Mladý, usměvavý muž obslouží poslední dva zákazníky a poté mi už podává ruku a ze široka se přitom usmívá. Já už tolik ne. Má pevný stisk, který mou ruku zlehka drtí a navíc v jeho ruce není žádná voňavá jitrnička nebo alespoň pár deka salámu. Důvodem, proč jsem do obchodu Antonína Hlinského zavítala, je, že chceme společně s Velkopopovickým Kozlem a čtenáři Deníku najít nejšikovnějšího fachmana benešovského regionu, kterého pak Kozel odmění za poctivou práci a jeho řemeslný kumšt.

Řady spokojených zákazníků, které se do voňavého uzenářství už dlouhá léta vrací, vidí jeho majitel pan Hlinský ve třech věcech. Ve stále čerstvých výrobcích, které nejen prodává, ale i sám vyrábí. V tom, že masné výrobky obsahují skutečně maso a ne žádné náhražky, a bezesporu i v tom, že je to ryze rodinný podnik. Ke kvalitním salámům, klobásám či masu na bifteky na pultu řeznictví přispívá i skutečnost, že se Antonín se svými dodavateli zná osobně a ví, že by mu neprodali nekvalitní zboží.

Nejlepší odměnou po práci není pro pana Hlinského plná kasa, ale naopak prázdné háky na maso nebo prázdná udírna, kam dává udit ručně vázané buřty, salámy v přírodních hovězích střevech a pochvala. Ta prý potěší vždycky. Těší ho všechno, co přináší spokojený úsměv a plné břicho každého zákazníka, který vstoupí do prodejny vedle načeradeckého kostela.

Své ocenění komentuje slovy: „Jsem rád, že nedělám svému pradědovi a dědovi, po kterých jsem řemeslo podědil ostudu. A doufám, že alespoň jeden z mých dvou synů, když vidí, že poctivá práce se vyplácí, půjde v mých šlépějích. Není nic lepšího než pohled na zákazníka, který rychle spěchá domů, aby si mohl dát moje klobásky.“

Pana Hlinského jsem se zeptala na tajemství jeho úspěchu. Prozraďte nám, co podle vás děláte lépe než ostatní a kvůli čemu se Vaši zákazníci stále vracejí?

„Jak už jsem řekl. Je důležité dělat masné výrobky opravdu z masa. Jezdím si pro něj osobně na jatka. Své dodavatele znám osobně, dokonce jsem s některými i pracoval, takže vím, že mi dodají jenom kvalitní maso. Nikde jinde bych maso nekoupil. Jakmile jednou zákazníka zklamete je, konec. Už se k vám nikdy nevrátí. Důležitý je nejen prodávat, ale se zákazníky si i popovídat. Třeba nic nekoupí, ale přijde příště.“

Na co se nejvíce těšíte po dni plném práce?

„Na to, že si sednu, na dovolenou s manželkou a syny, na týdenní tábor s hasiči, kterým dělám starostu. Na spoustu věcí. Třeba na další obyčejný den, který může přinést něco příjemného.“