Kliknutím zvětšíteS následky tehdejšího sucha se přitom potýkáme dodnes. Často stačí zajít jen do blízkého lesa. Mnohde vypadá úplně jinak než před pěti lety. Kdo dříve mohl například zahlédnout známý hrad Kokořín zdola z údolí? Výhledu vždy bránily stromy. Dnes to jde ale snadno, leží pod ním totiž jen holina s pár pařezy zrytá od kol těžké techniky.
Nepůvodní smrky také zde v důsledku dlouhotrvajícího sucha o život připravil kůrovec.
Tento škůdce je ale jen až posledním hřebíčkem do rakve lesa, jenž není schopen odolávat kombinaci sucha a vysokých teplot. „Kdyby nebyl covid, tak v posledních třech letech neřešíme prakticky nic jiného než kůrovce, protože ten skutečně přináší do krajiny masivní změny. Když se podíváme, kolik procent lesů jsme ztratili, je to skutečně enormní,“ řekl Miroslav Trnka z Ústavu výzkumu globální změny AV. Vědec sleduje dopady změny klimatu na zemědělský systém.
Letošní zima ale ještě neskončila. „Zatím je spíše nezvykle teplá s relativně nižšími srážkami,“ konstatoval Trnka.
Aby byly vyhlídky na dostatek vláhy v půdě v letních měsících, bylo by teď potřeba mít pole pokrytá sněhem. „Nyní bychom v zásadě neměli mít úplně vlhký půdní profil, ale měli bychom na něm mít poměrně slušnou zásobu vody ve sněhu, jak tomu bývalo při normálním vývoji roku v minulosti,“ vysvětlil Trnka.
Co je vlastně normální?
Pohled na to, co je normální, se ale v posledních letech vzhledem ke klimatickým změnám také mění. Jak připomíná geolog a popularizátor vědy Václav Cílek, nedávné mezinárodní studie potvrzují, že naměřená suchost či vlhkost řady míst nyní mívá takové hodnoty, jaké by dříve vědci považovali za anomálie. „Jsme již mimo rovnováhu, co dosud znamenalo sucho a vlhko,“ prohlásil Cílek.
Srážek přitom dlouhodobě na Česko padá s drobnými výkyvy každoročně prakticky stejné množství. Za uplynulých třicet let to ročně v průměru bývá 684 milimetrů, v roce 2010 jich spadlo dokonce 867 milimetrů a naopak v roce 2018 jen 522 milimetrů. Důležité však je, kdy, jak a kam spadnou.
Kupříkladu ve zmíněné nedávné suché pětiletce to bylo obvykle v létě. Většina této vody se proto do podzemí vůbec nedostala. „Takové srážky jsou většinou krátkodobé a intenzivní. Když za půl dne spadne sto milimetrů, tak část vody odteče po povrchu do řek a jimi pryč,“ řekl vedoucí oddělení podzemních vod Českého hydrometeorologického ústavu Martin Zrzavecký.
O zbylou vláhu se obvykle potom rychle postará vegetace, jež je v letních měsících už vzrostlá. „Velkou část vody prostě vycucne,“ poznamenal Zrzavecký. Roli hraje rovněž zvyšující se průměrná roční teplota. Ta v Česku za uplynulých šedesát let stoupla o dva stupně Celsia. Vyšší teploty také zvyšují a urychlují výpar vody.
Nerovnoměrné srážky
Srážky navíc nepadají rovnoměrně. Obvykle o ně nebývá nouze v horách jako jsou Krkonoše, Šumava, Jizerské hory či Jeseníky. Naopak suchá zůstává závětrná strana Krušných hor a tedy i oblast ležící v jejím stínu – Ústecko, Žatecko a Rakovnicko a rovněž jih Moravy. Udržet zde vodu bývá obzvlášť složité. „V oblastech jako jižní Morava nebo Rakovnicko prakticky žádná voda na zadržení nezbývá, protože už teď z toho území prakticky ani žádná neodtéká,“ konstatoval Trnka.
Na mapě podzemního sucha je nyní navíc výstražnou červenou barvou označena také část Broumovska. Jedná se sice jen o nevelké území, z něhož voda odtéká do Polska, přesto sucho přidělává vrásky i zemědělcům dále v českém vnitrozemí. Poblíž pramení řeka Metuje, která protéká kolem polí předsedy náchodské pobočky Asociace soukromého zemědělství Vladimíra Tláskala. „Už čtyři roky je skoro prázdná, nedostatek vláhy tady určitě je,“ potvrdil Tláskal.
Farmáři se proto snaží šetřit s vodou, jak jen to jde. „Musíme využít každý okamžik, kdy jsou vhodné podmínky pro setí,“ konstatoval Tláskal.
Skladbu pěstovaných plodin ale podle něj narychlo změnit nemohou. „Když máte dané osevní postupy anebo smlouvy s cukrovary, tak se to z roku na rok změnit nedá,“ dodal.
9
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
