Pojďte se se mnou podívat, jak to u nás vypadá
Studuji Střední odbornou školu v Benešově v Černoleské ulici. Mě i mé spolužáky najdete v prvním patře budovy, která stojí téměř těsně u místní komunikace. Na naší škole se aktuálně vyučují dva obory veřejnosprávní činnost a sociální činnost. Od nového školního roku jsou v nabídce ještě rozšiřující obory veřejnosprávní činnosti. V oboru Právo a právní administrativa je posílena výuka v oblasti právní a v oboru Mediální komunikace a Public Relation oblast komunikační. Všechny tyto obory jsou čtyřleté, tedy zakončené maturitní zkouškou.

Já studuji obor veřejnosprávní činnost. Je zaměřený na získání znalostí týkajících se státní správy a samosprávy, právního vědomí, seznámení se se základními principy ekonomiky, daňové soustavy a vedení účetnictví. Dbá na osvojení zásad psaného projevu, práci se správním řádem a dalšími právními předpisy. Je zaměřen na získání schopnosti pracovat s informačními a komunikačními technologiemi. V průběhu studia je možné získat státní zkoušku z kancelářského psaní. Součástí tohoto oboru je odborná praxe ve druhém, třetím a čtvrtém ročníku. Délka praxe je dva nebo tři týdny.

Po absolvování studia může student buď pokračovat ve studiu na VOŠ, nebo získat práci v institucích státní správy a samosprávy, ve specializované odborné a manažerské činnosti, ve finančních ústavech a nebo i samostatně podnikat.

Měla bych ještě doplnit, že se zde vyučuje mnoho dalších zajímavých předmětů jako je aplikovaná psychologie, právo, ruský jazyk a anglický jazyk.

Já jsem studentkou třídy 3. A. Jsme dobrý kolektiv od prvního ročníku. S většinou spolužáků se kamarádím a našla jsem si mezi nimi i pár opravdu dobrých přátel. Za tříletou dobu studia jsme toho spolu prožili opravdu hodně. Seznámili jsme se na adaptačním kurzu ve Smršťově. Navštívíli jsme společně několikrát pražskou ZOO. Nejdříve jsme se tam jeli podívat v rámci předmětu biologie, ale protože všichni máme rádi zvířata, rozhodli jsme se v rámci třídy adoptovat kombu ušatou. Díky odbornému předmětu právo jsme se nedávno zúčastnili soudního řízení z oblasti trestního práva u Okresního soudu v Benešově. Ve druhém ročníku jsme se podívali do Lidic a připomněli si tragédii z druhé světové války. Vždy na konci školního roku jezdíme společně na školní výlety. Během tří let jsme navštívili Ekocentrum ve Vlašimi, zámek Jemniště a Konopiště a projeli se parníkem po Slapské přehradě.

Letos nás čeká turistický kurz , který strávíme společně se studenty 3.B a 3.C ve Vrábově u Českého Šternberka. Ten bude určitě plný nových zážitků, na které se už těšíme.

Nesmím zapomenout na to, že 10 studentek ze třetích a druhých ročníků právě odjelo na stáž do Anglie v rámci projektu Leonardo. Držíme jim palce, aby i za hranicemi uplatnili, co se ve škole naučili.

Za rok nás všechny čeká maturitní zkouška, a i když se jí všichni obáváme, věříme, že ji zvládneme, a pak budeme rádi vzpomínat na všechno, co jsme na této škole zažili. A že toho nebylo málo.
Barbora Mrkvová, 3.A


Těšíme se na dobrodružství, která nás neminou
Jsme žáci Střední odborné školy, která sídlí na konci Benešova. Po dlouhém boji jsme se probojovali do třetího ročníku, to nejtěžší máme ale teprve před sebou.

Učitelé nás učí v oboru veřejnoprávní činnosti a každoročně nás posílají pracovat na odborné praxe, kde získáváme nové poznatky, zkušenosti a známosti. Vyzkoušeli jsme si práci na obecních úřadech, u policie či na sekretariátu. Dále i v archívu nebo také u orgánů exekuce.

Život na této škole není nuda. Během roku tu probíhá několik akcí, které nás motivují a snaží se nás odreagovat. Sportovci jezdí na florbalové turnaje. Čtrnáctidenní stáží v Anglii či v Německu si můžeme vylepšit svoji jazykovou dovednost. Před vánočními svátky jsme soutěžili o nejlépe vyzdobenou třídu a vyhráli dokonce dny bez zkoušení.

Poslední školní den před prázdninami na nás čekalo překvapení v podobě vánoční kavárny. Hned na začátku vyučování jsme se rozdělili do skupin podle zájmů a manuální zručnosti a vyráběli přáníčka, zdobili perníčky, připravovali dárek v podobě kalendáře. Všechno naše snažení vyvrcholilo společným zpěvem koled a občerstvením.

Paní učitelky nám uvařily kávu nebo čaj a z domova jsme si přinesli cukroví, o které jsme se vzájemně podělili. Každoročně probíhá v prostorách školy Den zdraví.

Místo vyučování na nás čeká řada zajímavých přednášek o vodě, bydlení i správném a hlavně zdravém stravování. Dozvíme se, jakou máme krevní skupinu, vyzkoušíme si první pomoc, ochutnáme výrobky zdravé výživy a zacvičíme si v domě dětí.

V minulosti jsme také mnohokrát opustili hranice naší školy a vyrazili například do policejního muzea. Tam jsme si prošli společně s příjemnou paní průvodkyní expozici historie četnictva až k dnešní současné české policii.

Navštívili jsme také Okresní soud v Benešově, kde jsme byli svědky zajímavých případů. Podívali jsme se do Lidic a v neposlední řadě jsme si adoptovali klokánka králíkovitého v pražské ZOO. Na konci letošního školního roku nás čeká turistický kurz do Vrábova u Českého Šternberka.

Program se bude skládat z různých sportovních aktivit a také společně navštívíme starobylý hrad. Už se všichni těšíme na dobrodružství, která nás určitě neminou.

Věříme, že na tato středoškolská léta budeme rádi vzpomínat.

Veronika Strnadová, 3.B


Matka Příroda pláče, pláče, protože nám dala vše, co mohla
Dostali jsme úkol napsat fejeton. To by pro mě samozřejmě neměl být problém, protože teoreticky vím o fejetonu téměř všechno, navíc jako studentka střední školy bych měla zvládnout vypořádat se se vším. Teoreticky…

Proto si položím na stůl papír, tužku a pohodlně se usadím vedle paní Múzy. Ta mi ne-ustále připomíná: „Vtipnou formou upozorňovat na nějaký problém." Když ono jich je tolik…

Vybrat si jeden a psát…A ještě ke všemu vtipně…Jde to vůbec?

Však jeden problém mluví za všechny neřesti dnešního světa. Lidé si neváží darů, kterými je obdarovala matka Příroda. Neváží si života, lásky, štěstí a bohužel ani svého vlastního zdraví. Neváží si ale ani jí, ničí ji svou nedbalostí, svými úmysly, leností, vypočítavostí, lehkomyslností, závistí…A ona pláče, pláče, protože nám dala vše, co mohla a my ji zato tak trestáme, teď, když už je stará a právě od nás potřebuje pomoc a péči.

Má Múza mi říká: „Všichni nejsou stejní!" Ano, všichni ne, ale je nás moc málo na to, abychom ji zachránili. A proto, neupusťte tu pet láhev na ulici, ale vyhoďte ji do kontejneru… Jděte se projít do lesa a chvilku si odpočiňte…

Rozdávejte lidem smích a pomáhejte jim pomáhat Přírodě…vlastně sami sobě…
Veronika Strnadová, Střední odborná škola Černoleská Benešov


Jaro je tady, čert vem váhu, čert vem plavky
Od prvního, od pondělka, po Vánocích, po Novém roce…si slibuji statečně a ukusuji „smažák" s hranolky, že odstartuji záchranné práce na svém těle. Výsledkem by měla být pevná figura vhodná do miniaturních bikin.

Bohužel toto předsevzetí se vždy rozplyne v záplavě jídla, cukrovinek včetně maminčina vánočního cukroví a hromadách čokolády, která se u nás nakupuje po tunách. Výborná kamarádka na jarní, letní, podzimní a hlavně zimní deprese. Rázně si řeknu: „Do jara chci zhubnout!"

A jednoho rána mě probudí cvrlikání ptáčků a já už vím, že mi žádný čas nezbývá. Jaro je tady! Pokusím se najít váhu, snad má pro mě vlídnější sdělení než zrcadlo.

Stoupnu na ni a vidím hrůzné dvojciferné číslo. Řeknu si, že se mi asi dělají mžitky před očima určitě z hladu. Pak se ale probudím do reality! Ať se nakláním dozadu, dopředu, vydechuji, přidržuji se skříně, váha si pořád vede svou. No, ještě jsem si neodskočila a vypila jsem půl litru vody. Když si ještě ostříhám nehty a udělám peeling, kilečko dolů by to mohlo dát. Bohužel. Zahanbeně opouštím váhu a mlčky míjím kuchyň.

Jdu se radši projít ven do přírody, Všechno se začíná zelenat, sluníčko vykukuje, rozkvétají krásné barevné květiny. Čert vem váhu, čert vem plavky vždyť jaro je konečně TADY!!
Renata Fenclová SOŠ Černoleská Benešov


Ať žijí supermarkety
Supermarkety, hypermarkety, obchoďáky kdo by je neznal. Kdo by po nich netoužil!

Každý z nich se pyšní nejlevnějším a nejkvalitnějším zbožím. Sami snad dobře víte, že ať už vás chytré samootvírací dveře polknou do jakéhokoliv superobchodního světa, pronásledují vás nápisy typu „Jen u nás" a všude kolem pak potkáváme samé nuly.

Mačkáte se s nimi v jedné cimře, pohyb je kolísavý a zmatený. Ale nutno podotknout, že je tu samozřejmě i kámoš košík, kterého se v případě strachu z toho, že obchoďák rupne ve švech, můžeme pevně držet a který vám s ochotou bude dělat udatného slouhu a bude mlčky snášet nárazy do svých děravých zad při každém vhození další potřebné „nej" věci do vaší domácnosti. A věřte, že občas ty plecháčky roztomilé, kteří mají podrážky svých koleček dávné prošoupané, lituji, neboť mají břímě opravdu těžké, protože Čecháčkové do nich hážou zboží snad vidlemi.

A aby ne! Kdo by odolal něčemu, co většinou nevyžaduje námahu při pachtění v kuchyni. Zvířátka jsou zde již nakrájena, navážena, zabalena. Cokoliv, co vytáhnete ze super-mrazících boxů, můžete jen vhodit do hrnce či pánve, ať už s obalem či bez. Nikdo mi nevyvrátí, že obaly nebudou mít v tomhle případě o moc jiné složení než ta hmota, co má na sobě právě nápis pravá chobotnice, 100% úhoř či nejčerstvější kuřecí párky.

No a když konečně dojdete na konec svého nákupního seznamu, máte toho ve vozíku nečekaně mnohem více, než jste původně plánovali.

Čeká vás poslední bobřík. Nejrychleji najít nejkratší cestu ven (pozn. autora na šipky s nápisem východ či kasa nespoléhejte, vedou kolem super lákavých výhodných o 200% zvětšených nekalorických výživných rodinných balení, která by vás mohla zlákat k dalšímu (marketingovými poradci předem naplánovanému) tahu. Totiž donutit vaši peněženku k totálnímu zhubnutí.

Tak jsme tu. Řada jako na pomeranče v 80. letech, příjemně znuděná paní ve velmi slušivém hábitu. Jinak to docela klape. Dech se zpomaluje, nervozita mizí. Pomalu vyjmeme mince z vašeho kámoše, který vlastně byl spíš jen taková milenka na výpomoc. Nemyslete na to, co jste zapomněli, ale s matematickou přesností a promyšleností naskládejte superzboží do přiložených hyperigelitek. Svižným krokem vyrazte ke dveřím rotujícím galaktickou rychlostí a užívejte si vyplivnutí na čerstvý vzduch. Připomeňte si ještě první slova tohoto článku: „Kdo by po tomhle netoužil?!"
Studenti 3.B, Střední odborná škola Benešov