Základním kamenem výchovy ke sportu je rodinný vzor. Děti, které v dotazníku uvedly, že jsou ke sportu vedeny od dětství, měly výrazně vyšší zdatnost než děti, které s rodiči nikdy nesportovaly. Špatná výkonnost ovšem není tím největším problémem. Děti, které se hýbou málo, mívají blíž k civilizačním chorobám, nemusí se jim správně vyvíjet svalstvo ani orgány a trpí sklony k dětské obezitě.

V dnešní zrychlené době plné elektronických lákadel nemusí být sport pro děti dostatečně atraktivní. „Sportovní nadšení dítěti chybí, pokud nemá spontánní potřebu se hýbat, nemá na kroužku kamarády, neprožívá trénink jako zábavnou hru, nemá žádný sportovní idol, nebo má zkrátka pocit, že mu to nejde. Na tom všem lze snadno pracovat. Nejprve je nutné zjistit, proč dítě do konkrétního klubu chodit nechce. Pokud mu nevyhovuje trenér, kolektiv, nebo sport samotný, stačí si na www.sportvokoli.cz zadat město a okamžitě se vyjede mnoho dalších sportovních klubů v dané lokalitě,“ radí docent Tomáš Perič z Fakulty tělesné výchovy a sportu.

„Cestu ke sportu si dítě může najít třemi způsoby – díky rodičům, se kterými se ve sportovním prostředí pohybuje od malička, díky tělocvikáři ve škole nebo díky Sportu v okolí, kde najde v blízkosti bydliště kluby, kterou ho budou lákat vyzkoušet,“ okomentoval téma dvojnásobný olympijský vítěz Martin Doktor a dodal, že rodiče by měli dítě do sportu motivovat, nikoli ho nutit na sílu.

Sport v okolíZejména pak v případě, kde si vybere sport samo. „Krásný příklad je nymburský rychlostní kanoista Martin Fuksa. Přestože pochází z kanoistické rodiny, až do svých 15 let hrál hokej, protože si přál prosadit se v NHL jako Jaromír Jágr. Rodina ho v tom podpořila. Nakonec si ale cestu ke kanoistice stejně našel a patří v ní mezi nejlepší na světě – možná i proto, že ho do ní nikdo netlačil,“ doplnil Doktor.

„Neexistuje dítě, které by nemělo nějaký sportovní talent nebo nadání. Jen je potřeba odhalit o jaký sport jde. Spousta předpokladů vychází už tělesné konstrukce. Je pravděpodobné, že velký statný kluk nebude zrovna zářit na gymnastice. Zkuste ho ale poslat na vzpírání a uvidíte, jak mu při prvním úspěchu budou svítit oči,“ dává příklad docent Tomáš Perič z Fakulty tělesné výchovy a sportu.

Atletka Denisa Rosolová zmínila ještě jednu vlastnost, díky které může děti sport bavit. „Já jsem byla od malička hrozně soutěživá. Ať už šlo o sport nebo jakoukoli hru, chtěla jsem za každou cenu vyhrát. Spíš mě pak mamka musela brzdit, abych i odpočívala“, smála se při vzpomínce na své začátky Rosolová. Dodala také vlastní zkušenost z kempů pro děti, jaké jsou nejčastější nešvary rodičů. „Musím zmínit životosprávu, to je bohužel často problém. Už se mi několikrát stalo, že na trénink přišlo dítě s dvoulitrovou lahví slazeného nápoje,“ řekla Rosolová.

A kdy se sportem začít? Všestranná pohybová aktivita je vhodná už kolem dvou až tří let věku dítěte. V té době se dítě učí běhat, skákat, házet atp. V ideálním případě by se na rozvoji pohybu měla podílet i školní docházka. Kromě hodin tělesné výchovy jsou vhodné i sportovní aktivity o velké přestávce, nebo sportovní kroužky v družinách.