Důvodem, proč jsem do jeho ateliéru přišel je, že chceme společně s Velkopopovickým Kozlem a čtenáři Deníku najít nejšikovnějšího fachmana benešovského regionu, kterého pak Kozel odmění za poctivou práci a jeho řemeslný kumšt.
I když výrobu kožených šperků nikde nevystudoval a jeho původní profesí je strojařina, na trhu se díky prodeji na Karlově mostě, ale především originalitě a kvalitě, pevně usadil. Začínal tak, že kupoval staré kožené řemeny ke strojům. K jejich zpracování na šperky ale neměl žádné vybavení. Jediným nástrojem byla tehdy pro Vladimíra Rozkovce břitva po dědovi. Jako strojař si ale dovedl poradit. Z listů strojních pil si nástroje sám vyráběl. A dál ho pohánělo nadšení.
Nejlepší odměnou po práci není pro Vladimíra Rozkovce plná peněženka, ale naopak prázdné prodejní pultíky postavené na Karlově mostě.
Své ocenění komentuje slovy: „Jsem rád, že je o mé šperky stále zájem.“
Vladimíra Rozkovce jsem se zeptal na tajemství jeho úspěchu. Prozraďte nám, co podle vás děláte lépe než ostatní a kvůli čemu se k vám zákazníci stále vracejí?
Je to originalita a preciznost výrobků.“
Na co se nejvíce těšíte po dni plném práce?
„Rád poslouchám rockovou muziku. Hraji také v rámci možností tenis a docela rád udržuji naši zahradu,“ dodal Rozkovec.
