Trvalo to přesně 69 let, než přijel do míst, kde působil jeho otec, mocný esesák určující bytí i nebytí mužů z hradištského koncentráku.
Siegfried se s postojem svého otce nejen neztotožňuje, ale za jeho činnost v době druhé světové války na Hradištku se očividně stydí.

„Všechno to bylo špatně," uvedl kajícně Siegfried Klein při prohlídce míst, kde jeho otec působil. „Jak mohl někdo říkat, že Čech je špatný a Němec dobrý?" ptal se při procházce kolem štěchovické přehrady. „Válka byla hrozná a nesmí se už opakovat," říkal rozhodně jednasedmdesátiletý muž.

Nacista Emil Klein si své odseděl. Z českého vězení se dostal až na konci roku 1964. Rodina ale po celou tu dobu v denacifikovaném Německu dostávala kvůli minulosti co proto.

„Když se lidé v okolí dozvěděli, že se jedná o rodinu válečného zločince, dávali jí to najevo. Nikdo s nimi nechtěl mít nic společného," připomněl hostitel Siegfrieda Kleina, Helmut Gaensel, známý hledač štěchovického pokladu.

Právě proto Siegfried v roce 1966 odešel do Austrálie. Tam pracoval jako autolakýrník a později údržbář v domově seniorů.

Kdo by si myslel, že se jedná o nepřístupného, sebestředného nebo nabubřelého či přezíravého člověka, hluboce by se mýlil. Během celého setkání s autorem článku působil jako veselý a dobrosrdečný muž. Při tom komunikoval se ženou, také rodilou Němkou i svým hostitelem, výhradně anglicky.

Z doby konce druhé světové války si Siegfried prakticky nic nepamatuje. Byly mu teprve dva roky. Přes to má co vyprávět.

Po konci války s otcem, který zemřel v roce 1970, hovořil mnohokrát. O čem? Bezpochyby i o tom, co se dělo v květnu 1945. Je o tom přesvědčen i Helmut Gaensel.

„Komu jinému, než nejmladšímu synovi, který bude nejspíš nejdéle naživu, by se měl svěřovat?" pokládá si otázku Helmut Gaensel přes to, že i on sám s Emilem Kleinem o pokladu hovořil mnohokrát. Vždyť s ním sdílel i vězeňskou celu…