„Pivovar Ferdinand není v současné době na prodej," ujistil po přímém dotazu Benešovského deníku jednatel společnosti Petr Dařílek.
Ten podle veřejně dostupného obchodního rejstříku drží 80 procent akciové společnosti.
„O prodeji firmy neuvažuji já, ani mí partneři," řekl Petr Dařílek, ale nepopřel, že by se občas někdo na prodej benešovského pivovaru nezeptal.
„Jedná se ale vždy o jakýsi průzkum, než o vážně míněnou nabídku. Během posledního roku se mnou o tom nikdo seriózně nejednal," potvrdil Dařílek.
Když mluvíte o tom, že se už někteří podnikatelé ptali na to, zda by pivovar nebyl na prodej, není nemožné se nezeptat, zda některý ze zájemců nebyl také z Číny?
Ne nebyl. Loni jsme vyvezli první kontejnery piva do téhle země. Možná šlo o záměnu a někdo si spojil náš vývoz se zájmem Číňanů o pivovar. Možná ještě před rokem by nikoho ani ve snu nenapadlo, že Pivovary Lobkowicz skončí v čínských rukou.
Jakou hodnotu benešovský pivovar v současnosti má?
Jak pro koho. Máme odhady nemovitého majetku. Pokud by se objevil nějaký investor, který by chtěl firmu koupit, musel by si jeho hodnotu vypočítat obvyklými postupy podle účetních výkazů.
Na kolik si ho ceníte vy?
Osobně hodně vysoko. Dalo by se to možná porovnat s prodejem u obdobných pivovarů, ale jak jsem sdělil, benešovský pivovar není na prodej.
Jste absolventem pražské VŠE, ale o benešovském pivovaru mluvíte, jako byste se v něm narodil…
To je tím, že snad dokáži od lidí, kteří jsou kolem mě a kteří jsou opravdu profesionálové, nasát informace.
A kolik lidí je kolem vás?
V pivovaru pracuje pětatřicet zaměstnanců. Před mým příchodem jich bylo sto třicet.
Proč myslíte, že se informace o prodeji Pivovaru Ferdinand vůbec objevila?
To nevím. Ale možná je pro některé zahraniční investory atraktivní koupit český pivovar.
To asi není jediná událost, která hýbe pivovarnictvím v Čechách?
To opravdu není. Zatím nevyřešenou otázkou je, co se stane po avizovaném prodeji Prazdroje, s českým pivním trhem nebo jakým směrem se budou ubírat pivovary skupiny Lobkowicz v již zmiňovaném prodeji čínskému investorovi. Stejně jako zavedení EET, kde se očekává zánik některých menších provozoven a řada dalších věcí.
Jste Pražák, ale z vašeho povídání je cítit, jaký jste benešovský pivovarský patriot. Vadilo by vám, kdyby se benešovské pivo vařilo místo z ječného sladu z rýžového?
Zásadně! Když jsem přišel do Benešova, potkal jsem se s profíky a slíbil jim, že jim nikdy nebudu sahat do receptur. A tak to je.
Výroba piva v Benešově běží podle tradičních receptur od roku 1897. To může proti konkurenci přinášet nevýhodu zdlouhavé výroby.
Může při tom všem být Pivovar Ferdinand konkurenceschopný?
Jednoznačně může! Pivo v sudu máme pro hospodského o osm korun na půllitr levnější, než Prazdroj. Je i o čtyři koruny levnější, než Bernard a jsme na úrovni Svijan. Jsme i v některých parametrech levnější než Budvar. Na druhou stranu se na trhu ale najdou i levnější piva. Ale to, co nás odlišuje od velkých pivovarů je způsob výroby a také to, že hospodským nedáváme peníze na ruku. To je praxe, kterou si zavazují hospodské. Vybaví jim kompletně hospodu, ale musí točit jen jejich pivo.
Jak tedy vypadá hospodský, který točí Ferdinand?
Je to sebejistý hospodský, který chce svým zákazníkům nabídnout kvalitu za odpovídající cenu. Vybavíme mu hospodu výčepem, chlazením, ale nejsme finanční ústav, který mu opraví sklep nebo zdi.
I když v pivovaru měl František Ferdinand své studny, vodu čerpáte z běžného vodovodního řadu a teče k vám ze Želivky. Všechno potřebné pro výrobu benešovského piva tedy dovážíte, i když na nádvoří už máte i chmelnici…
Vodu používáme z městského řádu, naše studny by nestačily jak kapacitně, tak z hlediska kvality vody. Pivovarský ječmen nakupujeme z oblasti Benešovska a středních Čech, používáme výhradně Žatecký chmel. Naše chmelnice je pouze ukázková, to aby lidé, kteří k nám do pivovaru chodí třeba na pivovarské slavnosti, vůbec věděli, jak chmel vypadá.
Jak vás tak poslouchám, je vaření piva asi docela věda. Souhlasíte s tím?
Nejen věda, ale i poctivá a profesionální práce. Velké téma je správně nakoupit kvalitní pivovarský ječmen. Sladmistr se snaží míchat jednotlivé šarže ječmene tak, aby byly výsledné parametry sladu špičkové a stále stejné. To je důležité, stejně jako správný proces sušení sladu. Další neméně důležitou surovinou je chmel. Nakupujeme pouze ze žatecké oblasti, přičemž dodávky chmele máme smluvně zajištěny na několik let dopředu. Každý rok se mění kvalita chmele v závislosti na klimatických podmínkách v tom daném roce. Pak je na zkušenostech sládka, jak se s tím dokáže ve výrobě vypořádat, aby udržel standardní chuť našich výrobků, bez použití jakýchkoliv náhražek.
Tak zkuste říci, jak dlouho se benešovské pivo vyrábí?
To je především otázka na výrobního ředitele, tedy sládka, toho času, Jaroslava Lebedu. Proces výroby piva začíná ječmenem, který se musí třikrát proprat a zbavit prachu a nečistot. Pak se musí naložit do vody a po té, co zrno nasaje vlhkost, se rozloží v tenké vrstvě do unikátní, původní humnové sladovny. Tam se za stálé teploty musí obilí pravidelně obracet, říkáme tomu, že se slad oráme, aby jednotlivá zrnka měla jen malý klíček a obilí nesrostlo do sebe a nevytvořil se hustý zelený koberec. To by bylo špatně. Slad vzniká deset až dvanáct dnů a další dva měsíce pak musí ještě odležet. Takových humnových sladoven, kde slad vzniká na zemi, je v České republice už jen pět. Ostatní pivovary používají sladovny skříňové, kde proces probíhá zrychleným způsobem. Slad se po vysušení sešrotuje, tedy rozdrtí a jeden den se pak vaří a výsledný sladký roztok ochutíme v chmelovaru optimálním množstvím chmele. To je vlastně takové koření piva. Pak se mladé pivo chladí, odkalují se zbytky, které tam zůstaly z chmelovaru. Přečerpáme ho na spilku, kde při hlavním kvašení dochází mimo jiné i ke vzniku alkoholu. Protože se jedná o spodní kvašení, přirozeně se v pivu uvolňují unikátní látky, které vznikají pouze při něm a kdy se pivo potkává s benešovským vzduchem. Tato jedinečnost odlišuje benešovské pivo od jiných průmyslově vyráběných piv z CK tanků. Pivo pak přečerpáme do ležáckého sklepa, kde zůstává dalších šedesát až devadesát dnů. Právě tam dozrává a dotváří se jeho typická chuť.
O kvalitě moku vyráběného v Benešově hovoříte velice zasvěceně, přesto, že jste, jak říkáte, ekonom, ne sládek. Na chuti piva už nejspíš nic výrazně měnit nebudete, ale možná pivovar čekají jiné velké změny. Kam chcete Pivovar Ferdinand, jako jednatel vlastnící 80 procent jeho hodnoty, dotáhnout?
Chtěl bych se dostat do fáze, že pivovar poběží po cestě rozvoje a stability. Byl bych rád, aby pivovar a sladovna zůstaly v českých rukou. Nyní produkujeme přes dva tisíce tun sladu za rok, víc ho v současné době touto technologií nejsme schopni vyrobit. Rád bych dokončil strojní revitalizaci sladovny. Byl bych také velice rád, abychom měli roční výstav piva 40 až 50 tisíc hektolitrů, tedy dvojnásobné množství, než máme nyní. Chtěl bych prodávat až osmdesát procent piva v sudech a zbytek v lahvích s většinou pro export. Na českém trhu se lahvové pivo totiž špatně prodává. Možná největší výzvou pro nás je dokončení obnovy budov, rozvodů médií a technologických částí, zejména té lahvárenské. Při vlastní výrobě ale zachováme všechno, co dělá benešovské pivo benešovským pivem. Když se tohle bude dařit a povede se během následujících pěti až sedmi let, budu šťastný a spokojený.