Na co budete v souvislosti se Sestřičkami nejvíce vzpomínat?
Především mi vyhovovalo, že jsem byla součástí poměrně vyrovnaného rodinného příběhu. Později se s osudem Míši začala prolínat i dějová linka s bratrem Tomášem, kterého hrál Václav Jiráček. A představte si, nyní se s ním shodou okolností vídám i v Divadelním spolku Háta. Nazkoušel s námi dvě nové komedie, se kterými budeme jezdit po vlastech českých. Byť to mohlo mnohdy vypadat, že se naše linka točí v kruhu, protože jsem byla nenapravitelná a vždycky jsem mu znovu a znovu uvěřila, fakt mě těšilo s Václavem hrát.

Druhým záchytným bodem byl můj manžel Martin, tedy Petr Vaněk, s nímž jsem se seznámila až na natáčení Sestřiček. Dcerku Andy mi hrála Amélie Pokorná, což je dcera mé kamarádky Lucky Zedníčkové. Čas od času jsme si s Petrem dělali legraci, že scenáristé vymyslí dějovou linku, v níž se zjistí, že Andy není naší dcerou. My dva jsme totiž černovlasí a ona blondýnka. Nakonec nás toho ale ušetřili a zůstala naše… (směje se) S Lucií Zedníčkovou jsme rodily asi čtyři měsíce od sebe, takže jsou naše dcery stejně staré. Máme dokonce i společné fotky, kde držíme děti v náručí. Amélii znám tedy víceméně od narození.

Překvapila vás seriálová smrt sestřičky Mery, kterou hrála Sabina Laurinová?
Určitě, to tehdy myslím šokovalo všechny. Také jsme se produkce ptali, jestli je opravdu nutné, aby došlo k takovému vyústění její dějové linky a proč se pro takový závěr rozhodli. Nakonec nám ale stejně nezbylo nic jiného než se na to dívat pozitivně, tedy hlavně kvůli Sabině. Šlo totiž o hodně výrazný závěr, na který diváci určitě jen tak nezapomenou. To je vždycky lepší, než když se postava ze seriálu najednou vytratí, jakoby vyšumí způsobem, že někam odjede nebo se odstěhuje. Vím, o čem mluvím. Tak se to kdysi stalo mně v Ordinaci v růžové zahradě.

Zapůsobila na vás coby na divačku také nějaká seriálová smrt?
Nedávno v seriálu Homeland na Netflixu scenáristé zabili agenta, který se mi moc líbil. Byla jsem naštvaná natolik, že jsem se rozhodla seriál ignorovat. Jenže nakonec mi to nedalo a stejně jsem si po několika dnech pustila další díly. Byla jsem zvědavá, co se tam bez něj bude dál odehrávat. Naštěstí se v ději objevil jiný agent, který mě uhranul, možná i trochu víc, takže jsem seriál vzala na milost. (směje se) V Papírovém domě pak zase nádherným způsobem natočili smrt dívky Nairobi. Pamatuji si, jak jsem tehdy poskakovala po bytě a křičela: „Ne, to ne!“ Jirka (manžel Adély, herec Jiří Langmajer – pozn. red.) při pohledu na mě jen kroutil hlavou a myslel si něco o tom, že sleduji španělskou telenovelu. O této scéně se mi pak ještě několik nocí zdálo, jak na mě zapůsobila. I proto se asi dokážu vcítit do pocitu diváků, kteří tak prožívali smrt sestřičky Mery v Sestřičkách.

Jak se natáčelo finále s výbuchem?
Na urgent, který byl srovnán kvůli výbuchu plynu se zemí, přivezli asi dvě fůry suti. Navezli ji tam, aby to na záběrech vypadalo, že jde o spadlý strop. Všude byla spousta prachu, kouře a všechno bylo úplně rozmlácené, což působilo velmi autenticky. Do toho jsme nastoupili, abychom natáčeli poslední scény. Pamatuji si, jak jsem z toho prachu šíleně kašlala. Víte, pokud je scéna tak věrně připravená, hraje se vám mnohem líp, protože na vás už celé to prostředí hodně působí.

Budete nyní točit něco nového?
Ano, pro Primu začínám v červenci točit další seriál 1. MISE, ale víc vám k němu zatím nemůžu říci. Snad jen to, že bude z úplně jiného prostředí, než byl Modrý kód a Sestřičky. Před prázdninami jsem měla hlavně plnou hlavu zkoušení. V Divadelní společnosti Háta jsme totiž během lockdownu nazkoušeli dvě komedie – Svatbu bez obřadu a Kaktusový květ. Trošku nás zaskočilo náhlé rozvolnění, mysleli jsme si, že budeme hrát až v září a že Kaktusový květ v klidu do konce června doděláme. Potěšil nás ale zájem pořadatelů, takže jsme se museli vecpat do kostýmů, které se za těch pár měsíců poněkud srazily… (směje se) Také jsme si museli všechny komedie oprášit. Teď už máme i po prvních předpremiérách nové komedie a ohlasy jsou naštěstí i přes ty všechny potíže hezké.

Jak vlastně bude vypadat vaše léto?
Mám několik představení s komedií Ani za milion, v níž hraju s Jirkou. Diváci ji uvidí i v rámci Hvězdného léta pod Žižkovskou věží. Pak budeme také jezdit s muzikálem Čas růží, který uvádí Hudební divadlo Karlín. Nicméně vloni jsem nebyla na žádné dovolené, protože jsem točila a hlavně se nám nikam kvůli epidemické situaci nechtělo. Letos plánujeme s dcerkou aspoň týden dovolené někde v zahraničí u moře. Půjde o dámskou jízdu, protože Jirka s námi bohužel nemůže jet. Z loňska mu totiž přehodili natáčení filmu. Budeme pravděpodobně jen ležet u moře, číst si, jíst, navštěvovat taverny a možná si zajdeme i na nějaký večírek. Prostě se hodíme do klidu. Budu to potřebovat, protože pokud vše pojede už v normálních kolejích, vypadá to, že budu hrát každý večer, a to až do konce roku 2022. Věřím, že budeme už natolik proočkovaní a promoření, že se nám další vlna vyhne. Zůstávám v tomto směru optimistkou.

Jednou týdně moderujete rozhlasový pořad Dvojky Blízká setkání. Jaký máte k rádiu vztah?
Především si díky hostům, se kterými si v pořadu povídám, cvičím mozek. Musím totiž stále dohledávat nové a nové informace, a to ze všech oborů. Kromě V.I.P. osobností si často povídám s lékaři, vědci a dalšími zajímavými lidmi. Na rozhovory se připravuji dlouho, nedá mi to do té doby, dokud nepřijdu na všechny možné větve tématu, i když je pak třeba ani nepoužiju. Jsem si tak ale jistější. Umluvit hodinu není legrace, rozhovor musí být o něčem. Vždycky se snažím pokládat otázky z pozice laika. Představuji si Adélu sedící za jízdy v autě a poslouchající tohle povídání.

Jaké téma vás v poslední době hodně zaujalo?
Například jsem se nedávno dozvěděla spoustu zajímavých věcí o Koreji, která mě před tím nikdy nezajímala, a to díky Nině Špitálníkové, která je českou koreanistkou, odbornicí na Korejskou lidově demokratickou republiku, tedy Severní Koreu, ale také aktivistkou za ženská práva a spisovatelkou. Poslouchala jsem ji s otevřenou pusou a vydržela bych jí naslouchat určitě ještě další tři hodiny. Dodnes mě díky ní tento obor zajímá. Podobných obohacujících setkání si nesmírně vážím.

Adéla Gondíková

Narodila se 19. srpna 1973 v Sokolově. Moderovala v mnoha rádiích a několik sezon byla členkou Divadla Na Fidlovačce. Hraje v Divadelní společnosti Háta.

Vidět jsme ji mohli například v seriálech Ordinace v růžové zahradě 2, Modrý kód, Sestřičky, uváděla pořady Snídaně s Novou, Rady ptáka Loskutáka a mnohé další.

Má dceru Nelu. Je vdaná za herce Jiřího Langmajera.