Kliknutím zvětšíteMezi nejznámější hráče famfrpálu patří Štěpán Dvořák (28), který nejenže pořádá tábory Fortescue, on při nich založil famfrpálový tým Fortescue Falcons. Stal se jeho manažerem, trenérem, kapitánem i hráčem. Výsledek dvouleté existence? Bronz na mistrovství republiky.
Ale pěkně od začátku. Organizátoři dětských táborů v Přemilově na Chrudimsku chtěli svým svěřencům okořenit pobyt, tak je pojali jako výlet do Bradavic.
Součástí tématických turnusů á la Harry Potter se stal na první pohled tento podivný sport. „Famfrpál jsem hrál poprvé už v deseti letech. Postupovali jsme podle táborových pravidel. Vedoucí uchopili hru, aby ji mohly dělat děti. Ale už tehdy byly některé souboje pěkně drsné,“ vzpomíná Dvořák s úsměvem.
To ještě nevěděl, že zážitek, na který se celý rok těšil, se čtyři tisíce mílí od domova promění na sportovní odvětví. I bez kouzelnické hůlky.
„O tom oficiálním famfrpálu jsem se dozvěděl někdy v šestnácti letech, že se hodně hraje v Americe. Zaregistroval jsem, že má dokonce pevná pravidla. My ho ale hráli dříve, ještě než se dostal k nám do republiky,“ zdůrazňuje.
Co si asi tak pomyslel o nápadu, že se z recese stala regulérní hra, která má daná pravidla i vlastní světovou asociaci.
„Říkal jsem si, že lidi dělají spoustu šílených věcí, ale tohle je fakt bizarní. Dokud jsem ale neviděl první videa na youtube, kde jsem sledoval, jak se hraje famfrpál na mezinárodní úrovni, tak mě to přišlo hodně úsměvné. To, že hrajete na táboře s dětmi nebo teeneagery, je v pohodě. Jste uzavření v lese, nikdo vás nevidí. Ale takhle na veřejnosti…“
O hráče není nouze
Vzpomínky na dětské tábory v Přemilově se mu vryly do šedé kůry mozkové. Nejenže prodlužuje jejich tradici, ale hlavně na nich udržel famfrpál. A jak už to bývá, s jídlem roste chuť.
Dvořák sebral své „ovečky“ z Nebelvíru a rozhodl se soupeřit s gangy Mrzimoru, Havraspáru a Zmijozelu… „Deset let jsme provozovali náš táborový famfrpál s jinými pravidly. Vnímali jsme ale také, že v České republice už působí nějaké týmy. Střetávaly se mezi sebou, tak nám přišlo docela vtipné, i z hlediska propagace táborů, poměřit s nimi síly. Řekli jsme si, když už, tak už. No a před dvěma roky jsme odstartovali jsme kariéru na mistrovství České republiky,“ objasňuje.
Pokud se už vydat do světa, tak s nějakým fortelným názvem. No a když se v bestsellerech Rowlingové lítá na koštěti, tak proč si nevybrat zástupce ptačí říše…
„Naše dětské tábory se jmenují Fortescue. A když se podíváte na názvy ostatních týmu jako Prague Pegasus nebo Brno Banshees, tak jsme potřebovali najít zvíře se stejným počátečním písmenem jako je náš tým. Falconi, tedy podle ptáka Falco, se přímo nabízeli,“ přibližuje Dvořák.
Tábor – nábor, jak se to rýmuje… Nejen po stránce básnické.
„Tábory Fortescue mají dominantu v tom, že jsou pořádány i pro lidi patnáct plus. Klidně až do dvaadvaceti. Vycházíme z toho, že si hráče vybíráme právě tam. Respektive lidi, kteří mají fyzické předpoklady pro hru. Tím, že máme osm až deset turnusů, tak disponujeme poměrně velkou základnou, ze které si můžeme vybírat. To považuji za naši velkou výhodu. V podstatě celý náš tým je složený z lidí z táborů.“
Ač se to zdá, jako magický výjev z Harryho Pottera, Falcons nepotřebují za každou cenu nové hráče. S trochou škodolibosti vůči daleko populárnějšímu fotbalu se dá zvolat: neuvěřitelné.
„Ozývají se nám sami lidi, že by si chtěli s námi zahrát. Zejména prostřednictvím sociálních sítí. Tím, že máme omezený počet hráčů, nepotřebujeme případné zájemce draftovat. Naše kapacity jsou naplněné. Spíše bychom mohli podpořit ostatní týmy, kteří mají problém s členskou základnou,“ ukazuje přátelské gesto Dvořák.
Prvky házené, ragby a vybíjené
Soupeřit s ostatními famrfpálovými celky vyžaduje tvrdou přípravu. Nejen fyzickou.
„Vloni jsme udělali dva přípravné kempy. Tam jsme se potkali, rozebrali pravidla, protože světová asociace je často aktualizuje. Pořádáme také tréninkové víkendy. Letos jsme totiž startovali v premiérovém ročníku domácí ligové soutěže. Obsadili jsme čtvrté místo ze šesti. Posledního ligové dne jsme se totiž nemohli zúčastnit, protože máme v tým spoustu maturantů. To nás možná stálo medaili. O to více se těšíme na mistrovství republiky, které se uskuteční na podzim,“ poznamenává duše Falconů.
Zatímco Falco, nebo také sokol stěhovavý, je pták dravec, tak Falconi připomínají ptáka přelétavého. Nemají totiž jasně vyznačené pole působnosti.
„Nejčastěji, a to přes léto, hrajeme na Přemilově, což je u Horního Bradla. Jinak reprezentujeme Pardubický kraj. Trénujeme, kde se dá. Střídá se to, podle toho, kde se koná ligový turnaj. Vyjíždíme o den dřív a na místě určení se ještě připravujeme. Často trénujeme například v Přelouči,“ popisuje.
Na co by se měl zájemce o tento druh sportu připravit? Určitě se nejedná o objevení Ameriky, přestože Amerika famfrpál v současné podobě objevila…
„Famfrpál bych připodobnil k házené, ragby a teoreticky i vybíjené. Můžete protivníka skládat, ale také musíte reflektovat, že vám hrozí vybití. Fyzický kontakt je markantní. Konec konců i zranění jsou podobná.“
Při pochopení pravidel famfrpálu, aby si vzal člověk na pomoc Kámen mudrců a také anglicko český slovník…
„Na každé straně jsou tři střelci, dva odrážeči a brankář. Cílem střelců je dát gól. Cílem odrážečů je vybíjet protivníkovi odrážeče nebo střelce. Brankář má specifické schopnosti ve svém území. Je dovolený určitý fyzický kontakt. Na jejich míru tvrdosti dohlíží rozhodčí. V určité fázi hned pět. Co se týče pravidel, se jedná o poměrně vyhrocený sport. Pravidla jsou obsáhlá, buď bychom je vysvětlovali na tréninku, nebo jsou k dohledání na internetu. Zajímavostí je fakt, že jsou výhradně v angličtině.“
Na rozdíl od postav z knih Rowlingové neumí hráči famfrpálu létat… „To je docela velký problém (smích). Tak to zkrátka musíme doběhat. Holt nelítáme v oblacích, jsme pozemské bytosti. Proč i myslíte, že se jmenujeme Falconi (lišácky mrkne). Každopádně nad zemí by to bylo ještě zajímavější.“
Famfrpál má ještě jednu prioritu. Zápasy pískají mezinárodní sudí.
„Rozhodčí jsou velice přísní. Nemám na mysli při posuzování zákroků, ale ne vždy vás pustí do hry. Dokonce vás mohou vyloučit ještě před utkáním. Například za řetízek, absenci chrániče zubů, špatných kopaček a dokonce za dlouhé či gelové nehty. Jsou týmy, které si už pro jistotu berou na střídačku nůžtičky,“ směje se Dvořák.
Famfrpál není žádná, jak se říká, rychlokvaška. Roste i jeho věhlas v českých končinách.
Myšlenka na olympiádu
„Nejpopulárnější je v Praze a Brně. Je to hodně zapříčiněno tím, že se v obou městech nachází množství vysokých škol. Oba týmy mají hráče z programu Erasmus pro zahraniční studenty. V západní Evropě je famfrpál rozšířenější. Takže studenti, co k nám přijíždějí, jsou na hru ze svých škol zvyklí a u nás ji šíří,“ přidává zajímavý postřeh hrající trenér.
V České republice působí v současné době šest aktivních klubů, včetně již zmíněných Fortescue Falcons.
„Jsou však i čekatelé, protože Česká asociace famfrpálu musí jejich oficiální činnost schválit. Nicméně netrvá to dlouho, což můžeme jen potvrdit. Musíte mít ale nějaký tréninkový plán, dostatek hráčů a také vizi, že se můžete účastnit ligových dnů,“ připomíná a na toto téma dodává: „Zajímavostí je, že se konají valné hromady, přitom nemáme registrační průkazy. Takže famfrpál si může jít zahrát kdokoliv z ulice.“
Hráčská základna v České republice čítá kolem dvě stě nadšenců. V některých případech doslova nadšenců. Největší týmy jako Praha a Brno mají až čtyřicet hráčů. „Nejmladšímu v celostátním měřítku je čtrnáct a extrémem zavání padesát let,“ říká Dvořák.
Vstupují do klubů jen příznivci Harryho Pottera, nebo už famfrpálisté nakazili i nestranné pozorovatele?
„Paradoxně většina jsou lidi, co Harryho Pottera rádi nemají. Začínají hrát jen kvůli sportu. To mi přijde docela humorné. Co se týče Fortescue Falcons, tak u nás jsme v drtivé většině příznivci Harryho.“
A teď otázka za milion. Může se famfrpál v tom nepřeberném množství odvětví zařadit mezi sporty budoucnosti?
„My se bát nemusíme. U nás na táborech hrají famfrpál maličké děti. Nejvíce cute zápasy jsou šestiletých. To je fakt sranda. Bylo by zajímavé, kdyby se náš sport dostal i na základní školy. My se ho snažíme šířit i mimo tábory na různých akcích jako je například Noc s Andersenem nebo Den dětí,“ připomíná.
Spousta nových sportů míří vysoko, některé až pod pět kruhů. „Když koukám na to, jaké jsou schopni schválit za sporty na olympiádě, takže za mě se tam klidně může objevit.
Ovšem pozor, se zavedením famfrpálu na olympijské hry by musela souhlasit i trochu problémová „matka“ Rowlingová.
„V poslední době se objevují hlasy, že famfrpál se chce nechat přejmenovat. Jeho činovníci se chtějí distancovat od hry, kterou vymyslela Rowlingová. Údajně je to kvůli ní,“ přidává k dobru Štěpán Dvořák.
5
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
