Jak jste se dostal k motokrosu?

Když si otec pořídil enduro motorku, začal mě brát na motokrosové tratě. Tam jsem viděl, že motokros mohou jezdit i takoví mladí špunti jako jsem byl já. Okamžitě jsem se do toho zamiloval.

Takže jste tento sport měl v rodině?

To úplně ne, otec jezdil jen rekreačně.

A souhlasil s tím, že vy budete závodit?

Když viděl, že doma listuji v katalozích malých motokrosových speciálů a napsal jsem výhružný dopis, že pokud k Vánocům nedostanu motorku, tak uteču z domova, věděl, že není cesty zpět.

Kdy jste začal závodit?

Svou první motokrosovou motorku jsem dostal, tuším, ve dvanácti letech k svátku. Byla to Kawasaki KX85. Nedlouho poté jsem zkusil své první závody v Ředhošti. Začal jsem se pravidelně zúčastňovat motokrosových tréninků a pak následovalo juniorského mistrovství České republiky.

Jaké mate vzpomínky na své začátky?

Velice kladné, sice to odneslo pár zlomených kostí a odřených loktů, ale byla to asi nejpohodlnější doba mého života. Člověk nemusel nic řešit. Došel jsem domů ze škola, hodil tašku do kouta a valil jsem na trénink. Pak jsem si sedl na motorku a tahal za plyn. Jezdit společně s tátou a kamarády na závody bylo nejvíc, postupně jsem získával zkušenosti. Bylo o zábavu postaráno.

Jak jste to měl se zraněními?

Těch jsem měl už trochu víc. Z motokrosu jsem měl každou ruku zlomenou tak pětkrát. Myslím, že to bylo i tím, že jsem byl stále ve vývinu, takže stačil lehký pád a kost byla zlomená. Mám osobní rekord třikrát zlomenou jednu ruku za jednu sezonu (smích).

Váš následný přechod k freestyle motokrosu je tak trochu paradoxní, nepřijde vám?

V roce 2009, když jsem přešel na freestyle motokros, tak jsem si myslel že jsem nesmrtelný, ale jen do prvního zranění.

Co se stalo?

Na první show před lidmi jsem sice nespadl, ale skončil jsem na konec mobilního dopadu a zlomil si holeň a rozdrtil kotník. Od té doby se mi smůla lepila na paty. Každou další sezonu jsem minimálně jedno velké zranění měl. Nejčastěji přes léto, kdy se jezdí nejvíce. Jednou jsem byl tak šikovný, že jsem si při jednom pádu dokázal zlomit klíční kost, lopatku, pánev, dvě žebra a propíchnout plíci. Kolik kostí jsem si už celkem zlomil, neumím spočítat. Ale s tím se musí počítat.

Dokázal byste popsat, jaké pocity máte při jízdě?

Při jízdě cítím strach, euforii a s adrenalinem kolujícím v žilách mám jednoduše čistou radost z jízdy.

Na co tedy myslíte?

Jestli jsem na něco nezapomněl (smích). Přeci jen není to cvrnkání kuliček. Skáčeme na více než dvacetimetrovou vzdálenost ve více než dvacetimetrové výšce. Když už sedím na motorce, tak mám před sebou „tunel“ a soustředím se jen a pouze na to, co chci udělat.

Jaké úspěchy už máte za sebou?

Za největší úspěch ve freestyle motokrosu považuji svůj první backflip, který jsem skočil hned v roce 2009, když jsem s tímto začínal

Co vaše cíle?

Freestylovým cílem je jezdit co nejdéle mi to má tělesná schránka dovolí. Chtěl bych postupně vybudovat také tréninkové centrum pro veřejnost, které v Česku ještě stále není. To bohužel bez finanční podpory nepůjde, proto bych chtěl apelovat na ty, kterým se tato myšlenka líbí, aby mě kontaktovali a třeba společně něco vymyslíme.