V hale vlašimského Spartaku v současnosti trénují nejen družstva žen a mužů, ale na svou budoucí sportovní kariéru se tu připravují i žákovská družstva, kadeti a junioři. Sportovní klub se snaží vytvořit mladým nadějím nejlepší podmínky pro stolní tenis na vrcholové úrovni. Hlavním trenérem SKST Vlašim a trenérem Sportovního centra mládeže je Luboš Pěnkava, který připravuje oddíl už dvanáctou sezonu a který pro Benešovský deník odpověděl na řadu dotazů.

V jakých soutěžích je vlašimský stolní tenis zastoupen?
V současnosti hrajeme první a druhou ligu žen, divizi žen. Muži hrají krajskou soutěž druhé třídy, okresní přebor. Máme soutěž neregistrovaných jedničku, dvojku a trojku. Na vrcholu jsme byli před dvěma roky, kdy muži postoupili do extraligy a ženy hrály extraligu žen. Stolní tenis tu má dlouhou tradici.

Proč už se extraliga ve Vlašimi nehraje?
Bylo ohromné, že jsme se do extraligové soutěže probojovali. Jenže dva z mužů, kterým jsme nabídli soutěž a kteří tu ve středisku trénovali, na poslední chvíli odešli do konkurenčního střediska El Nino Praha. Tomu nemůžeme konkurovat.

Proč už se extraliga ve Vlašimi nehraje?
Bylo ohromné, že jsme se do extraligové soutěže probojovali. Jenže dva z mužů, kterým jsme nabídli soutěž a kteří tu ve středisku trénovali, na poslední chvíli odešli do konkurenčního střediska El Nino Praha. Tomu nemůžeme konkurovat. Soutěž jsme proto na poslední chvíli museli prodat a nepřihlásili jsme se. Náš klub byl vždy Mekkou ženského stolního tenisu. Naše ženy hrály extraligu, a to je do značné míry závislé na dotacích, které jsme získávali od Středočeského kraje. Po posledních volbách, kdy se změnilo vedení, jsme však byli zcela od krajské finanční podpory odtrženi. Nedostali jsme ani korunu, a to doslova ze dne na den. Zrušení dotací nepostihlo jenom nás, stalo se to i dalším asi čtyřiceti klubům. Podporou Středočeského kraje, o níž jsme přišli, klub viditelně rozkvétal. Byli tu dobří hráči, na to se nabalila mládež. Je to škoda…

Jak se zrušení dotací v činnosti klubu projevilo?
Nebyli jsme na to vůbec připraveni. Měli jsme velké plány, chtěli jsme hrát o titul, ale bez peněz a podpory tak vysokou soutěž nelze provozovat, nedalo se pro hráčky v extralize vytvořit odpovídající zázemí. Některé hráčky jsme proto museli uvolnit.

Přesto vám tu ale řada kvalitních hráček zůstala…?
Máme tu spoustu mladých šikovných hráček, i reprezentantky. V první lize dnes bojujeme o udržen. Finanční situace není dobrá a my se snažíme dělat maximum pro mládež. Nechali jsme si tu jen takové vlašimské klenoty jako je například několikanásobná mistryně Evropy Dana Bajerová (Dubinová) a Monika Jírová, které nám pomáhají v klíčových zápasech, aby se mladé hráčky, které nejsou ještě tak vyzrálé, udržely. K těm mladým a perspektivním hráčkám patří třeba Michaela Keroušová, Kateřina Stará, Anežka Lajdová, Karolína Míková, Aneta a Michaela Beranová.

Jak náročný je trénink u přípravy kadetek a juniorek?
Děvčata trénují devětkrát v týdnu. Denně máme centrální trénink od 17 do 20 hodin, individuální tréninky pak jsou dopoledne nebo odpoledne, podle toho, jak mají děti volno ve škole. My se jim snažím individuálně přizpůsobit a vyjít vstříc, aby nezameškali důležité předměty ve škole. Týdně natrénují tak 15 až 18 hodin plus zápasy a turnaje. V pondělí bývá obyčejně volno na regeneraci.

Čím vaše svěřenkyně vynikají?
Například Míša Keroušová, to je velká bojovnice, která nevzdá žádný stav. Díky své bojovnosti se dostala až do reprezentace. Psychika, která bývá velkou brzdou u mladých hráček, je právě u Míši předností. Loni na Mistrovství republiky třeba proti Minářové z Havířova prohrávala dva nula na sety, každá jiná už by to položila, ale Michaela to nakonec vybojovala a skončila třetí. Techniku, kde má ještě trochu rezervy, si jako mladá holka a kadetka, která jezdí už i mezinárodně, vypiluje. Kačka Stará je na tom zase dobře technicky a pracuje na zlepšení právě té psychické stránky, která je nezbytnou součástí každého zápasu. Anežka Lajdová, ta zahrála skvěle na posledním turnaji. Technicky je na tom Anežka skvěle, ale potřebuje trochu učesat hru a skloubit techniku a taktiku. Fyzicky jsou na tom holky dobře a žádná neodpadne během zápasu.

A co mezinárodní úspěchy?
Před třemi lety se tu vytvořila taková skupinka. Holky, které byly stejný ročník. Kateřina Pěnkavová, Lucka Čížová, Aneta Martínková. Ty se dostaly do reprezentace a získaly několik medailí z mistrovství Evropy. Kateřina získala třetí místo v družstvech, třetí ve dvouhře, zlatá ve čtyřhře holek a třetí v mixu. Dnes je to tak, že abyste uspěli v mezinárodním měřítku, musíte objet řadu turnajů po různých světadílech, kde je třeba získat body a být na žebříčku. To je hodně náročné nejen pro svaz, ale i pro rodiče hráček. Míša Keroušová teď například jela do Švédska, to zaplatili rodiče a hned na to jela na mistrovství na Slovensko.

Jak si stojí vlašimští stolní tenisté v rámci kraje a republiky?
V krajské soutěži patří naše holky k absolutní špičce. My když nepřijedeme na turnaj, tak je ten turnaj o ničem. Získali jsme dvanáct krajských titulů z patnácti. V republice je Keroušová na čtvrtém, Stará na šestém místě a Míková obsadila osmou příčku žebříčku. Z kluků je Pěnkava v kadetech na čtrnáctém místě a Škopek v mladších žácích devátý.

KAREL CHLUMEC