Jaké byly vaše začátky s rybičkami?
Začal jsem tak, že jsem si pořídil bar, do něho jsem si dal pár akvárií a zákazníci tam seděli do noci, všechna akvária svítila a rybičky se začaly vytírat a množit. Spočítal jsem si tenkrát jikry a kolik bych vydělal, bar jsem nechal být a pořídil jsem si za pár korun tento dům. Byl tenkrát ve špatném stavu, nemělo to střechu, nic, předchozí majitel tady choval bílé myši, ty jsem si po něm musel převzít a pokračovat v jeho technice, mezitím jsem si ale začal vozit akvárka a tak to celé začalo.

Kolik máte druhů rybiček?
To se pořád mění. Měl jsem 1100 akvárií a zůstalo mi jich doposavad asi 800. Všude jsou dva filtry, to je 1600 filtrů, takže když si to přepočítáme na práci, tak to je opravdu náročné. Ze začátku to bylo hezké ale teď, jak člověk stárne, je to dřina.

Tomáš Barták v roce 2002 založil v Koštově u Ústí nad Labem společnost Zelené kolo
Miluje přírodu a má nápady. Podnikatel plní lidem sny o krásných zahradách

Které rybičky se prodávají nejvíce?
Každý si rybičky kupuje podle barvy, barva je základ, pak také aby bylo čisté sklo, takže jdou rybičky, které požírají řasu, jako je třeba ancistrus, taky se dobře prodávají paví očka, neonky, prostě takové ty krátkověké rybičky, to každý kupuje stále dokola.

Jakou rybičku byste doporučil pro začátečníka?
Asi paví oko, nebo krevetky, těm stačí relativně málo místa a můžete z toho něco mít.

Máte s tím někdy chuť „seknout“?
To už tady bylo, ale to se pak vždycky napiju, a ono to přejde (smích). Nejhorší to je, když přijde léto, venku je moc hezky, ale člověk je tu zavřený u rybiček. Venku jsou lidé už v kraťasech a tílku, ale já tu celé léto topím, je to náročné na energii a na práci. Rybičky mají také spoustu nemocí, lidé si musí přijít na to, že musí být prevence. Živit se tím je celkem těžké, mne to živí naplno, platím si živnost, rybičkama jsem si vydělal na tento starý baráček, pozemek a starší auto. Teď je mi 52 let a už se i bojím nastoupit někam do práce, už bych tam nebyl tak zdatný, abych to dokázal vykonávat naplno, to už nejde.

Zemědělec roku 2022 Václav Hanzal
Zemědělec roku Václav Hanzal: Chmelařství je o ruční práci, na to roboty nejsou

Zákazníci mohou přijít jenom o víkendu?
Býval jsem tu celé týdny, celé dni i noci, ale to už přešlo, byla to taková vlna, začátek. Když člověk prodá první rybičky, tak má obrovskou radost. Dneska už je to jiné. Otevřeno máme právě o těch víkendech.

Co prodej rybiček přes internet?
Nejsem zastánce prodeje rybiček přes internet, u tohoto je potřeba oční kontakt a přijít si vybrat. Dříve jsme tu také měli ještěrky a další živočichy, občas se tu mihne ještěrka, nebo už veliký rak. Takže přijít sem je pro zákazníka zážitek.

Která rybka je nejvzácnější?
To je tak, když se tím chovatel živí, tak vidí, jak se to strašně mění, je to různé. V každé době je to jiná rybička. Ovšem, kdybychom se bavili o největších nákupech, tak ty lidé dělali, když byl covid. Chtěli mít doma něco živého, to byl fičák. No a já, když už jsem toho tady měl dost, tak jsem začal vyřezávat sošky, nebo dělat keramiku. Keramika, to je hezký pocit, ale je to jenom pro mě. Ono to udělá radost, ale celý ten proces je složitý – vyrobit to, vypálit, dát glazuru, zase vypálit…

Alžběta Stehlíková se věnuje ručním pracem - tkaní, vyšívání, háčkování, ale především tvoření z ovčího rouna.
Tvoří z ovčího rouna. Podnikání má Alžběta jako koníček, pracuje i na dráze

Prodáváte rybky i do velkoobchodů?
Ano, prodávám, odvezu jim je a oni je poté prodávají dál do zahraničí, nebo tady do našich českých obchodů. Rybičky projdou mnoha rukama, od toho se pak odvíjí také cena pro mne, která je o to nižší. Dříve jsem dokonce jezdil na burzy, zajížděl jsem s rybičkami do obchodů, od toho jsem ale již upustil.