Po uložení DNA v národní počítačové databázi má vzorek sloužit při pátrání po pachatelích i obětech trestných činů nebo při identifikaci obětí leteckých, lodních, autobusových nehod či teroristických útoků. Možnost dobrovolně uchovat svůj genetický profil v serverech ministerstva vnitra lidé nevyužívají.

„Na co bych jim dával sliny? Nic jsem neudělal, nikoho nezabil a žádnou loupež neplánuju,“ zní zpravidla argument odpůrců archivace originální genetické informace v policejní počítačové databázi.
DNA (dezoxyribonukleová kyselina) se skládá ze čtyř základních stavebních jednotek a je znázorněná dvojitou spirálou – šroubovicí. Její složení je natolik unikátní, že na 99,9 procent spolehlivě určí svého nositele. Musí ale být s čím porovnat. Tak jako klasické daktyloskopické otisky.

„Já a všichni moji kolegové mají vzorky DNA povinně v systému uložené,“ vysvětlil policejní technik benešovské kriminálky, jehož jméno redakce zná, ale nezveřejní. „Protože pracujeme na místě činu a při vyhodnocování stop musí laboratoř porovnat, která z nich patří vyšetřovateli, technikovi, náhodnému kolemjdoucímu nebo pravděpodobnému pachateli. V terénu nikdy nemůžeme stoprocentně vyloučit, že se do posbíraných vzorků materiálů nebo tkanin nedostal nedopatřením náš vlas, pot nebo slina,“ dodal.
„Já osobně bych problém s dobrovolnou registrací DNA neměl. Právě proto, že jsem nic neprovedl,“ použil policista k významu genetické databáze stejnou argumentaci, jako odpůrci uchovávání specifických osobních údajů.

Povinný odběr vzorku DNA je pouze u odsouzených ve výkonu trestu.
„Vzorky tisíců vězňů se porovnávají se stopami z nevyřešených případů. DNA už v mnoha případech pomohla i zpětně odhalit pachatele,“ popsal technik úlohu databáze.
„Vzorky slin v Benešově pouze odebíráme a posíláme je do centrální kriminalistické laboratoře. Ta její složení převede do elektronické podoby spolu s identifikační údaji o nositeli. Jedinou podmínkou odběru výměšku z prostoru mezi horním rtem a zuby je půl hodiny předem nejíst, aby se vzorek nekontaminoval jídlem,“ upřesnil policejní technik, který ale nezavrhuje tradiční kriminalistické techniky k sestavení profilu pachatele.

„Každá z nich má při pátrání svůj význam pro sestavování mozaiky profilu pachatele,“ připomněl policista daktyloskopii, trasologii, balistiku, antropologii či fotografii.
„Samozřejmě, že pro odlévání stop v terénu se už nepoužívá sádra, ale dvousložkový epoxid, protože pak se odlitek dá jednodušeji transportovat bez nebezpečí jeho poškození,“ nastínil policista.
Rovněž fotografické filmy jsou v místnostech techniků benešovské kriminálky již minulostí.
„Fotografujeme digitálně a na zpracování trojfotky zadrženého máme grafický program. Daktyloskopická karta s otisky sejmutými na fólii se po uzavření případu a přenesení do počítače skartuje,“ poodhalil policista zákoutí technického zázemí.
„Jen vypracování pachové stopy zůstalo stejné. Psí nos nic nenahradí,“ doplnil.