Po třetím místě za rok 2013 jsi se objevila znovu mezi pěti nejlepšími mládežníky Benešovska za rok 2014 a nakonec vystoupala na nejvyšší stupeň. Ve skrytu duše, čekala jsi, že by jsi mohla být tak vysoko?

V loňském roce se mi dařilo víc než v předchozím a byla jsem i na mistrovství světa, takže jsem tak trochu čekala, že by to tak mohlo dopadnout. Jsem za ocenění ráda, ale teď mé myšlenky směřují spíše na střílení, kde se budou tvořit nominace na mistrovství Evropy.

Byla jsi nervózní při vyhlašování, i když už jsi měla zkušenosti z loňského roku?

Když už jsem viděla, že šli čtyři přede mnou, tak jsem začala být pěkně nervózní, víc než při střílení, kde už jsem zvyklá. Navíc jsem věděla, že budu muset odpovídat na otázky moderátora a nevěděla, co se mě bude ptát.

Jak se ti líbí anketa Sportovec roku na Benešovsku?

Je to zajímavá anketa a zpestření sezony. Vidím tady sportovce ze sportů, které jsem dříve dělala jako judo a také, které obdivuju, jako atlety nebo toho akrobatického letce.

Dají se srovnat akce sportovce roku s akcemi nebo anketami střelců?

Je to podobné. Na velkých střeleckých závodech jsou bankety, které jsou slavnostnější, ale spíše seznamovací a poznávací mezi střelci z jiných zemí. Na Sportovci zase spíše vidíte oceněné sportovce z jiných sportů.

V loňském roce jsi byla úspěšná, co tě čeká v letošním roce 2015?

Teď probíhají vzduchovkové nominace na halové mistrovství Evropy, které bude na jaře. Poté je ještě v srpnu venkovní mistrovství Evropy ve sportovní pistoli. Na obě akce bych se chtěla dostat.

Jaké máš šance?

Momentálně jsem stále v užší reprezentaci, ale je nás tam dost a docela konkurence, navíc se vyměnil trenér, takže uvidíme.

Kolik jede z České republiky střelkyň na ME?

Standardně jezdí minimálně tři lidi, kteří tvoří i družstvo. Pokud by nebyly vyhlídky v dobré umístění družstva, tak jedou třeba jen jeden nebo dva střelci.

V loňském roce jsi byla dvacátá na juniorském Mistrovství světa ve španělské Granadě. Jak na to vzpomínáš?

Bylo to úžasné a výborná zkušenost. Jsem ráda a šťastná, že jsem na mistrovství světa v juniorech, které je jednou za čtyři roky, mohla být. Byli tam nejlepší střelci a bylo zajímavé sledovat, jak i oni jsou pod tlakem. To mě docela potěšilo, že nejen my jsme při závodech nervózní, ale doléhá atmosféra mistrovství a očekávání i na ty nejlepší. Od mě nikdo moc na světě neočekával, tak jsem střílela v klidu.

Jak prožíváš závody a unášíš tlak na krajských nebo republikových závodech, kde jsi favoritka?

S tím jsem měla problémy. Díky výsledkům na závodech jsem v reprezentaci juniorek, která je do dvaceti let. Jenže, když jsem měla výsledky potvrdit na republice v kategorii mladších dorostenek, tak jsem nebyla schopná třikrát nebo čtyřikrát po sobě vyhrát.

Jak se připravuješ na závody. Musíš být trochu naštvaná nebo naopak být klidná, od rána mít pěkně vše nalajnováno a nikdo tě nesmí rušit?

Na každý zápas mám svůj rozvrh, ale vždycky potřebuju těsně před závody trošku naštvat. Jsem totiž celkově kliďas a pokud by mě někdo nějakým způsobem neprobudit, tak bych při závodech usnula. Na druhou stranu musí být člověk v klidu a nesmí se klepat, ale zdravé naštvání není na škodu.

Ze které tě baví víc střílet pistole vzduchové nebo sportovní?

Více mě baví a mám radši sportovní pistoli.

V Postupicích se narodil a má rodiče Miroslav Januš, jenž v kategorii na běžící terč získal na ME, MS a OH již 99 medailí. Znáš ho?

Vím o koho se jedná. Pracuje a střílí v Plzni. Má jen smůlu, že se jeho disciplína již zrušila na olympijských hrách a zřejmě se zruší i na mistrovství světa.

Není pro juniorskou reprezentantku Benešov malý a neměla by například v Plzni lepší podmínky?

Do Plzně jezdím skoro každý týden na závody a občas i na tréninky a soustředění. Podmínky v Benešově jsou hlavně v zimě dostačující. Máme pěkně upravenou střelnici ve sklepě pod Jednotou naproti Černému koni, kde máme pět stavů, což stačí. Horší je to s venkovní střelnicí, která není naše, ale druhého benešovského klubu, od kterého si jí vypůjčujeme a musíme se řídit podmínkami, které nám určí.

Teď studuješ v Benešově na Gymnáziu a co po maturitě. Chtěla by Anna Dědová pokračovat ve střílení nebo se dá na jinou dráhu?

To kdybych věděla. (směje se). V juniorských kategoriích jsme podporováni z krajských sdružení, ale po skončení dvaceti let, pokud bych nezůstala v reprezentaci, bych si již musela všechno platit sama, což nepřipadá v úvahu. Zbraně stojí 30 tisíc a nábojů vystřílím za rok asi 5 tisíc, to kdybych se nedoplatila.

Takže pokud budeš chtít střílet dál i v ženské kategorii, přestup do Plzně tě nemine. Je to tak?

Ano, je tam centrum, které je podporováno ministerstvem vnitra. Pokud bych se rozhodla nejít do Plzně, tak bych musela skončit. Pokud se ale člověk udrží v reprezentaci, tak dostává podporu a je to fajn, ale pokud z ní vypadne, už se špatně vrací zpátky.

Jaký cíl máš do letošního roku?

Chci se dostat na obě mistrovství Evropy a ještě stabilněji střílet. S výbornými výsledky problém nemám, ty občas předvedu, ale udržet stabilní výsledky ve stále se měnících podmínkách se mi nedaří, což chci změnit.