Pravidelně se konají soutěže, kde je na parketě několik párů najednou, kteří jsou v jednotlivých kolech hodnoceny porotci. Páry s nejvyšším hodnocením postupují podle postupového klíče dále, až do finále, kde se určí tři nejlepší. Do jednotlivých kategorií jsou páry rozděleny podle věku a výkonnostní třídy.

V posledních letech je přáním mnoha tanečníků, aby se taneční sport stal olympijskou disciplínou.

V Benešově založili v roce 1981 Taneční školu SALTA manželé Jitka a Karel Maršálkovi, ke které v roce 1994 otevřeli sportovní klub, jenž tak tak působí již 24 let. „Jelikož pracujeme především s dětskými a juniorskými páry je jasné, že se složení klubu po skončení devítiletky, nebo střední školy mění. V začátcích nebylo dětské a juniorské tancování rozšířené v tak velké míře, jako je teď,“ ukazuje Karel Maršálek na změny za dobu působení a dodává: „Teď je daleko více propracovaný tréninkový plán, páry musí mít větší fyzickou přípravu a potřebují ještě víc pracovat individuálně s trenéry.“

MARŠÁLKOVI MAJÍ V KLUBU 40 DĚTÍ

Cílem klubu je páry připravovat po všech stránkách, tak aby byly schopny konkurence. „Není to jen o přípravě dětí, ale i o spolupráci s rodiči. Ti jsou nedílnou součástí přípravy, protože oni to financují a určují, kolik individuálních lekcí dětem zaplatí,“ říká důrazně šéf taneční školy a nabízí, co dostane dítě, když se bude chtít věnovat tanci: „Samozřejmě vedení od zkušených trenérů, kvalitní prostory na trénování v Gymnáziu v Benešově a kolektiv dětí, kteří si navzájem fandí.“

V současné době mají v klubu kolem 40 dětí. V přípravce jsou děti, které to jdou „zkusit“ a po čase se rozhodnou, jestli se tancování budou věnovat na plno. „Poslední dobou je čím dál těžší dostat děti na sportovní tanec. Často zjistí, jak těžké je tancování a co musí obětovat, aby se výkonnostně posunovali, tak raději skončí,“ říká Karel Maršálek, jenž si přesto s manželkou nemohou stěžovat na nedostatek práce, naopak.

Vše nestačí obsáhnout, a tak se trénování věnují i obě jejich dcery Iva a Lenka. Hodně spolupracují Maršálkovi i s aktivními tanečními páry. S nejstarší skupinou na standardních tancích pracuje vicemistr ČR ve standardních tancích Vítek Rázek se svojí partnerkou Kristýnou Mückovou a latinskoamerické tance trénuje finalista MČR v latině Lukáš Chmelík a jeho partnerka Zuzana Šťastná.

PŘEDTANČENÍ NA AKCÍCH STMELUJÍ KOLEKTIV

V benešovském sportovním klubu závodí skoro ve všech věkových kategoriích a výkonnostních třídách a za 24 let působení získali i úspěchy. V juniorské kategorii měli na MČR v 10 tancích zastoupení ve finále. Jeden pár si vytančil mezinárodní třídu, několik párů má třídu B. V současnosti mají v klubu pár, který má vytančenou nejvyšší třídu v juniorské kategorii, tři mají třídu B, čili druhou nejvyšší třídu. Na kontě mají účast ve finále na zahraniční soutěži. Nejlepší pár ve Středočeském kraji (Adam Slepička a Jana Klápová) je z Benešova a reprezentoval kraj na Zimní olympiádě dětí a mládeže. „Nejčerstvějším úspěchem je vybojovaná semifinálová účast na MČR v latinskoamerických tancích v pražské Lucerně,“ je hrdý Karel Maršálek.

Taneční klub, který jediný taneční připravuje dětské a juniorské páry pro sportovní tanec na Benešovsku, organizuje i soutěže pro svoje páry, ale z finančních důvodů je pořádají v SC Týnec nad Sázavou. Páry vystupují i na různých kulturních akcích. „Je to příležitost zviditelnit náš sportovní klub a předtančení stmelují kolektiv,“ říká zakladatel taneční školy například k účasti na plesech, jenž je i spokojený se zázemím a podmínkami klubu: „Díky pochopení a vstřícnosti ředitele Gymnázia Benešov Romana Hronka a podpoře města Benešov, máme zázemí pro tréninky dobré.“

A co vlastně přivedlo Karla Maršálka k tancování, kterému se věnuje celý život? „Jako šestnáctiletý kluk jsem rezolutně prohlásil, že tancovat nikdy nebudu, ale byl jsem “přihlášen“ do tanečních. Tam se to zlomilo a vše je úplně obráceně,“ směje se a dodává, co mu tanec přináší: „V taneční sezoně je to kruté. Den má jen 24 hodin a týden jen sedm dní. Jsou dny, kdy začínáme v osm hodin ráno a končíme po 22 hodině. Rozhodně si ale nestěžuji. Vybral jsem si to a práce mě naplňuje.“