Sportovní hala stolního tenisu ve Vlašimi těsně před vánočními svátky opět, již po osmé, přivítala mnoho stolnotenisových nadšenců. Turnaje pro příchozí, který pořádá Město Vlašim, Česká spořitelna, MěDM Vlašim a SKST Vlašim se tentokrát zůčastnilo 149 hráčů. „Čekal jsem rekordní účast (pozn. nejvíce bylo 160 hráčů v roce 2005), protože se hrálo v sobotu a měli již všichni volno a nemuseli chvátat z práce. Přesto se 150 účastníky jsem spokojen a za léta jsem zjistil, že je to optimální stav,“ řekl k druhému nejvyššímu počtu hráčů hlavní pořadatel turnaje Luboš Pěnkava.


Reprezentanti předvedli na úvod exhibici


Od druhé hodiny odpolední se začali lidé s taškami, nikoli však nákupními, ale sportovními, šinout ke Sportovní hale. Po přezutí a vyndání pálek z pouzder se začali hlavně nejrychlejší rozehrávat na dvaceti připravených stolech. Kdo přišel později měl již minimální šanci se rozehrát. Přišlo tedy na řadu pořekadlo: „Kdo dřív přijde, ten dřív mele.“ Někteří jedinci (a nebylo jich málo), ale jen mávli rukou a zabrumlali: „Celý rok jsme nedrželi pálku v ruce, tak teď to nedoženeme.“ A v klidu si počkali na začátek turnaje. A to je účel tohoto turnaje. „Smyslem turnaje je, aby se lidi odreagovali od práce a všedního shonu, pobavili se zážitkem ze hry ve vánoční atmosféře a všichni odcházeli spokojeni,“ dodal Luboš Pěnkava, proč turnaj pořádá.
Ve tři hodiny se uzavřela prezentance a pořadatelé rozdělili hráče do kategorií a skupin. Těsně před zahájením hlavního programu se uskutečnila za modrými stoly exhibice čtyř bývalých a současných reprezentantů ve stolním tenise – Tomáše Pavelky, Bohumila Vožického, Kateřiny Pěnkavové a Hany Šopové. Ti předváděli účastníkům turnaje, jak se stolní tenis hraje na vysoké úrovni. Exhibici komentoval jako každoročně starosta Vlašimi a bývalý velmi dobrý stolní tenista Luděk Jeništa.


Hrálo se jen na jeden set


Po půlhodiném chutném stolnotenisovém menu si vzal slovo opět hlavní pořadatel Luboš Pěnkava a do mikrofonu sdělil každému účastníkovi kategorii, skupinu a na jakém stole bude hrát. Novinkou vánočních klání bylo hraní každého zápasu ve skupině jen na jeden set do jedenácti bodů. „Vím, že je to dost drastické, ale vše je dané počtem účastníků. Přesto si v každé skupině každý zahrál nejméně šest zápasů a když to někdo hraje jen jednou za rok, tak mu to stačí. Dva nejlepší postupovali do finálových bojů, kde se již hrálo na tři vítězné sety, takže si myslím, že si zahráli dost,“ poznamenal k systému Pěnkava.


Dáša Pěnkavová udělala tátovi velkou radost

Hráči byli rozděleni do čtyř kategorií – mrňata, naděje, příchozí a profíci.
V mrňatech (děti, které moc pinkpong neovládají a hrají pro radost) se postavilo za stoly patnáct prcků ve dvou skupinách. Malí bojovníci byli sice rádi, že přepiknou míček na druhou stranu stolu, ale hráli se stejným zaujetím, jako kdyby šlo o mistrovské body. Do finále se dostaly Dáša Pěnkavová (dcera hlavního pořadatele) a Sára Beranová, které již dostávají stolnotenisové lekce. Zlatý pohár nakonec vybojovala Pěnkavová, když otočila nepříznivý stav 0:2 na sety. „Bude to můj první velký pohár a taťka určitě bude mít radost. Na Báru jsem si věřila, že ji mohu porazit. Pod stromečkem si vezmu rádio se sluchátkami,“ dodala k vítězství v turnaji Dáša Pěnkavová a prozradila, co si vezme zpod botatého stromku. Druhá Bára Beranová, i když byla blízko k výhře, nesmutnila. „Nevadí mi, že vyhrála, je to kamarádka. Já už dva poháry doma mám.“


Výsledky
1. Dáša Pěnkavová
2. Bára Beranová
3. Radim Kahoun
4. Veronika Bošinová




Naděje ovládla vlašimská Míša Keroušová

Kluci a holky, které již ovládají stolnotenisovou pálku a většinou jsou již vedeni trenéry ve vlašimském středisku mládeže, nastoupili v kategorii nadějí. Šestnáctka hráčů byla nalosována do dvou skupin, z nichž první dva postupovali do závěrečných bojů. Ve finále stanuli Míša Keroušová a Lukáš Bleha. Vyrovnaný boj, ve kterém Míša bušila do obranáře Lukáše, nakonec skončil v pátém setu 13:11 pro něžné pohlaví. Míša Keroušová, tak přetavila bronz z loňského roku ve zlato. „Hraju okresní soutěž za Vlašim a nečekala jsem, že vyhraju. I když jsem ani jednou neprohrála, bylo to těžké. Lukáš hraje asijskou obranu, která mi dělá problémy. Vyhrála jsem také díky štestí a pár prasátkům,“ řekla vítězka nadějí a zpod stromečku si chtěla vybrat dres Antonína Galvase.


Výsledky
1. Míša Keroušová
2. Lukáš Bleha
3. Pavel Škopek
4. Markéra Valterová


Fotbalista Libor Matoušek kraloval kategorii příchozích
Nejvíce zastoupená byla kategoriie příchozích. To jsou hráči, kteří se minimálně přes rok věnují stolnímu tenisu a nebo ho hrají pouze rekreačně. Jedenadevadesát účastníků bylo nalosováno do čtrnácti skupin (jedna byla ryze ženská). První dva postupovali do závěrečných vyřazovacích bojů. Až do semifinále se prokousal opět bývalý ligový fotbalový rozhodčí Ladislav Míka, ale těsně před branami finále mu vystavil stop Pavel Hazmuka. „Kruci, stejně jako loni, zase jsem se finále nedočkal,“ zaklel Míka.
Do závěrečného souboje se naopak dostal fotbalista Libor Matoušek, který v kvalitním finále „vypráskal“ Hazmuku a poprvé turnaj vyhrál. „Před dvěma lety jsem se nedostal ze skupiny a teď jsem vyhrál. Ani tomu nemůžu uvěřit. A to jsem málem nehrál. Za pět tři mě doma ukecala manželka, tak jsem zavolal bráchovi, aby mě přihlásil. Celý rok jsem nedržel pálku v ruce. Základy jsem ale získal ve škole, kdy jsem od první do sedmé třídy chodil do střediska mládeže. Nakonec jsem toho ale kvůli zdravotním problémům musel nechat,“ zhodnotil překvapující vítěz svoje účinkování v turnaji a v koutku duše věřil, že na něho zbyde tričko od stolních tenistů. To se mu také splnilo.


Výsledky
1. Libor Matoušek
2. Pavel Hazmuka
3. Martin Setnička
4. Ladislav Míka


Profíkům velel mladý dravec Jan Kudrna

Nejkvalitnější a většinou hráči, kteří hrají soutěže, byli nalosováni ve skupině profíci. Zápasy na jeden set čtrnácti borcům moc nevoněly. Přesto do finálových bojů na tři vítězné sety asi postoupili ti nejlepší. Čtrnáctiletý Jan Kudrna, hráč béčka Vlašimi v krajské soutěži, prokázal pevné nervy, všechny zápasy vyhrál a po zásluze si odnesl pohár za vítězství. „Zápasy na jeden set mi nevyhovovaly, přesto jsem věřil, že bych mohl vyhrát. Ve finále mi ale Pavel Jandejsek dělal problémy,“ zhodnotil účast v turnaji mladý dravec Jan Kudrna, který si nakonec z pod stromečku vybral prkno na pálku.


Výsledky
1. Jan Kudrna
2. Pavel Jandejsek
3. Michal Hejný
4. Zdeněk Jandejsek


Obíhačka uzavřela klání za stoly

V půl osmé, po skončení posledního zápasu, byla ještě na pořadu závěrečná obíhačka kolem celé haly se čtyřmi sparingpartnery, které dělali Hanka Šopová, Kateřina Pěnkavová, Miroslav Štepka a Jiří Jirásek. Se snižováním počtu účastníků, bylo přebíhání od jednoho stolu ke druhému těžší a fyzicky náročnější. Při komentování starosty města Vlašimi se do finále dostali čtyři hráči, kteří byli odměněni na závěr tričky.
Po vydýchání se všichni přítomní posadili k bohatému stromečku, pod kterým bylo nepočítaně dárků, na které se hlavně těšily děti. Po zahrání na trubku od nejstaršího účastníka Antonína Petra jako první přišli na pořad nejlepší ze všech kategorií, kteří dostali poháry z rukou předsedy SKST Vlašim Evžena Reitschlägera, starosty Vlašimi Luďka Jeništy, ředitelky MěDM Vlašim Pavly Homolkové a zástupce České spořitelny. Poté si každý účastník odnesl zpod stromečku nejméně jeden dárek. Hodně úsměvů na tvářích přineslo lovení kaprů z akvária v podání rybáře Vojty Štěpničky. Po rozebrání posledního dárku odcházeli všichni domů spokojeni.


Luboš Pěnkava byl spokojen a poděkoval manželce

Závěrečné slovo muselo patřit otci turnaje Luboši Pěnkavovi. „Myslím si, že turnaj opět splnil očekávání a prožitek ze hry, každý si odnesl dáreček a vánoční atmosféra byla cítit hlavně na dětech. Už je to tak zaběhnuté, že všichni známe a všechno funguje suprově. Za osm let jsem neměl jediný problém zdravotní nebo s krádeží. Byli jsme hodně brzy hotoví, což bylo perfektní. Jsem spokojený, když jsou spokojení ostatní. Atmosféra byla kouzelná, hlavně lovení kaprů, nebyl jediný incident, a tak by měl fungovat sport. Neměli jsme jediný protest, s čímž se málokdy na turnajích setkám. Chtěl bych poděkovat všem jedenačtyřiceti sponzorům, kteří byli na mě vlídní a milí, i když kolikrát tady nejsou a jsou v anonymitě, a to je na tom krásné. Jediný problém jsem měl před turnajem, když mi ulehly s nemocí všechny tři malé děti za sebou Kristýnka, Dášenka a Lubošek a nejtěžší pro mě bylo, že mi ulehla i manželka. Poslední týden před turnajem musím úplně vypustit a věnovat se jen turnaji, protože ještě chodím do práce a tak rodinu zanedbávám. Jenže manželka měla velké horečky a ještě se musela starat o nemocné děti. Vůbec jsem jí nepomohl a kolikrát jsem přišel až večer domů a nestačil koupit ani pečivo. Hrozně velký dík tedy patří mé drahé polovičce, která si na nic nestěžovala, a i přes velké problémy zvládla všechno perfektně, což bylo pro mě velmi důležité. Turnaj hlavně také díky ní vyšel a jsem rád, že tady mohla být se mnou.“