Potřetí za čtyři poslední sezony jste se dostali do finále extraligy. Byla letos cesta nejsnazší, když jste ve čtvrtfinále i semifinále vyhráli 3:0?

Neřekl bych nejsnazší. Letohrad nás moc ve čtvrtfinále nepotrápil. Plzeň hrála v semifinále u nás velmi dobře, ale ve třetím zápase nám to hodně usnadnila svým odevzdaným přístupem, a proto jsme celou sérii zvládli 3:0.

Ve finálové sérii vás čeká úřadující mistr a vítěz Světového poháru Alpiq Kladno, který jste v základní části dvakrát porazili. Budete mít tak víc sebevědomí nebo to nebude mít v závěrečných zápasech vliv?

Základní část je úplně něco jiného než finále extraligy, a že jsme je dvakrát porazili, tak to vůbec nic neznamená a nebude to mít žádný vliv. Bude to tuhá a dlouhá série, na kterou se všichni moc těšíme.

Vás čeká navíc v sobotu velké jubileum, když nastoupíte k pětistému zápasu za Vlašim, což jste stihl od roku 1997. Znamená to pro vás něco nebo to je jen číslo?

Tak to, že budu hrát 500 zápas za Vlašim pro mě znamená, ze už jsem trošku starej. Jak říkala moje přítelkyně, to je strašný jsi už jak dědeček.(směje se). Zažil jsem hrát hokejbal ve čtyřech lidech, hrálo se tenisákem napuštěným vodou a bez jakékoliv vystroje, jenom v keckách, v rukavicích a v kšiltovce. Nikdy by mě nenapadlo, že jednou vyhraji extraligu.

Byl jste u začátku hokejbalu ve Vlašimi. Vzpomenete si ještě, jak a s kým jste před 18 lety začínali?

Je to divné, ale pamatuji si to jako by to bylo včera. První moje lajna byla bratrská – já hrál beka s Fílou Šindelářem, v útoku hrál bratr Vašek s Jakubem Šindelářem a v bráně chytal Jaroslav Podrázký.

Určitě byly i úsměvné historky, dejte jednu?

Hráli jsme zápas ještě v Malešicích v nejnižší soutěži a jeden pěkně urostlej protihráč mě vzal hokejkou, jak na lopatu a přehodil v pohodě přes mantinel na naši střídačku. Naštěstí se mi nic nestalo.

Od píky jste dopracovali Vlašim až ke dvěma titulům mistra ligy a vítězství ve Světovém poháru. To musí být pro vás pořádné zadostiučinění…

Kdyby mi někdo řekl, že jednou budeme mít tolik úspěchů, tak bych ho poslal do blázince. Když jsem ukončil tenisovou kariéru a přišel za mnou spoluhráč a řekl, že hraje hokejbal, tak jsem na něj koukal, co že to dělá za sport a podívejte, jak jsme udělali dobře, že jsme se do toho pustili. (směje se).

Byly časy, kdy jste chtěl s hokejbalem skončit a říkal si, že to nemá cenu?

Za poslední roky co hrajeme extraligu, tak ne, ale když jsme hráli nižší soutěže, nescházeli se k tréninkům a i občas k zápasům, tak jsem uvažoval, že to zabalím.

Převládaly u vás za tu dobu spíše pozitiva než negativa nebo se to zlomilo až v posledních čtyřech letech, kdy přišly úspěchy?

Negativ moc nebylo. Měli jsme dobrou partu a ze začátku jsme to pojali spíš zábavnou formou. Každá sezona ale byla dobrá a od té doby, co jsme každým rokem postupovali až do extraligy, byla super.

Trenérem v posledních letech je váš bratr Václav, který vám během zápasu klidně vynadá. Jak to snášíte, sklopíte hlavu nebo si to spolu snažíte vysvětlit?

Je hlavním trenérem a já jenom kapitánem, tak to musím snášet, i když se mi to občas dvakrát nelíbí a mám na to jinej názor. Má na mě větší nároky než na ostatní a většinou až v pondělí v práci si o tom popovídáme.

Viděl byste proto na jeho místě radši někoho jiného a poslal ho k reprezentaci, kam už měl blízko nebo vám nevadí, že to máte v rodině?

Občas bych viděl někoho jiného (směje se), ale to není jen na mně. Je vidět, že má vystudovanou trenérskou jedničku na tenis a rozumí tomu, jak po fyzické, tak po psychologické stránce. Reprezentaci dělá Kadlec, takže tam místo není. Ale je s ním ve spojení a občas spolu něco konzultují, a proto jsem se trošku divil, že si ho nevzal jako asistenta po odchodu Kurfürsta.

Hrajete obránce, vyčítal vám někdy někdo, že hrajete jenom díky tomu, že je váš bratr trenérem?

Osobně do očí mi to nikdo nikdy neřekl, ale je možné, že si to může někdo myslet. Musím tak odvádět takové výkony jako na jaře a všem, co si to myslí, zavřít pusu.

Nesmíme zapomenout ani na vašeho otce, který je u hokejbalu také od samotného začátku. Tomu asi patří velký dík a určitě jste na něj hrdý…

Otec od začátku k tomuto sportu přistupoval velmi dobře. Je to dáno asi tím, že hrál fotbalovou ligu ve Slavii a v Teplicích a poté se přesunul právě do Vlašimi, kde založil tento klub. Myslím si, že ani sám nepočítal, co všechno dokážeme. Jsem na něj hodně hrdý, jen byla škoda, že nehrál za Spartu, ale za Slávii, protože já jsem hrdý Sparťan. (směje se)

A dost vzpomínání, jdeme zpět na současnost. Letošní finále sehrají nejlepší týmy extraligy – Vlašim a Kladno. Můžete na soupeře, kterého znáte, má ve svém týmu hodně reprezentantů a trenéra reprezentace Drahomíra Kadlece, ještě něco nového vymyslet?

Většina lidi říkala, že finále letošního ročníku bude Vlašim – Kladno, a to se splnilo.

Bude to svátek hokejbalu. Potkávají se dva nejlepší týmy v České republice i na světě na klubové úrovni. Mají kvalitní kádr a budou rozhodovat maličkosti, doufejme, že nás přijde podpořit dost diváků a my se jim odvděčíme dobrým výkonem.

Ve vlašimské hale s nimi budete hrát poprvé. I pro vás to byla v letošním play off novinka, jak jste jí přivítal?

Na mě je to strašně veliké, ale jinak je to úplně jiný sport, protože je to méně kontaktní rychlé a takové záživnější i pro diváka. Navíc se to hraje v krásné nové hale, kde je komfortnější prostředí, jak pro hráče, tak i pro diváky.

V sobotu nastoupíte od 13 hodin před televizními kamerami, nebudete nervózní?

Trošku nervózní jsem před každým zápasem a je jedno, zda je to v televizi nebo ne. Nervozita ze mě opadne při prvním střídáním. Jinak každý zápas bude v přímém přenosu s mluveným komentářem na stream internetu.

Máte nějaký rituál před zápasy a budete ho měnit před finále nebo nemáte nic, nasnídáte se normálně a jdete na to?

Nemůžu mít před zápasem sex (směje se), i když jsem to nedávno porušil. Jinak mám stejné návyky. Stávám v osm hodin, snídám párky nebo hemenex a odreagovávám se u PlayStation 4 a u FIFA 15. Hodinu a půl před zápasem už máme sraz v kabině. Tam přijde lehká masáž, hodinu před zápasem běžecká abeceda a půl hodiny předzápasová rozcvička na hřišti. To se nebude lišit nějak od klasického zápasu.

V zápasech budou asi rozhodovat maličkosti. Zahrajte si na věštce. Jelikož je jasné, že musíte říci, že zvítězíte, ale kolik to bude na zápasy a rozhodne až ten poslední pátý?

Za svoji éru jsem nikdy nezažil pět zápasů v play off, a tak vyhrajeme ve třech nebo maximálně ve čtyřech zápasech.