Po základní části jste jako nováček soutěže skončili na sedmém místě. Mohli jste do play off vstupovat v lepší pozici nebo jste byli rádi, že jste se tam protlačili a nemuseli hrát play out o záchranu?

Tabulka první ligy byla velmi vyrovnaná, takže se pořadí mohlo změnit každou výhrou. Je pravda, že jsme mohli v základní části vyhrát o tři, čtyři zápasy více, kdy jsme prohráli zápasy, které se daly vyhrát. Několikrát jsme ale taky měli pořádný kus štěstí, takže myslím, že bilance 10 výher 12 porážek odpovídá našim výkonům.

Kdy přišel zlomový moment a řekl jste si, že máte play off v kapse, i když jste tam ještě nebyli, ale jako trenér jste měl v hlavě jasno?

Letos byla situace tak zamotaná, že jistotu jsme měli až před posledním zápasem základní části. Pomohla nám prohra Sokola Nusle na Spartě a díky tomu bylo jasné, že skončíme nejhůře osmí.

Druhý celek po základní části Plisku Pardubice jste potrápili a dokonce jste na palubovce soupeře jednou vyhráli. Čekaly vás dva domácí zápasy a pokud byste je zvládli, tak jste byli v semifinále. To se však nestalo a dvakrát jste prohráli. Bylo to nervozitou hráček nebo se prostě projevila kvalita soupeřek?

Řekl bych, že kombinací obojího. Do zápasů jsme šli s tím, že nemáme co ztratit, zápasy playoff pro nás byly za odměnu za dobrou práci v průběhu sezony. Pardubice byly ve čtvrtfinále jasným favoritem, mají dobře poskládaný tým a v sobotu se jim navíc dařila střelba z dálky. Koncentraci v sobotním zápase dost ovlivnila dvě nepříjemná zranění, která nás na chvilku vyvedla z rytmu. V neděli pak chyběla vůle zápas zlomit, protože se nám nedařilo vůbec nic.

Ve čtvrtém zápase jste vstřelili pouhých 35 bodů. Bylo to dobrou obranou Pardubic nebo vaší špatnou střelbou?

Pardubice nás donutily k 22 ztrátám, to je znak dobré obrany. Chybou ale byla hlavně střelecká nemohoucnost, kdy jsme netrefili ani jasné střely, které jsme celou sezónu trefovali.

Určitě si ale děvčata od vás vysloužila pochvalu za předvedené výkony nebo to bude až na večírku po sezoně?

Zasloužila. Já jsem je vlastně chválil průběžně, protože mě celou sezonu mile překvapovala. Určitě je ale rád pochválím ještě jednou na konci sezony, protože spolupráce s týmem je skvělá a výkony většinou výborné.

Které hráčky byly tahouny týmu a bez kterých byste si tým nedokázal představit?

Tak když to vezmu abecedně, tak bych si tým nedokázal představit bez Ivety Bryndové, Terky Hřebíkové, Báry Karmazínové, Petry Koubové, Anety Kratochvílové, Martiny Mazurové, Jany Němcové, Karolíny Remešové, Ireny Smetanové, Jany Strnadové a i nově příchozích Veroniky Maškové, Míši Strnadové a Báry Hájkové, protože holky spolu tvoří tým, který je radost trénovat.

Jak je to u vás s docházkou hráček na tréninky, když jsou na vysokých školách nebo v práci?

Tréninková morálka je vzhledem k možnostem dobrá. Každý se snaží, co to jde, nikdo se na trénink nevykašle jen proto, že se mu nechce. Samozřejmě by to ale vždy mohlo být lepší.

Rozloučení se sezonou bývají veselé. Je to tak i u basketbalistek?

Holky jsou dobrá parta, takže věřím, že si oslavu vydařené sezóny pořádně užijí.

Skončila pro vás definitivně sezona nebo se ještě budete chvíli tréninky udržovat?

Teď si dáme chvilku pauzu. Každý dožene resty v nebasketbalových koníčcích, které jsou většinou během sezony na druhé koleji. Pak se opět začneme scházet pravidelně, i když s menší intenzitou než během sezony. Hrajeme basket, protože nás baví a máme rádi kolektiv, ve kterém ho hrajeme, takže se sejdeme rádi.

Jste rád, že je konec a odpočinete si?

Po každé úspěšné sezoně se v hlavě mísí spokojenost a únava. Rád si chvilku od koučování odpočinu a těším se na „posezonní" období, kdy se vše dělá s radostí a pro zábavu. Zároveň ale musíme brzy začít další sezonu, takže pauza rozhodně nebude dlouhá.