Noční bombardéry RAF míří do akce:

| Video: Youtube

Avro Lancaster, s typovým označením 683, byl čtyřmotorový těžký bombardér používaný během II. světové války britským Královským letectvem RAF. Navrhla jej a vyráběla společností Avro. Byl páteřním a zároveň nejúspěšnějším strojem bombardovacího letectva – Bomber Command RAF. Jeho současníkem byl letoun Handley Page Halifax. Oba bombardéry byly vyvinuty podle stejné specifikace, stejně jako další z letounů Short Stirling. Portál wikipedie uvádí, že všechny tři typy byly za války přijaty královským letectvem během stejného období.

Velitel britského bombardovacího letectva, Marshall of the Royal Air Force, Sir Artur Harris v knize Bombardéry útočí (oficiální název Bomber Offensive, v češtině poprvé vydal Orbis, 1948) píše, že Lancaster vznikl souhrou šťastných náhod.

Svůj původ měl ve dvoumotorovém letounu Avro Manchester, který byl vyvinut na konci třicátých let v reakci na požadavek ministerstva letectví P.13/36 na střední bombardér pro „celosvětové použití“. Původně vznikl jako vývojová verze Manchesteru, protože s jeho provozem byly problémy a v roce 1942 byl ze služby v letectvu vyřazen. Poháněly jej čtyřmi motory Rolls-Royce Merlin a v jedné verzi motory Bristol Hercules.


Nahrává se anketa ...

Do služby u bombardovacího velitelství RAF vstoupil v roce 1942 až jako poslední z trojice nových těžkých čtyřmotorových bombardérů sloužících v Bomber Command. V průběhu výroby vzniklo několik různě vylepšených a zmodernizovaných modifikací stroje. Web cs-letci.com uvádí, že celkem bylo vyrobeno 7 378 Lancasterů všech verzí.

Hlavní letoun noční bombardovací kampaně

Jak ale strategická bombardovací ofenzíva v Evropě nabírala na síle, stal se hlavním letounem noční bombardovací kampaně, která následovala.

S rostoucími počty tohoto typu se stal v druhé polovině války již zmiňovanou páteří britského bombardovacího letectva, dále hlavním bombardérem  kanadského bombardovacího letectva a perutí zemí Commonwealthu nebo evropských zemí sloužících v RAF a zastínil tak typy Halifax a Stirling.

close Letoun Avro Lancaster společně s posádkou a pozemním personálem, který bylo potřeba k tomu, aby mohl vzlétnout do akce nad nepřátelské území. info Zdroj: Wikimedia Commons, Daventry B J Flying Officer, volné dílo zoom_in Letoun Avro Lancaster společně s posádkou a pozemním personálem, který bylo potřeba k tomu, aby mohl vzlétnout do akce nad nepřátelské území.

Díky dlouhé pumovnici mohl Lancaster naložit největší pumy používané RAF, včetně blockbusterů o hmotnosti 4 000 liber - 1 800 kilogramů, 8 000 liber - 3 600 kilogramů a 12 000 liber - 5 400 kilogramů, často doplňovaných menšími nebo zápalnými pumami.

Avro 683 Lancaster

close Nakládní 8 000 liberní pumy zvané cookies do pumovnice Lancasteru. info Zdroj: Wikimedia Commons, IWM, volné dílo zoom_in Nakládní 8 000 liberní pumy zvané cookies do pumovnice Lancasteru. První prototyp (BT308) poprvé vzlétl z letiště v Ringway 9. ledna 1941 ještě se třemi svislými ocasními plochami. Na konci ledna byl zkoušen ve Výzkumném ústavu letadel a výzbroje v Boscombe Down ve Wiltshiru. Nový typ, který nesl tovární označení Type 683, zprvu nesl jméno Manchester III, to bylo později změněno na Lancaster Mk.I. Druhý prototyp (DG595) byl dokončen v květnu s plnou výzbrojí deseti kulometů ve čtyřech střeleckých věžích a s rozšířenou pumovnicí. První sériový Lancaster Mk.I byl zalétán 31. října 1941 ve Woodfordu. V únoru 1942 byly stroje Avro Lancaster zařazeny do služby bombardovacího letectva Royal Air Force. Zdroj: wikipedia

Letoun, která obdržel přezdívku „Lanc“, se prakticky stal jedním z nejpoužívanějších nočních bombardérů II. světové války. Web military.cz shodně s wikipedií připomíná, že za 156 000 bojových letů shodily Lancastery na nepřátelské cíle 608 612 tun pum.

Speciální verze letounu

Všestrannost Lancasteru byla taková, že byl vybrán pro 617. peruť RAF a upraven tak, aby nesl „skákající pumu“ Dambuster navrženou Barnesem Wallisem pro operaci Chastise, což byl útok na německé přehrady v Porúří. Letecký publicista Václav Šorel (1937 – 2020) v monografii letounu pro časopis ABC píše, že puma byla ve tvaru válce a měla vlastní elektrický náhon, který ji na povel z kokpitu uvedl do rotačního pohybu.

close Puma Dambuster podvěšená v pumovinici letounu Avro Lancaster. info Zdroj: Wikimedia Commons, The National Archives UK, volné dílo zoom_in Puma Dambuster podvěšená v pumovinici letounu Avro Lancaster. Před samotným shozením pumy se letoun přiblížil k vodní nádrži a snažil se letět kolmo k její hrázi, těsně nad vodní hladinou. Po přiblížení k hrázi byla puma vypuštěna a díky rotaci skákala po hladině. Po nárazu na vnitřní stranu hráze rolovala pod hladinu do hloubky, kde potom vybuchla.

„Co nedokázal svou razancí její výbuch, to dokonal tlak vody a přehrada byla pobořena,“ doplňuje Šorel.

Ačkoli byl Lancaster primárně noční bombardér, vynikal v mnoha dalších rolích, včetně přesného bombardování za dne, k čemuž byly některé Lancastery upraveny k přepravě pum Tallboy o hmotnosti 5 400 kilogramů a dále pum Grand Slam o hmotnosti 10 000 kilogramů, podle wikipedie také navržené Wallisem. Jednalo se tak o největší užitečné zatížení jakéhokoli bombardéru ve válce.

Stovkaři mezi Lancastery

Na wikipedii se lze dočíst, že 3 249 Lancasterů bylo ztraceno v boji. Podle webu Lancaster Pages, kde byly údaje o počtu misí aktualizovány v roce 2009, se celkem 36 strojům podařilo dokončit 100 a více operačních letů! Což je velice ojedinělý výkon. Například pouze tři Halifaxy dosáhly „stovky“.

Počty misí se ale v tabulce poněkud liší. Jeden stroj měl dosáhnout počtu 140 operačních letů, ale v lednu roku 1947 byl sešrotován. V tabulce má o jednu akci méně, tedy 139. Ze „stovkových“ Lancasterů se jeden dochoval až do dnešních dnů. Je jím Lancaster B Mk I s označením PO – S a výrobním číslem R 5868, který je exponátem britského Royal Air Force Museum v Hendonu, na okraji Londýna. Ten absolvoval mise i na naše území, a to hned několikrát.

R5868 v muzeu v Londýně:

Směr Československo!

Britské Lancastery v průběhu války několikrát mířily na cíle v bývalém Československu. Poprvé v noci z 16. na 17. duben 1943 a jejich cílem byla plzeňská Škodovka. Jenže díky omylu byly místo Plzně bombardovány Dobřany, kde zahynulo podle leteckého historika Jiřího Rajlicha (Mustangy na Protektorátem, MBI, 1997) 250 lidí, v místní psychiatrické léčebně pak ještě 360 pacientů a v kasárnách údajně tisíc německých vojáků. Dalších jedenáct civilistů přišlo o život v nedaleké Nové Vsi. „Škodovka tehdy neutrpěla žádné škody,“ dodává Rajlich.

Další pokus provedli Britové opět v noci, a to ze 13. na 14. května 1943. Nálet opět nedopadl tak jak se počítalo. Několik pum dopadlo do areálu závodu, ale o případném zastavení produkce nemohla být řeč. Naposledy útočili Britové na Škodovku v noci ze 16. na 17. dubna 1945.

Cíl: Chemička v Záluží u Mostu

Nad naše území se Lancastery vrátily na začátku roku 1945, a to v noci 16. ledna. Cílem pro 231 strojů se stal chemický komplex v Záluží u Mostu, tehdy Maltheuern. Útok, který proběhl v čase od 22.05 do 22.45 přinesl závodu zkázu. Byl definitivně vyřazen z provozu a produkci pohonných hmot se až do konce války nepodařilo obnovit. Nálet si vyžádal 105 obětí. Poslední útok britského Bomber Command na chemičku v Záluží se uskutečnil 5. března 1945, kdy ale na komplex neútočily těžké bombardéry, ale rychlé stroje De Havilland Mosquito.

S jako Sugar

close Dobový snímek přídě letoun Avro Lancaster PO - S (R 5868) se symboly jednotlivých akcí a sloganem Hermanna Göringa. info Zdroj: Se svolením Severočeského leteckého archivu Most zoom_in Dobový snímek přídě letoun Avro Lancaster PO - S (R 5868) se symboly jednotlivých akcí a sloganem Hermanna Göringa. Zajímavostí určitě je, že britského náletu na Záluží u Mostu se zúčastnil i letoun PO – S (R 5868), který je dnes vystaven jako exponát v muzeu Hendon v Londýně. Jeho válečnou anabázi a 137 misí, v tabulce na Lancaster Pages jich má pouze 136, podrobně zmapoval Andrew Simpson, zaměstnanec knihovny v Muzeu Hendon.

V noci 16. ledna 1945, kdy letěl jako stroj australské 467. perutě bombardovat chemičku nedaleko Mostu, byl na své 126. misi. V noci ze 16. na 17. dubna se letoun zúčastnil dalšího z náletů na Škodovy závody v Plzni a hned následující noc z 18. na 19. dubna útočil s dalšími 113 Lancastery na nádražní uzel v Chomutově. Zabito bylo nejméně 26, podle některých údajů přes 30 lidí. Akce se zapsala do historie, jako poslední nálet britského velitelství bombardovacího letectva na československé území.

Ďábel se nehodil

Letoun PO – S (R 5868) byl původně přidělen ke 463. australské peruti, aby koncem listopadu 1943 přešel do stavu 467. perutě a dostal zde již zmiňované označení PO – S. Původně měl na přídi namalovanou postavu nahé ženy, která byla odstraněna a na její místo palubní inženýr Pilot Officer N. M. McClelland namaloval ďábla tančícího v plamenech, který měl připomínat Mefistofela z německé legendy o Faustovi. Přidal ještě nápis Devils of the Air – Ďáblové vzduchu.

Avro Lancaster PO - S v Muzeu Hendon v Londýně:

| Video: Youtube

Když se ale blížila jubilejní 100. mise letounu a o stroj a posádku se začal zajímat britský tisk, usoudila vyšší místa, že ďábel s nápisem není příliš vhodný a rozkázala jej odstranit. Nahradil jej tedy po 98. misi počet akcí znázorněný malými bombami a slogan: Žádný nepřátelský letoun nepřeletí na zemí Říše – Hermann Göring. K němu byla ještě přimalována šipka, ukazující množství symbolů jednotlivých akcí, které stroj absolvoval na okupovanou Evropu a Německo.

Svou 100. akci letoun uskutečnil 7. května 1944, kdy letěl bombardovat Sables sur Sathe nedaleko Le Mans. Poslední započítanou válečnou akcí letounu byl nálet na Flensburg 23. dubna 1945. Po skončení války se zapojil do přepravy osvobozených válečných zajatců. Také v dalších letech byl udržován v letuschopném provozu a v srpnu roku 1970 se stal exponátem muzea v Hendonu.

Dva sestřely nad našim územím

Nad územím dnešního Česka došlo ke dvěma sestřelům a následným haváriím letounů Avro Lancaster. Stalo se tak dokonce v rámci jedné akce, a to v noci z 5. na 6. března 1945, kdy bombardovací letectvo RAF se 700 letouny útočilo na saské město Chemnitz v rámci operace Thunderclap, při níž spojenecké bombardéry útočily na různá města na území hitlerovského Německa. Po odhození pum se stroje otáčely k návratu nad Krušnými horami a to se třem, dvěma typu Avro Lancaster a jednomu typu Handley Page Halifaxu, stalo osudným.

U obce Hranice pád letounu nikdo nepřežil

Prvním byl Lancaster B. Mk. I s označením P4 - X a výrobním číslem PB 872, který náležel ke 153. bombardovací squadroně. Stroj odstartoval ze základny Scampton, hrabství Lincolnshire. Velitelem posádky byl dvacetiletý Flying Officer William James Bailey. Portál Letecká badatelna informuje o tom, že pro sedm mužů posádky se jejich šestá společná akce nad Evropu stala misí poslední.

Stroj byl nejspíše sestřelen německým nočním stíhačem Junkers Ju - 88 a po zásahu se zřítil u obce Hranice nedaleko Chebu. Všichni členové posádky zahynuli. Pohřbeni byli 9. března v Hranicích. Po skončení války proběhla v září 1947 exhumace ostatků a jejich opětovné pohřbení na Imperial War Graves Commision Cemetery v Praze Olšanech. Zahynulé letce připomíná pomník umístěný poblíž místa dopadu letounu.

Freddie Firkin

Druhým sestřeleným Lancasterem byl letoun s označením CF – F2, výrobního čísla NG 240 od 625. bombardovací perutě s přezdívkou Freddie Firkin. Měl kanadsko - britskou posádku. Byl pravděpodobně napaden a sestřelen, stejně jako předchozí posádka, nočním Junkersem Ju – 88. Posádce Flying Officera Jamese Alexandera přálo štěstí a všech sedm členů se stačilo zachránit pomocí padáku.

close Fragmenty nalezené poblíž místa dopadu Lancasteru Fredie Firkin u Klášterce nad Ohří. info Zdroj: Se svolením Jiřího Horáka zoom_in Fragmenty nalezené poblíž místa dopadu Lancasteru Fredie Firkin u Klášterce nad Ohří.

„Letoun se následně ve vzduchu rozpadl. Hlavní část trupu a křídla dopadly severně od Klášterce nad Ohří přímo na vrchol Holubího vrchu, zadní část letounu pak u krušnohorského Měděnce,“ píše se na portálu Letecká badatelna. Všichni letci skončili v německém zajetí a dočkali se konce války.

V roce 1987 tři členové posádky – Sergeant Williams, Sergeant Robert Pyett a Flying Officer William Petrachenko navštívili Československo a místa, kde jejich stroj havaroval. Web Letecká badatelna také upozorňuje na to, že z letounu se dodnes zachovalo poměrně mnoho součástí, mimo jiné v Muzeu letecké bitvy nad Krušnohořím v obci Kovářská. Další věci se nacházeli v dnes již zavřeném muzeu v Červeném hrádku u Chomutova. Podstatná část zadního střeliště je ve Vojenském historickém ústavu Praha Kbely.

V televizním dokumentu

V roce 2011 natočil režisér Martin Froyda dokumentární film Operace Thunderclap - Poslední mise, který byl několikrát vysílán v České televizi. Film vznikal v průběhu několika let v České republice a Anglii za účasti Joe Williamse, Cliffa Leara, Čestmíra Zbuzka, Martina Velka a Jana Zdiarského z Muzea letecké bitvy nad Krušnohořím 11. 9. 1944.

Letecký historik Chaz Bowyer v knize Historie RAF (Bromton Books, Corp., 1977 - v ČR Columbus, 1995) píše, že Lancastery sloužily od ledna 1942 celkem v 54 bombardovacích squadronách a shodily za celou II. světovou válku na nepřátelské cíle přes 60 procent tonáže pum Bomber Command RAF. Devět z 32 udělených Viktoriiných křížů (Victoria Cross), jimiž byli vyznamenáni členové leteckých posádek v letech 1939 – 1945, bylo uděleno posádkám letounů Lancaster.