Za celé dosavadní účinkování Dakaru minul pouze jeden bod. Nyní hned dva v jedné etapě a ještě k tomu za vinou. Navigátor František Tomášek v exkluzivním rozhovoru pro Deník přiznal, proč se tak stalo. Den před tím řešil zaměstnání na dálku, což vzápětí označil za nesmysl a chybu. Naštěstí se z ní okamžitě vykoupil a dovedl Martina Macíka k vytouženému největšímu beduínu za první místo.

Kdy jste si přestal vyčítat dva minuté kontrolní body?
Těch třicet trestných minut bylo pro mě samotného prominutých už po Chronu48, kdy jsme tam odtud odjeli s tak velkým náskokem, že se tohle smazalo. Ta samotná chvíle byla fakt nejtěžší za celou dobu Dakaru. Navigátorům se stane, že minou za celou rallye jeden bod. Mně se něco podobného stalo jednou za devět let. Jinak nikdy. A teď hned dva z jediného důvodu.

Jakého?
Že byly dva za sebou a k tomu jedno ztracení. Chtěli jsme se pro něj vrátit, ale byl osm kilometrů v protisměru, kdy za námi jeli všechny špičky aut, bugyn a dalších kamionů. Bylo to o hubu, takže jsme se rozhodli, že do toho nejdeme. Každý byl za patnáct minut. Bylo to rozhodnutí a moje chyba samozřejmě. Nebylo těžké v tom, že jsem si řekl, že jsem idiot, ale že na tom maká celý tým celý rok. V dnešní době, když se někomu nestane nějaká závada, tak i po 400 kilometrech může být rozdíl jen pět minut. A já vlastní blbostí ztratil třicet.

Popište tedy. Jak se tedy přihodilo, že jste minuly dva kontrolní body?
Dotáhli jsme Aleše Lopraise. Za námi byl Janus van Kasteren, který vyvíjel tlak zezadu. Do toho jsme potkali bugynu. V kombinaci všech aut a prachu jsem neměl načtená políčka dopředu a řekl, že máme vyjíždět tenhle azimut. Bohužel jsme o blbých sto metrů jeli doleva, než jsme měli a přijeli jsme k jiné skále. Zamotali jsme se tak, že jsem nebyl schopný se najít.

Co jste si v tu chvíli se zbytkem posádky řekli?
Je to pořád Dakar a z naší zkušenosti jsme věděli, že je před námi ještě toho hodně. Není náš styl jet hyenu a doufat, co se komu před námi stane. Naštěstí přišlo Chrono, ze kterého jsme přijeli s čistým štítem a výsledek byl takový, že jsme dostali do vedení díky tomu, že jsme si náskok najeli sami a ne, že se někomu něco stalo. Za mě byl výjezd Chrona víc než konec celého Dakaru. Tam mě na mě přišla husí kůže a řekl jsem si: “Yes!“: Snad mi mou chybu neomlátí o hubu, protože třicet minut máme zpátky i s pěkným náskokem.

Martin Macík s vítěznou posádkou Rallye Dakar 2024
Náročnost Dakaru mu přihrála. Macíkovi gratulovala i manželka soupeře

Jak se člověk udržuje v koncentraci?
Jde o nastavení v hlavě. Když jede člověk pět kilometrů přes nějakou planinu, tak nemusí koncentraci držet a člověk má tendenci polevit a přepnout jinam. V tomhle napětí mu do hlavy skočí něco z práce či z domova. Sám Martin přiznal, že v jednu chvíli přemýšlel nad jednou schůzkou ve 140, tak jsem mu řekl, jestli si z nás nedělá srandu. Pak jsme se vrátili zpátky. Hlava to neudrží. K tomu myšlenky, zda vyhrajeme či ne a co se stane, jsme museli vytěsnit.

Zkoušel jste na tohle například mentálního kouče?
Nikdy jsem ho nevyužil. Letos musím říct, že mám zaměstnání. Na všechny závody jezdím s notebookem a řeším emaily, což je špatně. Letos to byla příčina té čtvrté etapy. Otevřel jsem počítač, koukal jsem do něj a řešil práci. Komunikoval jsem s kolegy, což byl nesmysl. Měl jsem se soustředit jen na Dakar. Od té doby jsem notebook zapnul. Před každou etapu jsem si vzal sluchátka, poslouchal vážnou hudbu, zahleděl přes brýle do sluníčka a šel do toho s čistou hlavou.

Co vám řekl na vaší chybu šéf Martin Macík starší?
Kocour nedává žádné emoce najevo. Ani ty špatné. Jenom kolem mě prošel a dloubl mě baterkou do žeber a řekl: “Sis to pokazil viď. Potom se pobavíme.“. Pak nemusel říkat vůbec nic, protože věděl, že si svou chybu uvědomují a udělal by mi to ještě horší. Na druhou stranu, když se sitauce zlepšila, tak podotkl, že mám štěstí. Jinak bych jezdil v montérkách jak myš pod autem.

Po výjezdu z Chrona jste udrželi vedení až do konce. Kontrolovali jste pak první místo?
Nekontrolovali. Kdyby ano, tak bychom jeli okolo pátého místa měli dvě hodiny náskoku. Pořád jsme ale jeli, jak o závod a najížděli další a další minuty. Nakonec jsme ty dvě hodiny měly, protože jsme každý den byli buď první, nebo druzí. Pořád jsme šli na trať s tím, že jsme v soutěži a chceme nejlepší umístění v etapách. Kdybych se měl rozhodnout jenom já, tak bych ubral. Zpětně jsem ale rád, že jsme tak neudělali.

Martin Macík - vítěz Rallye Dakar 2024
Foto: NEJ Dakar se vším všudy. Macík: Připravovali jsme se, že budeme nejlepší

Byl Dakar nejnáročnější i z vašeho pohledu?
Když ho hodnotím zpětně, tak kvůli těm chybám určitě ano. Jinak bych neřekl, že tam vysloveně bylo něco jiného kromě toho, že po dlouhé době sestavoval roadbook někdo jiný. Rukopis člověka, který staví trať, je vidět. Každý ho značí jiný trošku jinak, dává jiné detaily a letos byly mapy extrémně detailní. Na všech stránkách bylo na všech bodech například jen dva kilometry.

A to znamená?
Každý bod byl na přibližně tři sta metrů. Ve chvíli, kdy se ale řítíme rychlostí 130 kilometrů za hodinu, tak ho nestačím ani přečíst, natož vyhodnotit v hlavě, říct, že je hotový a jet dál. Dopředu jsem musel načíst několik políček a vědět, odkud jsme měli vyrážet. O tohle byl Dakar náročnější - číst mnohem více roadbook, než jsem byl zvyklý, mít v hlavě, kudy vyjet. Když jme vyjeli z řečiště, tak auto tak házelo, že člověk nebyl schopný poznámky přečíst. Jinak se přihodí, co se nám stalo letos.

Dá se na Dakaru jet, aby se člověk neztratil?
Určitě se dá. Navigace jde ruku v ruce s rychlostí s rizikem, na které je pozici. I v posledních etapách měli špičkoví piloti aut problémy. Kvůli jejich technickým problémům jsme je dojeli. Měli jsme možnost vidět v akci například Sebastiena Loeba, který jel úplně jinou stopu a jiné hory, než měl jet. Dobrý navigátor je o tom, že ví, kde se ztratil, najde cestu zpátky a dokáže se vrátit k tomu bodu. To je rozdíl mezi dobrým a špatným navigátorem.

V čem byla pro navigátory letos největší změna?
Roadbooky jsme dostávali pět minut před startem. Dřív to bylo dvacet, takže jsem čas si celou trasu projít. Letos měl navíc stovky stránek, takže jsem nebyl schopný se podívat, co nás čeká. Vždy jsem si projel trať alespoň do neutralizace, kde jsme měli třicet minut pauzu. Pak jsem si v rychlosti prošel, zda nás budou čekat řečiště nebo skály, zda budou duny, abychom si podle toho nastavili tlak v dunách. A jeli jsme do úplného neznáma. V tom to je. Pilot vám musí věřit, protože když mu řeknu, že tam bude skála a čeká nás nebezpečí, tak musí mít v navigátora důvěru, že mu to řekne včas. Dál přizpůsobovat čtení a hlášení informací o rychlosti a vybírat, co je důležité pro pilota. Údajů může být tolik, že je nestihnu ani přečíst v danou chvíli.

Co si pro vás organizátoři připravili za nejobtížnější rébusy?
V každé etapě byl nějaký chyták, který byl různý. Letos to bylo tak, že nám odebral nějaké údaje, takže jsme museli trefit správné odbočky. Jinak bychom byli úplně někde jinde. Takové vychytávky tam byly, což se stalo letos několikrát.

Martin Macík vyhrál Rallye Dakar
Sen se stal skutečností! Benešovský rodák Martin Macík vyhrál Rallye Dakar

Co pro vás bylo nejtěžší, když jste nevěděl?
Aby mi pilot věřil. Po čtvrté etapě bylo na Martinovi vidět, že měl v hlavě malý otazník a tendenci se mi podívat do roadbooku, aby se přesvědčil, což není dobře.

Proč?
Zpomaluje ho to. Navíc se přináší rizika než potenciální jistotu. Tenhle moment byl nepříjemný. Promluvili jsme si o tom. Ujišťoval jsem ho, že jsem věděl a udělal chybu, ale věděl jsem o ní a říkal jsem mu, ať se soustředí na svou práci. Pak jsme se rozjeli a šlo to.

Máte během cesty čas na nějaké žerty?
Vůbec. Když jsme jeli s Martinem náš první Dakar, tak jsme měli číslo 525, takže jste startovali jako 26. v pořadí a dojeli jsme na 19. místě. Tehdy jsme probírali úplně všechno, od žen po jídlo až k počasí a vedli jsme normální dialog. Teď je to tak, že jsme ráno v osm sedli do auta a přijeli v půl deváté večer. Celou dobu jsme seděli v autě. Za celý den jsme si neřekli vůbec nic krom ooznámek ke trati. Není prostor na nic jiného.

Nehrabe vám z toho?
Samozřejmě. Stávalo se mi, že máme jet doprava, stejně tak ukazoval roadbook a řekl jsem opačnou stranou. Martin mě kolikrát opravoval, což se ale stane často během dne.