Umělců, pro které zpěvačka Aretha Franklinová představovala nedostižný vzor, bychom se nedopočítali. Za všechny jmenujme Janis Joplinovou. Ale i u nás hudba této energické dámy inspirovala nebývalé množství hvězd.
Posuďte sami: kde by bez jejího zářného příkladu byly Marie Rottrová, Věra Špinarová, Helena Vondráčková nebo Marta Kubišová?
S očima navrch hlavy
Ostatně právě Kubišová, která své poslední řadové album Soul otevřela Arethiným šlágrem Chain Of Fools, o Franklinové vyprávěla: „V roce 1968 jsme s Vaškem Neckářem a Helenou Vondráčkovou seděli v hledišti pařížské Olympie na veřejné nahrávce její desky. Tleskali jsme s očima navrch hlavy a celé se to natáčelo. Vybrala jsem si od ní do repertoáru písničku Prove It – Proudy.“
Podobně unešený byl z geniálního zpěvu Arethy Franklinové Michal Prokop, který bývá často považován za našeho předního soulového zpěváka. „Nic lepšího jsem nikdy neslyšel,“ řekl o ní doslova. A tak bychom mohli pokračovat donekonečna.
Když tato nekorunovaná vládkyně moderní afroamerické hudby přišla v prosinci 2015 pogratulovat na udílení prezidentských medailí skladatelce Carole Kingové, podala tam jejich společnou píseň (You Make Me Feel Like) A Natural Woman s takovou grácií a vervou, že rozplakala samotného Baracka Obamu. Necelé tři roky nato zemřela. V pohřebním průvodu jelo sto růžových cadillaků a u její rakve se klaněly zástupy zarmoucených fanoušků.
Chci respekt!
Časopis Rolling Stone Arethu Franklinovou několikrát vyhlásil nejlepší zpěvačkou všech dob. To ale zdaleka nevystihuje množství jejích zásluh. Coby blízká přítelkyně Martina Luthera Kinga totiž „The Queen Of Soul“ po celá šedesátá léta finančně podporovala hnutí za občanská práva. Výrazně se angažovala i v otázce práv žen, ať už černých, nebo bílých. Na jaře roku 1967 to i mnoho jiného senzačně vtělila do své slavné verze skladby Otise Reddinga, ve které precizně vyslovuje – tak, aby ji nešlo přeslechnout: Všechno, co chci, je R-E-S-P-E-C-T!“
Milostné hymny
Producent Jerry Wexler tehdy kroutil hlavou: „Neuvěřitelné! Ta věc v jejím podání funguje jako love song, protest song i feministická hymna zároveň.“ Totéž se vlastně dá říct o celé diskografii Arethy Franklinové.
Kazatelova dcera byla odmalička obklopena tím nejlepším z černošského rhythm’n’blues a gospelu. Už jako dítě zpívala v kostele a nesvatě svatá muzika s poselstvím, později nazývaná soul, jí zkrátka kolovala v krvi. Když přišel čas, aby si Afroameričané vzali zpět slávu, kterou jim bílí kluci z Beatles a Rolling Stones vyfoukli pod nosem, stala se jejich přirozenou vůdkyní.
Svět se s milou Arethou nemazlil, ale ona s ním teprve ne. Rozhodně věděla, co je život: pocházela z rozvrácené rodiny, máma jí brzy zemřela. Franklinová se narodila v Memphisu, vyrůstala však se dvěma sestrami a otcem – baptistickým kněžím – v drsném Detroitu. Ještě jako nezletilá otěhotněla a dítě si nechala. Nikdy neprozradila, s kým ho má. Dva roky po synovi Clarencovi se jí narodil další kluk – Edward. Také o něm zarytě mlčela. Svého soukromí se tato silná osobnost nevzdala ani v dobách největší slávy – a že to byla sláva nesmírná! Pro přátele zůstala skvělou kamarádkou, výtečnou kuchařkou, a hlavně úplně normální „ženskou od rány“, za níž se dalo bez obav přijít s jakýmkoliv problémem či soužením.
O ctihodném panu Franklinovi se říkalo, že má jako kazatel milionový hlas. Jeho půvabná dcera však tomuto sousloví dodala novou dimenzi. Převálcovala všechno a všechny, a to přesto, že jako černoška a navíc žena neměla v showbyznysu na růžích ustláno. Navzdory neuvěřitelným 44 nominacím na cenu Grammy a skutečnosti, že zlatý gramofonek osmnáctkrát získala, jí hudební průmysl připravil tolik ošklivých zážitků, že se jednoho dne začala jaksepatří bránit.
Prachy na dřevo
Od jisté chvíle nevkročila na pódium, dokud nedostala peníze na ruku – a ty si pak v portmonce nesla na scénu, aby je měla pěkně na očích. Před každým koncertem požadovala fixní částku 25 tisíc dolarů a totéž po skončení akce. Věděla, že pořadatelé zaplatí i dvojnásobek.
Samozřejmě, že tohle by neprošlo komukoliv, a už vůbec ne běžné zpěvačce tmavé pleti. Jenže fenomenální nadání Arethy Franklinové rozbilo veškeré bariéry, včetně rasových.
Jak to řekl Ray Charles, když ji poprvé uslyšel: „Odpusťte mi můj slovník, ale ta mrcha by dokázala zbourat barák!“ Lepší poklonu jí snad nikdy nikdo nevysekl.
Cesty a cestičky
Abychom si ale podle takových superlativů neudělali mylnou představu: Arethina cesta k úspěchu nebyla z nejkratších. Vytouženou smlouvu s Columbia Records sice získala už v osmnácti, ale po šesti letech natáčení více či méně neprůbojných songlů jí kontrakt vypršel – a ona se opět ocitla na rozcestí.
Zásadní zlom nastal, až když o ni projevilo zájem vydavatelství Atlantic Records. Zkraje roku 1967 Aretha odcestovala do vyhlášeného studia Muscle Shoals v Alabamě, kde natočila svůj první opravdu velký hit I Never Loved A Man (The Way I Love You).
Takřka přes noc se z ní stala superstar. Téhož roku Franklinová zasadila svým kolegům ze soulového ranku dva smrtící údery v podobě již zmíněných písniček Respect a Chain Of Fools. Následovaly albové bestsellery Lady Soul a Aretha Now.
Árie pro papeže
Pulsující nahrávky měly tu moc přibít posluchače k rádiu či gramofonu, obtočit si ho kolem prstu a doslova ho omráčit. Dodnes se Arethě podařilo umístit v žebříčcích 100 hitových kousků, což je absolutní rekord.
Hvězdnou éru si Franklinová odbyla ještě před třicítkou. Ale ani přibývající léta ji nedokázala ze soulového trůnu sesadit. Kdo viděl, jak to rozbalila ve filmu The Blues Brothers z roku 1980, nikdy na její výkon nezapomene. Na albu Aretha z roku 1986 skórovala hned dvakrát: v předělávce skladby Jumpin' Jack Flash od skupiny Rolling Stones a v duetu s Georgem Michaelem I Knew You Were Waiting (For Me).
V roce 1998 na předávání cen Grammy uhranula diváky tím, jak bravurně zaskočila za indisponovaného operního pěvce Luciana Pavarottiho v árii Nessun dorma. O 17 let později zpívala stejnou skladbu papeži Františkovi. Během vystoupení k ní přiběhl malý chlapec a přemožený dojetím ji ze všech sil objal. Taková to byla nádhera, když otevřela pusu Aretha Franklinová.
Hity Arethy Franklinové v Česku
Proudy (Prove It)
Marta Kubišová na albu Son-gy a balady, natočeno v roce 1968 s textem Zdeňka Rytíře
Respect
Michal Prokop na albu Blues In Soul, natočeno v roce 1968
Proč mě nikdo nemá rád (I Say a Little Prayer)
Helena Vondráčková v roce 1969 s textem Zdeňka Borovce
Seju vítr do tvejch snů (I Say A Little Prayer)
Hana Zagorová v roce 1969 s textem Vladimíra Čorta
Chain Of Fools
Marie Rottrová, text Vladimír Čort, natočeno v roce 1970
Pane můj (Ain't No Way)
Marie Rottrová, text Vladimír Čort, natočeno v roce 1970
Čau, Good Bye (Chain Of Fools)
Marta Kubišová na albu Soul, natočeno v roce 2016, text Marta Skarlandtová
Odvěká žena (A Natural Woman)
Marta Kubišová, CD a DVD Naposledy, text Pavel Vrba