Kliknutím zvětšíteK potápění jsem se dostal asi tak před deseti lety, při dovolenkování s mojí rodinou jsem si všiml, že kurzy potápění dělají v hojné míře. Zúčastnil jsem se takového začátečnického v bazénu, ale říkal jsem si, je to hodně odbyté, nelíbilo se mi to, rád dělám věci pečlivě. Přesto mě to moc chytlo. Tak jsem si řekl, půjdu do potápěčské školy a opravdu jsem jednu takovou našel v Čerčanech.
Netušil jsem, že výcvik bude tak tvrdý. Potápěl jsem se v lomu, kde jsem neviděl ani na metr a voda měla čtyři stupně. Třásl jsem se zimou, bál jsem se, ale moc mě to vyškolilo. Takže pak když jsem se potápěl kdekoli v moři a když se něco nepředvídaného stalo, tak jsem věděl, jak se mám zachovat.
Potápěl jsem se v Tichém oceánu, Indickém oceánu, Egejském moři, Atlantském oceánu, také v Rudém moři a Thajském zálivu. Nejzajímavější místo, kde jsem se potápěl, byl Mauricius, určitě také Thajsko, kde bylo mnoho žraloků. Moc mě potěšilo Vanuatu. Je to ostrov východně od Austrálie. To jsem zažil pro mě největší dobrodružství. Potápěli jsme se tam k vraku jednoho z nejluxusnějších zaoceánských parníků, který kdy byl vyrobený. Náročné potápění, ale neskutečná krása.
Ostrov Vanuatu v Melanésii byl pro mě velkým dobrodružstvím nejen kvůli potápění. Letěl jsem tam letadlem, které bylo v moc špatném technickém stavu a piloti dokonce nalévali palivo do nádrží kanystrem, to mě hodně vyděsilo. Dostali jsme ještě dva pasažéry, prasátka, která řvala celou cestu. Pak jsem na ostrově zažil i zemětřesení. Pro místní lidi to bylo něco normální, běžné, nikdo to neřešil. Žijí tam Velcí a Malí Nambové. Kmeny jsou vůči sobě lidojedské.
S dětmi ve školce si plním klukovské sny, vedu polytechnické vzdělávání, udělal jsem polytechnickou dílnu, kde se děti učí pilovat, brousit, spojovat a jsou naprosto nadšené. A chodí nám i holčičky. Učíme se i pracovat s mapou, chodíme do přírody, také se snažím dětem ukázat, že práce rukami je důležitá. Také s dětmi hrajeme fotbal.
5
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
