close Pohledem Jiřího Vojáčka info Zdroj: Deník zoom_in Pohledem Jiřího Vojáčka Československé letectvo bylo už od 50. let zvyklé provozovat zejména sovětské stroje, a to primárně v nejdůležitější roli stíhacích a stíhacích bombardovacích letounů. Labutí písní sovětských konstrukcí na československých letištích se stal slavný MiG-29, kterého stihlo být v průběhu roku 1989 dodáno dvacet kusů z původně zvažovaných sto deseti, po nichž byly další objednávky zrušeny. Sametová revoluce tak zastihla československé letectvo vyzbrojené pěti hlavními typy. MiG-21 a MiG-23 několika různých verzí, ryze stíhacím MiG-29, stíhacím-bombardovacím Su-22M4 a letounem Su-25 pro přímou leteckou podporu.

Dokument První vlaštovky o účasti československých pilotů na leteckém dni ve Fairfordu ve Velké Británii v roce 1991:

| Video: Youtube

Po skončení studené války nastala doba razantních škrtů v obranných rozpočtech, s nimiž souviselo snižování počtů bojové techniky na obou stranách někdejší železné opony. Československé letectvo se však také muselo vyrovnat s blížícím se rozpadem společného státu, který přinesl dělení letecké techniky v poměru 2:1. Výjimku z dohod mezi českou a slovenskou stranou tvořily stroje MiG-23, které zůstaly všechny v Čechách, zatímco nejvýkonnější MiG-29 byl rozdělen v poměru 1:1 a každá část bývalé federace si ponechala deset strojů.

Zatímco naši v průběhu 90. let vyřadili všechny „třiadvacítky“ a „devětadvacítky“ a ministerstvo obrany je vyhandlovalo v dodnes kontroverzním obchodu s Polskem za vrtulníky W-3A, Slováci, vládou Vladimíra Mečiara politicky směřovaní spíše k Rusku, se rozhodli staré sovětské dluhy umořit rozšířením letového parku o další ruské letouny MiG-29. Desítku bývalých federálních Migů-29 tak v letech 1993-96 doplnilo dalších 14 strojů verzí A a UB.

Slovenské stíhačky MiG-29:

Fotogalerie: Slovenské stíhačky MiG-29

V této době se na Slovensku velice vážně zvažovalo pořízení dalších stíhacích letounů MiG-29 a dokonce cvičných strojů Jak-130, bitevních vrtulníků Ka-50 a nebo protiletadlových raketových komplexů S-300. Žádný z těchto ambiciózních nákupů se nakonec nepodařilo zrealizovat, a to jen díky politické změně, ke které došlo po volbách v roce 1998.

Slovenští orli dnes

Bezprostřední bojovou sílu slovenského letectva dnes tvoří 81. křídlo na letišti Sliač. Jeho 1. taktická letka však má ve výzbroji pouze jeden jediný cvičně-bojový MiG-29UBS, který je ve stavu neletuschopných zásob, a 2. taktická letka má dva omezeně modernizované cvičně bojové letouny L-39ZAM. Jak vidno, slovenští politici domácí letectvo dovedli do stavu praktické neexistence, což je v době, kdy se válčí prakticky na slovenských hranicích, opravdu nezáviděníhodná situace. Jak se něco takového mohlo stát?

Čtrnáct letounů F-16 v nejmodernější verzi Block 70 obdrží slovenské letectvo již za několik měsíců:

Prvním důvodem jsou dlouhodobé problémy s provozem MiGů-29. Zatímco ještě v 90. letech šlo o stroje, které se daly označit za moderní, kvůli pomalému zastarávání a zhoršující se spolupráci s ruskými techniky společnosti RAC MiG, která prováděla vyšší servis slovenských „devětadvacítek“, se dnešních časů dožil jen minimální počet letuschopných strojů. Ještě začátkem roku 2022 disponovala 1. taktická letka sedmi stíhačkami MiG-29AS plus jednou spárkou MiG-29UBS a s jejich provozem a udržením v hotovostním systému QRA (Quick Reaction Alert) se počítalo minimálně do konce roku 2023, kdy měly štafetu převzít nové stíhačky F-16.

Právě ty se však staly spoluviníkem současného stavu slovenského letectva. Společnost Lockheed Martin ne až tak dokonale zvládla přechod výroby z továrny ve Fort Worth, kde se muselo udělat místo pro linku na letouny F-35, do Greenville v Jižní Karolíně. Do toho všeho přišly covidové lockdowny a obrovské problémy dodavatelských řetězců. Výsledkem bylo několik posunutí dodávek nejen slovenských viperů. Zatímco ale například Bahrajn se mohl opřít o existující flotilu sedmnácti starších F-16C, Slovensko mělo k dispozici pouze několik málo výše zmíněných MiGů, o jejichž plné technické způsobilosti k letu, či dokonce boji, slovenští odborníci oprávněně pochybovali. Technické potíže se slavnými, ale technicky i morálně zastaralými „devětadvacítkami“ umocňoval malý nálet pilotů, který se pohyboval v posledních letech kolem 50 hodin ročně, nebo problémy s výzbrojí ruských strojů.

Americká armáda pokračuje v plánech na snížení počtu svých bojových vrtulníků UH-60 Black Hawk. Jde o šanci na dobrou výzbroj pro Česko:

Před časem byla například zveřejněna poměrně šokující informace, že národní hotovost QRA drží dlouhodobě pouze jeden pilot, a to s pouze jednou jedinou protiletadlovou řízenou střelou R-60. I té od té doby vypršel limit na maximální počet absolvovaných vzletů a přistání, při kterých se pomalu poškozují systémy podvěšené raketové techniky, a tak se v poslední době musel poslední letuschopný MiG-29 v případě ostrého zásahu ve slovenském vzdušném prostoru spolehnout jen na svůj palubní kanón.

close Slovenský MiG-29AS na airshow ILA info Zdroj: Wikimedia Commons, ILA-boy, Public domain zoom_in Slovenský MiG-29AS na airshow ILA

Hřebíčkem do rakve bojové části slovenského letectva bylo rozhodnutí ministra obrany Jaroslava Naďe všechny zbylé „devětadvacítky“ vyřadit a dát jim možnost si před sešrotováním ještě zabojovat v barvách letectva svobodné Ukrajiny. 9. září 2022 se tak MiGy-29 se Sliačí slavnostně rozloučily a tím byla jejich činnost ve prospěch Vzdušných sil Slovenské republiky fakticky ukončena.

Na poskytnutí letounů Ukrajině se názory různí, stejně jako na volbu typů, které by se na ukrajinském nebi mohly objevit:

Ochranu slovenského vzdušného prostoru od té doby zajišťují ve spolupráci s pozemní částí slovenského letectva bojové letouny NATO, konkrétně polské F-16, české letouny Gripen a naposledy německé stroje Eurofighter Typhoon. Zde se sluší poznamenat, že v jednu chvíli české letectvo s pouhými čtrnácti stroji JAS 39 zajišťovalo vzdušný prostor hned pěti zemí, když si na podzim 2022 prodlužovalo svoje účinkování nad Pobaltím a zároveň chránilo nebe nad územím celého Československa.

Světlo na konci tunelu

Prvním zablýskáním na lepší časy se stalo nedávné slavnostní převzetí první slovenské F-16V výrobního čísla 20-4001 a hned nato úvodní vzlet první chystané spárky. Výcvik slovenských pilotů na nové stroje přitom probíhá od roku 2019, respektive 2021, oba první slovenští piloti dokončili svou misi v USA v létě 2023 a nyní se podílí na zajišťování hladkého průběhu přebírání nových letounů.

K fyzickému převzetí prvních čtyř letounů, patrně dvou jedno- a dvou dvoumístných, by mělo dojít v nejbližší době, tyto letouny však ještě nebudou přemístěny do Evropy, výcvik na nich bude probíhat přímo v USA. Další dvojice pak má být slovenskému letectvu předána do poloviny roku příštího a zbytek letadel do konce roku 2026.

I tyto termíny jsou však „na vodě“, protože Slovensku se ke všem potížím s vyřazováním ruských letadel a posouváním dodávek jejich náhrady nedaří zajistit včasnou rekonstrukci letiště na Sliači. Na něm by měly být vybudovány nové zodolněné kryty pro letouny, údržbové hangáry, sklady pro pohonné hmoty, munici a logistické vybavení, budova pro letový simulátor, překonstruovány pojížděcí dráhy a stojánky a připravena řada dalšího vybavení.

Několik posledních slovenských vlád však nebylo schopných tyto úpravy ani jen zahájit, počítá se proto narychlo jen s nejnutnějšími úpravami tak, aby F-16 vůbec mohly na Slovensko přilétnout a všechno ostatní se bude dobudovávat až po příletu nových strojů. Je dokonce možné, že „vipery“ budou nejdříve umístěny na letišti v Kuchyni, nebo dokonce na nějaké evropské spojenecké základně v zahraničí, která má s provozem F-16 zkušenosti a je na ně vybavena (spekuluje se o polském Lasku nebo italském Avianu).

Na českém nebi by se po roce 2029 měly objevit supermoderní „neviditelné“ letouny 5. generace:

V programovém prohlášení nové slovenské vlády, jejímž ministrem obrany je mimořádně kontroverzní Robert Kaliňák, je dokonce explicitně uvedeno, že „sa zváži možnosť zmeny umiestnenia lietadiel F-16 zo Sliača na letisko Kuchyňa“. Ať už budou slovenské F-16 umístěné kdekoli a jejich základny zrekonstruovány jakkoli, kvůli tomu, jakým způsobem dochází k přípravě Slovenska na přezbrojení vlastních leteckých sil, zřejmě budou muset slovenští politici skousnout na summitech NATO řadu udivených pohledů.

Šance pro L-39NG

Kde naopak vládne naprostá spokojenost, je vrtulníková část slovenského letectva. Slováci, na rozdíl od českého experimentování s americkými námořními vrtulníky, zavedli osvědčený a v NATO široce zastoupený typ UH-60 Black Hawk, se kterým na Slovensku panuje naprostá spokojenost. Nákup byl sice proveden před válkou na Ukrajině s cílem co nejvíce na něm ušetřit, proto se postupně zjišťuje, jak moc jsou některé systémy slovenských „černých jestřábů“ osekané, ale modernizační programy už jedou, stejně jako plány na dokoupení dalších strojů.

close Americký vrtulník UH-60 info Zdroj: Wikimedia Commons, U. S. DOD, Public Domain zoom_in Americký vrtulník UH-60

V úvodní části článku jsme psali o slovenském daru několika letounů MiG-29 Ukrajině. Nejen tento převod kvitovala s povděkem americká administrativa, proto nabídla Slovensku nečekané posílení vrtulníkového letectva v podobě možnosti za velmi příznivých podmínek odkoupit 12 dlouhodobě uložených bitevních vrtulníků AH-1Z (stejný typ, který nakupuje Armáda České republiky) z pozastavené dodávky pro Pákistán.

Co vše dokáže letoun F-35?

O osudu této nabídky rozhodne až nová slovenská vláda, premiér Fico k ní byl před volbami kritický, zřejmě i proto, že slovenské letectvo už od roku 2011, kdy vyřadilo poslední Mi-24, žádné bitevní vrtulníky neprovozuje, takže pro ně nemá pozemní zabezpečení, piloty ani technický personál. Pokud by snad Slovensko tuto nabídku odmítlo, je nasnadě, že by minimálně část „pákistánských“ AH-1Z mohla odkoupit Česká republika.

Velmi zajímavá situace panuje ve 2. letce 81. křídla na letišti Sliač, která provozuje československé letouny L-39 Albatros. Podle zpráv z médií musel být jeden ze slovenských pilotů, kteří se v USA přeškolovali na typ F-16, odeslán domů, protože se ukázalo, že pro pilotování nadzvukových strojů nemá předpoklady. Další podobné ostudě by se velení slovenského letectva rádo vyhnulo, proto si je velmi dobře vědomé nutnosti obměnit cvičný letový park, jehož současnému typu v roce 2026 končí technická životnost.

Letoun L-39NG:

Fotogalerie: Proudový letoun L-39NG

Náhradou za L-39 se zvažují čtyři typy. Samo slovenské velení si přálo české L-39NG, smlouva na osm kusů už byla před podpisem, po pádu vlády Eduarda Hegera se však celý proces vrátil do bodu nula. Základní možností je pořízení turbovrtulového brazilského letounu Embraer EMB-314 Super Tucano. Na druhé straně se mluví i o možnosti pořídit moderní a výkonný typ T-50 z Jižní Koreje, možná i ve cvičně-bojové verzi F/A-50, kterou své F-16 doplňují také Poláci. Zlatou střední cestou jsou pak italský M345, slabší a méně vybavený bratříček známějšího M346 Master a zmíněný L-39NG z Aera Vodochody. Rozhodnutí o nákupu je nyní v rukou ministra Kaliňáka.

Slovenské letectvo prochází těžkým obdobím. Taktická složka prakticky neexistuje, jeden ze dvou transportních letounů C-27J Spartan je dlouhodobě uzemněn, stejně jako většina cvičných proudových letounů. Výcvik v USA na nový páteřní typ probíhá, ale „domácí úkoly“ v podobě výstavby potřebné infrastruktury se neplní. Překonat všechny těžkosti bude stát slovenské generály ještě mnoho úsilí, světlo na konci tunelu je už ale vidět zřetelně.

Slovensko má potenciál vybudovat kvalitní, dobře vyzbrojené a špičkově vycvičené vzdušné síly, na které čeká nejen velení NATO, ale i čeští piloti, kteří by rádi opět intenzivně cvičili se svými slovenskými kamarády.

Za spolupráci při přípravě materiálu děkuji provozovatelům odborného serveru czechairforce.com.