Zatímco na první otázku lze bez váhání odpovědět s odkazem na nedávno otevřenou naučnou stezku u Roudného, druhý dotaz se může zdát jako nemístný. Ale zdaleka tomu tak být nemusí.

V prvním případě uvedená stezka dlouhá asi tři kilometry popisuje zlaté doly, jedny z největších v republice.

V okolí Roudného a také Kamberka, který se ještě nedávno jmenoval Zlaté Hory, se zlato těžilo už ve 13. století. Nejvíce zlata z něj prospektoři vydolovali v úvodu minulého století. Angličané, jimž doly u Rudného patřily, z nich odvezli téměř šest tisíc kilogramů ryzího zlata. Ale hospodářská krize ve 30. letech nakonec těžbu, kvůli nerentabilnosti, uťala. Jenže zlato se tam začalo znovu těžit hned po druhé světové válce. Koncem padesátých let však stát těžbu definitivně ukončil a snaha o její znovuoživení v 90. letech k ničemu nevedla.

„Málokdo ví, že právě v této oblasti kdysi praskla zemská deska a na povrch se tak dostaly drahé kovy a horniny, jako třeba zlato, stříbro, rubín, tuha nebo antracit, což je druh černého uhlí," informoval Karel Kříž z Českého svazu ochránců přírody Vlašim.

A právě to může být i základ informace o tom, že na jihu Benešovska je stále co hledat a nacházet.

Potvrdil to například i Helmut Gaensel, známý hledač Štěchovického pokladu, ale také prospektor s vlastními zlatými doly v Bolívii.
„I když na Hradištku kvůli Štěchovickému pokladu v současnosti nekopeme, stále mám co dělat. Například? Hledám v Česku ložiska zlata. Jen tady ve středních Čechách je jich více," řekl Gaensel.

Jednou z nich je i lokalita u Roudného. Horníci odtud sice dávno odešli, protože dobývání zlata bylo drahé a zisk pokulhával za náklady nutnými k jeho vyzdvižení, ale současná situace z útrob planety.

Jenže teď je situace proti „středověkým" metodám vytavování kovu z vytěžené horniny pomocí ohně, naprosto jiná. Místo fyziky si prospektoři pomáhají chemií.

Jenže právě proti takovému způsobu drancování přírody se staví pravděpodobně většina obyvatel Česka. Uvědomuje si to i Helmut Gaensel.

„Proti takovému způsobu těžby je odpor, to vím. Ale průzkum, o který mi jde, životní prostřední nezničí," hájí Gaensel svou práci. Otevřeně ale připouští, že zlatza v našich nalezištích není tolik, aby je bylo možné dobývat starými způsoby. „Musela by se použít chemická cesta," tvrdí Helmut Gaensel.

Zlato se kdysi těžilo v Jílovém u Prahy. Do takzvaného Jílovského pásma spadá i lokalita na levém břehu Vltavy, což je už sousední okres Příbram. V letech 1983 až 1991 tehdejší národní podnik Geoindustria objevil u Mokrska, což je obec vzdálená jen třináct kilometrů od Neveklova, ležící v podstatě na břehu slapské přehrady, největší známé ložisko zlata ve střední Evropě. Tamní kopec Veselý by měl skrývat až 100 tun zlata.

„Možnost získávání zlata však není ekologicky únosná. Představa povrchové těžby a kyanidového zpracování rudy přímo v centru rekreační krajiny byla pro drtivou většinu místních obyvatel nepřijatelná. Chotilsko se nakonec po vleklých politických tahanicích ubránilo," píše web obce Chotilsko.