V závěrečné exhibici si ještě Pilník střihnul úplně nový a extrémně těžký trik Flair, což je otočka o 540 stupňů, kdy jezdec vyletí vlastně kolmo do vzduchu, i s devadesátikilovou motorkou se zatočí a dopadne jen kousek od místa, kde opustil rampu. Jednoduše masakr.
Vyhrál jste naprosto jednoznačně. Cítil jste od začátku jako vítěz?
Jsem závodník a do každého závodu jdu s tím, že chci vyhrát. Ale v FMX nikdy nevíte, hranice je tenká a stačí jeden nepovedený skok, jedno zaváhání, jedna malá chyba… Ale cítil jsem se od začátku skvěle a uvolněně, to je fakt.
Jste nejvyšší jezdec ze všech. Je výška výhodou, nebo spíš na škodu?
Nevím, jaké to je být malý, takže netuším. Mám dlouhý ruce, takže na motorku dobře dosáhnu. Teď se třeba začínají zkoušet triky nad letící motorkou, a tam by to mohla být nevýhoda. Ale trénuju to a uvidíme.
Máte mentálního kouče, nebo sázíte jen na fyzický trénink?
Fyzička a správné provedení skoku je základ. Mentálního kouče nemám, ale kamarádím a trénuju s Petrem Macháčkem, co dělá thajský box. Ten mě společně s Danem Landou naučil pár cvičení, jak se při závodech zklidnit. V Praze jsem se bez toho obešel, ale je důležité se umět soustředit a vytěsnit vše kolem sebe.
Jak jste se cítil při závěrečném Flairu?
Tento skok jsem trénoval rok a půl do molitanu a chtěl jsem ho v Praze skočit, ale zároveň jsem se nechtěl zrakvit před posledním závodem. Byla dřina najít správnou techniku, na kole to jde, ale s devadesátikilovou motorkou… První pokus nevyšel, ale druhý už klapnul, byl jsem fakt rád.
Co byste vzkázal těm, co chtějí začít, potažmo jejím tatínkům. Jaká je ta nejlepší cesta?
Chce to trpělivost. Pokoru. Trénink. Fyzičku i dobrou techniku. Před dvěma lety jsem otevřel školu pro mladé kluky a mám tam několik talentů, ze kterých mám fakt radost. Myslím, že si spolu zaskáčeme i v mistrovství světa. Je strašně důležité, aby se nestalo něco, co by kluka zabrzdilo, takže to chce fakt krok za krokem.
LUKÁŠ JOKL
