Jan Bursík je nejen předseda představenstva, ale současně také jeden z pouhých tří pracovníků zemědělské akciovky Statek Domašín.

Jak vypadá Váš běžný pracovní den na Statku Domašín? 
Vstávám před půl sedmou. Nakrmím domácí zvířata a v sedm hodin rozdělím svým dvěma zaměstnancům práci, i když i to je závislé na počasí. Když prší, nelze pracovat na poli či loukách. Pod střechou v dílnách proto opravujeme mechanizaci nebo se věnujeme opravám našeho areálu. Po rozdělení práce se jdu do kanceláře nasnídat. Pokud nejsme na polích do večera, tak i přesto pracuji nepřetržitě. Večer plánuji a přemýšlím nad prací v domácím prostředí.

Jako předseda představenstva máte především organizační a řídící úkoly. Lze vás ale najít i při práci na poli? 
Kromě funkce předsedy představenstva, ředitele, agronoma, mechanizátora jsem i řidičem. Když je potřeba, sednu do kombajnu, traktoru nebo manipulátoru. Dělám zkrátka všechno, co je potřeba.

close Jan Bursík na poli za svou kanceláří na Statku Domašín. info Zdroj: Deník/Zdeněk Kellner zoom_in Jan Bursík na poli za svou kanceláří na Statku Domašín.

Kolik času věnujete administrativě? 
Evidenci přípravků na ochranu rostlin a hnojiv mi dělá externista, kterého musíte zaplatit. Za toho člověka jsem ale rád. Jeho práci bych zvládl duševně i fyzicky, ale mohl bych v ní nasekat chyby a to za problémy s kontrolami mi to nestojí. Kdybych i tohle měl dělat sám, strávil bych na tom každý den minimálně dvě hodiny. Pak by mi už nezbývalo moc reálného času na podstatnější práci v terénu. Mám jen jednu hlavu a dvě ruce. I tak se prací v kanceláři zabývám každý den v průměru zhruba pět hodin.

Hospodaříte na 620 hektarech. Není na nich práce ve třech lidech až nad hlavu? 
Je. Když je potřeba pomáhají nám brigádníci. Ale jinak to zvládáme, i když na doraz. Bez výkonné, proto i velké techniky, by to nešlo. Bez ní by muselo být více lidí, více mzdových nákladů a více odvodů do stání pokladny. Kdyby to bylo možné, hned bych do práce zapojil roboty.

A proč to neuděláte? 
Pořizovací ceny robotů jsou hodně vysoké, navíc není na takový krok připraveno ani české zákonodárství. Pro příklad, pozemky obdělávané roboty by musely být oplocené a robot by například nesměl přejíždět z pole na pole po silnicích. Ale existují střední cesty. Například jedna z firem vyvíjí traktor, který může jezdit autonomně, nebo ho může řídit člověk. Toho by se dalo využít i tak, že třeba do tří hodin odpoledne sedíte v traktoru, ale pak už chcete jít domů nebo vykonávat jinou práci, tak stroj naprogramujete, aby pole dodělal sám. V šest hodin pak dostanete na mobil zprávu, že je hotovo. Stroj lze zaparkovat na tom místě kde skončil, nebo si pro něj dojdete a odvezete ho na dvůr. Nebo mu dáte pokyn, aby jel na jiné pole, ale ne přes silnice. Třeba setí musí být hodně precizní práce, kde by dohled člověka na robota musel být možná nepřetržitý. Ostatní práce, jako je právě zpracování půdy, ale nejsou nic, na co by nebylo možné plně využít robota.

Vnímáte nějaké tlaky na vaše podnikání? Z které strany jsou největší? 
Asi ze strany kontrol, respektive ze strany státních institucí. Ty stále kontrolují dodržování nařízení a tlak cítím i kvůli neustále se měnícímu a nestabilnímu systému. Kontroly se nejčastěji týkají využívání dotací nebo dodržování pravidel. Například používání hnojiv a ošetření rostlin. Za poslední dva roky byly u nás v Domašíně kontroly v průměru dvakrát za rok. Za posledních pět měsíců ale už třikrát.

Proč si myslíte, že to tak je? 
Třeba i proto, že evropský satelitní systém AMS, který hlídá to, co se na polích děje, má velkou chybovost. Satelit kontroluje, jestli je na poli nějaký porost. Konkrétně u nás se ale stalo, že systém hlásil, že na poli porost bobu není. Musel jsem pak dokazovat fotografií, že tam je. Systém ale také hlásil, že na poli bob není a to v měsíci, kdy už byl sklizený. Myslím, že systém měl mít nejdříve zkušební provoz.

close Statek Domašín. info Zdroj: Deník/Zdeněk Kellner zoom_in Statek Domašín.

Podle předsedy Agrární komory Benešov Jiřího Dřízala zemědělci mají nyní problémy i s tím, že musí shánět peníze na mzdy zaměstnanců a pachtovné. Je to i váš problém? 
To je hodně interní záležitost. Peníze de facto sháním od loňského května pořád. Důvod? Cena komodit padá už rok a půl. Od loňského jara ceny spadly už pod nákladovou mez. A to je velký problém. Peníze zemědělcům chybí právě kvůli nízkým výkupním cenám. Na začátku každého roku si dělám plán. Loni jsem plán výnosů pšenice a kukuřice splnil na 115 procent, ale finanční plán za prodej dosáhl pouze na 92 procent. Při prodeji se snažím vyhýbat překupníkům a dodávám rovnou do mlýnů. Ani to ale nestačí. V tom není žádná logika. Neskutečná věc se děje například kolem máku. Dochází tu zcela jasně k pančování českých potravinářských máků, které jsou smíchávány s mákem technickým, dováženým ze zemí mimo EU.

Proč se to děje? 
Kvůli tomu, že zde jasně selhávají kontrolní mechanizmy státu a Unie. Překupník nám pak nabízí za mák vyšší cenu, než pekař. No je v tom logika? Jistě, že ano! Ovšem potvrzuje to fakt, že ten překupník pančuje mák.

Jak tedy peníze sháníte? Jdete do banky? 
První, co jsem udělal je, že prodávám zbytný majetek, třeba kombajn. Pak jsou na řadě bankovní úvěry. Vždy je cesta ven, i když někdy dost trnitá. Možností je více.

Když vidí nezasvěcený člověk zemědělce v nových a velkých traktorech a kombajnech za miliony, stěží si to spojí s tím, jaká řehole zemědělství v Česku je a jaký je náš zemědělec chudák, který se má co ohánět a moc si nemůže vyskakovat… 
Mechanizace je prostředek k naší práci. Není to žádná zhýralost. Fabriky také mají stroje za miliony. Traktory dnes musí být velké a výkonné, aby zastaly práci za více lidí a práce tak byla co nejlevnější. Navíc stroje jsou z devadesáti procent hrazené z úvěrů, které se musejí splácet. A to může být dokonce pro některé zemědělce existenční problém.

Předseda Agrární komory Benešov tvrdí, že finanční výnosy zemědělců loni proti roku 2022 poklesly o dvě třetiny. Také to tak cítíte? 
Souhlasím, pokles finančních výnosů je extrémní.

Tušíte, že se výkupní ceny komodit ještě dál propadnou? 
Pokud Evropská komise nepřistoupí k celnímu dovozu, bude hůř. Ceny budou dál klesat.

Měly by proto být protesty českých zemědělců tvrdší? Třeba jako těch ve Francii, kde pálí pneumatiky a před úřady sklápějí hromady hnoje… 
Nejsem zastáncem protestů, kde se ničí cizí majetek. Civilizovaná západní Evropa ukazuje, že tam jsou stejní barbaři, jako kdekoliv jinde. Naše demonstrace jsou poklidné, ale v případě, že Ministerstvo zemědělství nesplní rozumné požadavky přijdou v třeba i blokády silnic.

Z protestu zemědělců ve Vlašimi 22. února 2024

Protest zemědělců ve Vlašimi: porada, hovoří Luděk Němeček, předseda Agrodružstva Načeradec | Video: Zdeněk Kellner

Myslíte si, že to co říkáte, by pomohlo? Nestačilo by jen vyměnit ministra? 
Dokud nebudou naše protesty ráznější, ministři se ze svých křesel nehnou. Pořád vycházejí z toho, že je zemědělců málo, jen zhruba dvě procenta v celém Česku. Je to tedy malá voličská základna. Ale lidí, kteří jsou na zemědělce navázáni, ať už to jsou rodinní příslušníci, kamarádi nebo i obchodní partneři, je mnohem víc, možná až pětina obyvatel. A to je už poměrně velká volební síla.

Z toho co říkáte mi vyplývá, že politici k vám moc vstřícní nejsou… 
Řada nařízení, která musíme plnit, přichází z Bruselu. Maši europoslanci tam jsou proto, aby nás, kteří jsme je zvolili, zastupovali a hájili. A to se moc neděje, protože nás Čechů je zkrátka málo. close Soutěž hledá mladé zemědělce info Zdroj: soutezmladyzemedelec.cz zoom_in To Francouzů a Němců je více, tak se kvůli nim věci řeší. Z toho je vidět, kdo to řídí. Základem naší zemědělské politiky je to, aby naše názory a postoje byly slyšet i v evropském parlamentu. A hlavně, když sem k nám přijde nějaká evropská legislativa, neměli by být naši politici papežštější než papež. V praxi to funguje tak, že naši politici záležitost ještě výrazně zhorší. Podle Unie máme něco plnit na pět procent, ale českým politikům se to zdá málo. Proto takové nařízení budeme plnit raději na patnáct procent. Tím se totálně kazí trh. Klacky pod nohy si házíme sami. Všechno začíná a končí u politiků. Oni jsou naprosto vytržení z reality. A to se netýká jen vrcholných politiků, ale také těch komunálních. V podstatě je to arogance moci. Když se dojednávaly podmínky v rámci společné evropské zemědělské politiky, byl u toho náš ministr Zdeněk Nekula. Tak nekompetentního samolibého úředníka, jsem ještě neviděl. Se zemědělci vůbec nejednal a uklohnil si na ministerstvu svá pravidla sám. Pak je natvrdo, bez dopadových studií, pustil ven. Tak pokřivené podnikatelské prostředí jako u nás, jinde v Evropě snad není.

Ale to pokřivují také dotace, že? 
Dotace, to je zlo! Pokud by je nepobíral soused vedle, v Německu nebo Francii, klidně bych se jich zřekl.

Evidentní to je ve vyplácení dotací za pole, kde se nic nepěstuje… 
Ano, je to tak. Platba za úhor se tváří jako ekologická, ale v podstatě ničemu nepomáhá. Nepomáhá přírodě ani zemědělci. V podstatě se pouze přesouvají peníze z veřejných zdrojů. Je to naprostá zhýralost. Úhor byl původně přerušovačem osevního postupu, kde převažovaly obilniny. Je to přežitek. Sice je nám půda tzv. pouze propůjčena, ale právě proto ji přece nesmíme nechat zaplevelit a měla by zároveň i sloužit. Ale to je velmi složité téma, to bychom tu byli do večera.

Vede z toho, co říkáte, nějaká cesta? Třeba vystoupením z Unie? 
To ne, to by nás ještě víc poškodilo. Hodně nás ovlivňuje kurz koruny, protože nám chybí Euro. Obecně je ale nabourané tržní prostředí.

A co třeba takový Green deal, proti němuž protestujete? 
Sám o sobě není Green deal nic špatného. V podstatě jde o to, vypěstovat tady ovoce, zeleninu a třeba i obilí a tady ho zpracovat a také spotřebovat. Jenže kvůli pokřivenému tržnímu prostředí to takhle nefunguje. Zahraniční řetězce mě nepustí, abych u nich mohl prodávat své místní zboží za cenu, kterou potřebuji, která by mi alespoň pokryla náklady. Oni by pak měli nižší marže. Komodity se dnes dovážejí přes půl světa a tím je jejich uhlíková stopa značná a přitom ještě zkracují životy. Italové třeba stříkají jabloně patnáctkrát i dvacetkrát, naši sadaři třeba sedmkrát. Ale díky různým fíglům jsou italská jablka levnější. To samé se děje u jablek z Polska, tamní prostředí je předotované z národních zdrojů. U nás nic takového téměř neexistuje. Tím nechci obhajovat dotace, naopak, jen popisuji hrubá fakta, která negativně ovlivňují tržní prostředí na společném evropském trhu.

close Jan Bursík, předseda představenstva zemědělské společnosti Statek Domašín. info Zdroj: Deník/Zdeněk Kellner zoom_in Jan Bursík žije od narození v roce 1988 v Domašíně, na Vlašimsku. Vystudoval Českou zemědělskou univerzitu v Praze, obor rostlinná produkce. I jeho předci byli místními zemědělci v Domašíně. Je vlašimským zastupitelem a také předsedou představenstva akciové společnosti Statek Domašín, který vznikl v roce 1993 transformací ze Státního statku Vlašim. Před desítkami let ještě souběžně fungovala rostlinná i živočišná výroba s výkrmnou kuřat a skotu. V roce 2009 byla ale živočišná výroba pro nerentabilitu zrušena. Statek hospodaří na 620 ha a z toho 560 ha je orné půdy. Celých 90 procent půdy má statek propachtovánu. V posledních letech akciovka přistoupila k velké restrukturizaci osevního postupu a v současnosti pěstuje 15 druhů plodin – mimo jiné i pšenici purpurovou, řepku, kukuřici, jetel inkarnát, jetel luční, svazenku, pohanku, český modrý mák, hrách, bob, sladovnický ječmen, oves nahý, trávy na semeno, řepík lékařský atd.