O skákání

Se sezonou můžu být snad zatím spokojený. V zimě jsem nejel na žádné soustředění do Ameriky, protože byla mírná zima a mohl jsem skákat u sebe v Čerčanech až do listopadu. Na první závody mistrovství světa v lednu v rakouském Linzu jsem sice neměl tolik natrénováno, přesto jsem byl dvakrát druhý, což bylo pro mě velkou motivací a byl jsem na další závody natěšený.

Po týdnu jsme jeli na další závody do rakouského Grazu, kde jsem byl asi moc přemotivovaný a již v tréninku spadnul ze salta, když se už při nájezdu držím jen za jednu ruku (dělají to jen tři lidé na světě). Skok zvládán docela v pohodě, a tak nevím, co se stalo. Přetočil jsem se a z deseti metrů spadnul na záda a zadek, zlomil jsem si kostrč a měl obrovský výron na zádech. Dvanáctkrát nebo třináctkrát jsem byl v Benešově u Vojty Hajase na punkci, kde mi vytahoval sraženou krev a docela to bolelo.

V měsíční pauze jsem přišel o dva závody mistrovství světa a hodně bodů. Srazilo mi to sebevědomí. Poté byla chvíli pauza, tak jsem se dal pořádně dohromady a jezdil exhibice. Na dalších závodech mistrovství světa jsem jezdil okolo čtvrtého a pátého místa, což nebylo špatné, protože konkurence je obrovská, ale pořád tam byly nedostatky, které jsme se snažil odstranit.

Během prázdnin jsem skákal na v Anglii na festivalu aut Goodwood, kde jsem vyhrál, Měl jsem také premiéru na „Kanárech", kde jsem byl druhý, což byla paráda. Přišly další exhibice a závody a proběhlo i deváté Pilníkovo odpoledne, kde jsem měl lidmi nabito a počasí i přálo. Asi mám štěstí, protože jsem to letos přesunul na neděli a v sobotu a v pondělí pršelo. Měl jsem radost, že to klaplo. Už teď přemýšlím o jubilejním desátém ročníku, který chci udělat ve velkém. Už se těším.

Takže jsem se moc i ve volnu nezastavil. Teď je chvíli pauza, ve které trénuju a poté pojedu do Švýcarska do Curychu na velké závody a bude i mistrovství světa. Makám jak jen to jde.

O porotcích

Porotci mi hodně vytýkali, že dělám hodně salt a že by se chtělo naučit i něco jiného. Pořád jsem nevěděl co, nebylo to podle mých představ. O prázdninách jsem na tom pořádně zamakal a naučil se skok třistašedesátku, kdy jde motorka hodně bokem, což dělá minimum lidí na světě. Z toho mám radost a doufám, že to porota ocení. Naučil jsem se i jiné věci, co požadovala, tak doufám, že to bude dobrý.

O zdraví

Po lednové zlomenině kostrče zatím naštěstí žádný pád nepřišel, ale musím to zaklepat (klepe na dřevo). Ramena po operaci, které mi vypadávaly, jsou dobré a nebolí. Jen kotník, který jsem si v roce 2012 ošklivě zlomil v Kalifornii, mě bolí. Mám v něm spoustu šroubů, ale dá se s tím fungovat a cvičit.

O MČR

Měly být tři závody, ale budou jen dva, protože Petr Kuchař nesehnal potřebné finance na pořádání, tak ho zrušil. První se jen v Benešově v tréninkovém centru Libora Podmola, kde jsem nebyl, protože jsem závodil v Anglii a nemohl jsem už naplánovanou akci zrušit. Druhý závod budu dělat já 11. a 12. října v Poříčí nad Sázavou. Doufám, že nebudeme mít omrzliny. To, že jsou jen dva závody mistrovství republiky je i naše chyba, protože to děláme na poslední chvíli a mnoho sponzorů už na to nedá finance. Je potřeba si vzít ponaučení a zorganizovat to dřív.

O mistrovství světa

Momentálně jsem na osmém místě a do konce roku mě čekají závody v Číně, dvakrát Německo, Afrika, Brazílie, Maďarsko a další. Na sedmé místo mám bodovou ztrátu. Musel bych pořád vyhrávat a jezdci přede mnou zase hodně ztrácet, což není pravděpodobné. Můj cíl před sezonou bylo na sto procent pódium, ale zranění mě srazilo. Jsem teď zvědavý, jak porota na závodech ohodnotí mé nové skoky. Pokud dobře a skončil bych do pětky, tak by to bylo perfektní.

O skocích

Zkouším třeba věci, které už někdo dělal v dřívějších letech a líbí se mi, zkusím to do molitanu a když mi to nejde, tak toho nechám. Jako trik, otočky nad motorkou. Vím, jak na to, ale ve vzduchu mi to nejde. Nebo si něco vymyslím jako v roce 2008 salto s nohama na straně. To dělám jako jediný na světě a ač to kluci zkoušeli, tak to nikdo nezvládl, což mě těší. Při třistašedesátce jsem na začátku padal, ale cejtil jsem, že se to dá naučit. Udělal jsem změny, dneska to už dávám na hlínu a je to čím, dál tím lepší. Přemýšlel jsem i o triku, který by šel ale udělat na jiné rampě, kterou už si nechávám dělat a chtěl bych to vyzkoušet. Půlka skoku je hotová, druhou jsem přidal. Nevím, zda to bude možné provézt, možná z toho bude velký boom.

O dvojitém saltu

Jedno salto je pro mě zažité a automatické. Dvě salta ve vzduchu udělal poprvé Trevis Pastrana v roce 2006 a napodobili ho asi jen tři lidi na světě. V současné době to zvládá podle mě asi nejlepší jezdec na světě Australan Josh Sheehan, umí všechno a nikdo se mu nevyrovná. Osobně jsme dvojité docela zvládal, ale pod kontrolou jsem to měl asi jen z 30 procent, což je málo. Když to dělám, tak jsem ve výšce asi patnáct metrů a pokud spadnete, tak je to velký pád. Před prvním saltem musíte razantně zatáhnout, aby se stačilo dotáhnout druhé, což není sranda. Přesto se mi skok líbí, ale nechci zbytečně riskovat.

O škole

Po maturitě jsem chvilku uvažoval, že bych šel do dalšího učení. Na skoky ale potřebuje trénink a klid a studium zabírá hodně času. Jenom o maturitě jsme v pátek mě ústní zkoušku, v sobotu a v neděli závody v Německu a v pondělí ústní. To byl pěkný záhul. Na závodech jsme myslel na maturitu a o maturitě na závody. Možná, že později zkusím dálkové studium, teď určitě ne.

O věku na skoky

Jsou extrémy Ital Michele Monti, kterému je padesát a Petru Kuchařovi je 42 let. Většina jezdců končí okolo 35 let, na TOP úrovni je max 33 let. Je to drsný sport a tělo dostává zabrat, i úrazy k němu patří. Nechci skákat do padesáti, ale klidně to zabalit na vrcholu, než až spadnu dolů. Moje představ je 33 a 34 let, hodně záleží na zdraví a také na atraktivnosti skoků.

O budoucnosti

O něčem přemýšlím, ale chci se tomu věnovat naplno, nejen na půl. Zatím mi ale ježdění zabírá hodně času, vždyť na závody jedu třeba ve čtvrtek a vracím se v pondělí nebo v úterý, tak moc na jiné aktivity nezbývá čas. Přesto bych chtěl postupem času něco zkusit, abych po skončení kariéry hned do něčeho vlítnout.

O přítelkyni

Již tři roky mám stálou přítelkyni Blanku, se kterou mám perfektní vztah. Doufám, že bude pokračovat. Studuje posledním rokem v Ostravě mediální komunikaci. Častokrát jezdí do Prahy nebo já za ní a zvládáme to. Do chomoutu mě nežene a tak svatební koláčky zatím nemusíme péct. V budoucnu chci mít určitě rodinu a hlavně chci kluka a předat mu svoje motokrosové zkušenosti. Hlavně babičky mi říkají, že jsme neměl žádné dětství, jen motorky, ale já jsem za takové dětství rád. Koníček se mi stal prací, a tak jsem velmi šťastný.

O přání

Hlavně aby vydrželo zdravý. Přeji si, aby na závodech mistrovství světa na mě byli porotci hodní a umísťoval jsem se vepředu, aby se nám vydařilo mistrovství republiky v Poříčí, prostě, aby byl ve všech směrech klid.