Valentýno, jak dlouho již děláš atletiku?

Od druhé třídy, takže od osmi let. Ale už jako malá ve školce jsem jezdila na závody.

Kdo tě přivedl k atletice?

To tak vyplynulo samo. Když jsem byla na závodech v první třídě, tak mamku oslovil Martin „Segi" Svoboda a zeptal se jich, jestli mě nechtějí dát na atletiku, že jsem celkem šikovná.

Jaké jsou tvoje nejoblíbenější disciplíny a které ti nejvíce jdou?

Ono je to těžké říct, jaké jsou moje oblíbené disciplíny. Jsou to spíše ty, které se mi povedou, a jsem v nich úspěšná. Asi to jsou překážky a trošku i 300 metrů, které mi jdou myslím dobře.

Jak často trénuješ a jsou tréninky hodně náročné?

Trénuji pětkrát týdně dvě až tři hodiny. Záleží, co na tréninku děláme, takže někdy je to pohoda a někdy je to dřina. Ale vždycky jdu domů s příjemným pocitem a unavená.

Tréninky vypadají opravdu náročně. Jak je zvládáš společně se školou?

Atletiku se školou zvládám dobře, a i když je to náročné, v pololetí jsem měla vyznamenání. Vždy když přijdu z tréninku, učím se alespoň dvě hodiny.

I když máš zatím ještě čas, hodláš zůstat na střední škole a tedy i s oddílovou příslušností ve Vlašimi, nebo se chystáš někam dál, například do Prahy?

Je pravda, že mám ještě čas, ale přemýšlím nad sportovním gymnáziem, které je v Praze. Ale těžko říct, kam mě vítr zavane.

Myslíš stejné sportovní gymnázium, kde nyní působí bývalí vlašimští atleti Jan Kuklík a Julie Weissová? Máš od nich nějaké informace, jak to tam chodí?

Ano, myslím stejné gymnázium. Žádné informace od nich nemám, až tak moc to zatím neřeším, mám ještě čas. Ale stát se může cokoliv.

V posledních letech tě a další žákyně trénuje Roman Zápotocký. Jaký je to trenér a jak se chová ke svým svěřencům?

Roman jako trenér je super. Hodně nás naučí a je s ním i sranda. Přístup ke svým svěřencům má zodpovědný, i když to s námi není vždy jednoduché. Parta puberťaček, to není úplně jednoduché, ale Roman se umí přizpůsobit.

Co tréninková skupina. Panují v ní kamarádské, nebo spíše konkurenční vztahy?

Na trénincích i na soustředění je všechno v pohodě, jsme dobrá parta. Ale když přijdou závody, tak zdravá konkurence panuje.

Letos ti na mistrovství České republiky ve vícebojích a mistrovství České republiky žactva těsně unikly medaile. Byla jsi hodně zklamaná?

Zklamaná jsem byla hodně, hlavně když mi medaile utekla o kousek, a na MČR žactva to mrzelo o to více, že to bylo o pouhé tři setiny. Ukápla slza.

Jaké jsi měla pocity bezprostředně po závodech?

Byla to radost, ale i částečné zklamání. Na druhou stranu čtvrté místo na republice nemá každý.

I přes to, že ti nejdůležitější závody letos nevyšly podle představ, během posledního roku jsi se ohromně zlepšila a překonala řadu oddílových rekordů. Který je nejcennější?

Pro mě jsou všechny velice cenné a moc jsem se na ně nadřela. Nejvíc si cením pětiboje, je to pět disciplín a překážky za 8,91 s nemá každý. Škoda, že takový čas nebyl i na MČR v Jablonci. Snad ten čas co nejdříve zopakuji.

Jaké jsou tvoje cíle v halové a následující venkovní sezoně 2015?

To je dobrá otázka. Samozřejmě, že se budu snažit o co nejlepší výsledky. Ne, že bych se před tím nesnažila, ale ne vždycky všechno dopadne podle mých představ, bohužel.

JAN HLAVÁČEK