Lukostřelecký oddíl při TJ Spartak Tesla Votice založil (byl i trenérem a předsedou) v roce 1958 Antonín Holubovský, který měl v lukostřelbě velké zkušenosti, závodil již před I. světovou válkou a byl rekordmanem Lukostřeleckého svazu. Se skupinou mladých lidí vybudoval za votickou sokolovnou první střelnici. Ta časem nevyhovovala pořádání závodů i tréninkovým potřebám a tak si oddíl v roce 1978 vybudoval vlastními silami novou střelnici za bývalou Teslou na okraji Votic. Téměř deset let čekali Votičtí na navázání úspěchů ze šedesátých let. „Musela se obnovit členská základna, proškolit trenéři a rozhodčí, provedl se nábor žáků a začala jejich systematická příprava,“ říká člen oddílu Tomáš Krampera.

Po rozpadu Spartaku Tesla Votice v roce 1989 se lukostřelecký oddíl osamostatnil a utvořil Lukostřelecký klub Votice, jenž pokračuje ve velmi úspěšné práci, když obzvláště jejich mladí lukostřelci se pravidelně objevují na prvních místech na mistrovstvích ČR v družstvech, i v jednotlivcích.

Díky podpoře města Votice, Středočeského kraje a dotačních programů se podařilo vybudovat ve Voticích lukostřelecké zázemí, které jim může většina klubů v republice závidět. Mají venkovní i krytou střelnici pro halové závody a tréninky, kterou využívají i lukostřelci s handicapem, protože je bezbariérová.

CÍLEM KLUBU JE DOSTAT DĚTI Z OBÝVÁKŮ VEN

„Cílem klubu je popularizovat tak nádherný sport, jakým je lukostřelba. Každý závod je možností, jak se setkat s přáteli, se kterými nás pojí společný zájem. Dále chceme tělesně rozvíjet naši nejmladší generaci. Dostat je z obýváků a dětských pokojů, kde mají počítače, telefony a tablety, ven na vzduch,“ podotýká ke dvěma nejdůležitějším cílům klubu otec nejblyštivějšího klenotu Barbory Kramperové a přidává, jak se jim daří přivézt děti na lukostřelbu: „Není to vůbec těžké, stačí je dovézt na naši střelnici a nechat je vystřelit několikrát z luku. Potom už budou chtít střílet pořád.“

Těžké je ale děti u lukostřelby udržet. Zpravidla nejvyšší odliv střelců nastává kolem patnácti let, kdy začínají jezdit do nových škol, nacházejí první lásky a na sport už nezbývá tolik času. Příprava lukostřelce je komplexní a soustavná, pokud trénuje jednou za týden, kvalitní výsledky se nemohou dostavit. „Máme úžasně šikovné prvňáčky, kteří střílí na deset metrů a jejich tatínky, kteří to po pár trénincích ratolestí nevydrží, jdou si půjčit luk a začnou také,“ říká Krampera, kdy začít s lukostřelbou.

Základními luky, které se využívají pro sportovní lukostřelbu, jsou reflexní (olympijské). Je to luk složený z madla, ramen, tětivy, mířidel a stabilizátorů. Dále luky holé, složené z madla, ramen a tětivy a luky kladkové, které jsou většinou doménou mužů. Ve všech má klub střelce, které nespecializuje, i když má každý k něčemu větší vlohy, rozhoduje i prostředí. Hala je méně náročná blízkostí terče (18 metrů), ale jeho střed je velký asi jako padesátikorunová mince a také tam samozřejmě nefouká. Venku musí na 70 metrů dospělý lukostřelec nebo junior s proměnnými vlivy počítat u každého výstřelu do terče, jehož desítka je velká asi jako tácek od piva. Terénní lukostřelba je specifická potřebou talentu odhadovat neznámé vzdálenosti, znalostí trajektorie výstřelu do kopce a z kopce, atd.

ÚSPĚCHEM KLUB NEJSOU JEN MEDAILE

Votičtí se pravidelně zúčastňují republikových soutěží (M ČR, Přebory ČR v dětských kategoriích), ale i dlouhodobých soutěží (lukostřelecká liga). Do zahraničí vyjíždí v současné době především juniorky (Monika Březinová a Barbora Kramperová), které jsou zařazeny do sportovního centra mládeže a reprezentačního kádru Českého lukostřeleckého svazu. Klub pravidelně pořádá pohárové závody ČLS, velmi vyhledávaným je například Memoriál A. Holubovského. Zároveň pořádají příležitostně i Mistrovství ČR, v loňském roce bylo velmi kladně hodnocené v okolí Votic MČR v terénní lukostřelbě.

Úspěchy v klubu nejsou jen medaile. „Největším úspěch je, že členská základna je tvořena více než polovinou skvělých dětí, které baví lukostřelba. Je to možné jen díky přístupu nestora české lukostřelby Bohumila Spálenky, který jim věnuje většinu svého času,“ má jasno člen klubu a je rád i za sportovní úspěchy: „Prakticky není MČR, ze kterého bychom neodvezli nějaké cenné kovy.“

I spolupráce s LK Bystřice (druhé „dítko“ Bohumila Spálenky), je parádní. Bystřický klub úspěšně funguje díky podpoře města už řadu let a navštěvují ho především děti z místní základní školy. Pokud se některé z nich profiluje jako slibný střelec, často přechází do votického klubu, kde má vytvořeny poměrně kvalitnější tréninkové podmínky.

A co lukostřelba Tomáši Kramperovi přináší? „Starosti, nervy na závodech, tisíce najetých kilometrů, ale hlavně neskutečnou radost, když se podaří střelci pěkný šíp, pěkná sada a skvělý závod. Cítím samozřejmě i hrdost na úspěchy všech našich střelců od nejmenších až po seniory. Je to super pocit, když vidím naše dresy na bedně,“ zasnil se Krampera a dodal, co by přál votické lukostřelbě do dalších let: „Aby byla stejně dobrá a případně lepší, než v současné době.“