou okolností se zabýval i člen doktorské komise katedry zoologie Přírodovědecké fakulty UK a vědecký pracovník Národního muzea Jiří Mlíkovský.


Nahrává se anketa ...

„Dodo se k Rudolfovi II. dostal pravděpodobně mezi roky 1605 až 1608. V roce 1609 už však byl mrtvý, protože se v tomto roce ocitl v katalogu Rudolfových vycpanin,“ konstatoval Jiří Mlíkovský na webu Univerzity Karlovy v Praze.

Proč je dronte mauricijský blboun nejapný?

Vědec v oblasti ornitologie Jiří Mlíkovský rovněž vysvětlil, proč se pták dodo nazývá taktéž blbounem nejapným.

„Vyplývá to z psychologie celé tehdejší doby. Dnes se na toho, koho zabijí, pohlíží jako na chudáka nebo na oběť. Ovšem tehdy, když se někdo nechal zabít, tak byl pro přeživší jen hlupák. Tohle zvíře se nechalo zabíjet docela jednoduše, a proto si vysloužilo takové jméno,“ vysvětlil Jiří Mlíkovský.

Pokusy ptáka doda oživit

Vědcům temný osud blbouna nejapného nedá spát. Chystají proto pokusy, jak s pomocí zachovalé tkáně doda a její DNA vyhubeného tvora vrátit zpět do přírody.

„Vědci z Institutu genomiky Kalifornské univerzity v Santa Cruz sekvenovali genom doda ze vzorku DNA odebraného z muzejního exempláře,“ uvedl web Discover Wild Life.

Jak již na webu Denik.cz informovali, Dalším krokem bude porovnání genetické informace s nejbližšími ptačími příbuznými doda, kteří se nacházejí v rodině holubů. To je proces, který přesněji řekne, co dělá doda dodem.

Po této fázi bude následovat už ten hlavní a nejnáročnější krok, a to je samotné vzkříšení zvířete. Vědci budou muset spojit buňky žijícícho příbuzného doda s DNA vyhynulého ptáka. Doufají, že by se mohla použít už vyzkoušená technika. Například ta, při níž k vytvoření slepice posloužil genetický materiál kachny.

„Tento způsob zahrnuje odstranění zárodečných buněk z vajíčka, jejich kultivaci v laboratoři a následnou úpravu na požadované genetické rysy. Následně je vědci vloží zpátky do vajíčka ve stejné vývojové fázi. V případě úspěchu projektu nevznikne úplná kopie ptáka, ale jeho hybridní forma,“ uvedli jsme v dřívějším článku.