Kliknutím zvětšítePetře, je to pro vás dvacátá sezona v NBL a právě jste odehrál sedmistý zápas. Vybavíte si ještě ten první v Brně?
Já si nevybavím ani ten poslední (úsměv). Na ten první si opravdu nevzpomínám. Asi to nebylo nijak výjimečné utkání, kromě toho, že bylo moje první. Možná je to i proto, že já beru každý zápas tak, že klidně může být můj poslední.
Tušíte, kdo z hráčů ligy může být před vámi?
Bude tam David Machač, stále hrající v posledních letech za Kolín. Ještě by to mohl být Jakub Houška a Robert Landa. Je to moje věková kategorie. Bude se to pohybovat okolo ročníku narození 81 a 82.
Je nějaký zápas, na který opravdu rád vzpomínáte?
Vzpomínám rád na všechny, protože to znamená, že jsem byl tak zdravý, že jsem mohl hrát. Basketbal je krásný v tom, že málokdy se stane, že nějaký zápas je stejný jako předešlé. Je to jedna z motivací, která mě u sportu drží. Když už ale musím, vyberu utkání proti Turowu Zhořelec v pardubické aréně. V hlavě mám stále, kolik přišlo diváků. Hrát před více než deseti tisíci fanoušky je nezapomenutelný zážitek. V české lize by to pak byl jakýkoliv finálový zápas, který rozhodl o našem titulu. To pro nás znamenalo, že jsme opět splnili cíle klubu a nastal pro nás několikatýdenní odpočinek.
Našel byste ve své kariéře zápas, po kterém jste měl velkou radost?
Hráli jsme finále v Novém Jičíně, rok už si nepamatuji. Málokdo věřil, a to včetně nás samotných, že bychom mohli sérii vyhrát v nejkratším možném počtu čtyř utkání. Vyhráli jsme tam oba zápasy a v té euforii jsme se rozhodli, že nepojedeme domů autobusem, ale že vyrazíme do Ostravy na Stodolní to oslavit. A zpátky, že pojedeme vlakem.
Najdete i utkání, po kterém jste byl fyzicky „na dně“?
Tak těch bylo hodně (smích). Většinou to bylo po zápasech, kdy jsem odehrál více než dvacet pět nebo třicet minut. Kdybych měl být ještě konkrétní, tak to bývá často v hale v Kolíně. Tam hrajeme většinou v zimě a oni tu halu tak přetopí, že i po patnáctiminutovém výkonu mě bolí nohy. Člověk vypotí velké množství tekutin a tělo dá vědět, že bylo něco špatně.
V jednom zápase za Brno jste odehrál pětačtyřicet minut. Ani to vás neodrovnalo více?
To mi bylo asi dvacet let a tehdy se únava vstřebává lépe a zatížení se lépe zvládalo.
Na které z těch sedmi stovek utkání byste nejraději zapomněl?
Zase nebudu konkrétní. Prohrávali jsme zápasy a třeba i obrovským rozdílem, ale prohra musí být ponaučením, aby se výkon neopakoval.
Bylo někdy období, kdy byste rád s basketbalem přestal?
Možná tím překvapím, ale v nějakých šestnácti letech jsem měl ke sportu velkou nechuť. Trénoval jsem se třemi věkovými kategoriemi – starší a mladší dorost i chlapi. Absolvoval jsem v jeden den dva až tři tréninky. Po nějaké době jsem toho měl dost a přemýšlel jsem vážně o konci. Paradoxně mě z toho vytáhlo zranění, protože jsem si dal krátkou pauzu. Teď jsem rád, že jsem u toho vydržel, protože basket můj život zcela naplňuje.
Potkal jste se na palubovkách se stovkami hráčů. Máte své oblíbené a neoblíbené?
Mezi oblíbené patří vždy spoluhráči z mého týmu (úsměv). Do kategorie oblíbených patří i hráči, se kterými jsem se potkal v reprezentaci. To jsou ti, se kterými si rád popovídám, i když jsou v zápase na druhé straně. Bohužel tahle skupina už rychle řídne. Když tak v rychlosti probírám hráče, nemám nikoho, kdo by mě vyloženě iritoval.
Proti kterému protihráči jste byl nejvíce motivovaný ho přehrát?
To byli vždy všichni na mé pozici. Vždycky jdu do zápasu, že chci ten minisouboj vyhrát. To je součástí mé motivace ke každému utkání.
Odehrál jste sedm stovek ligových zápasů, ale pouze ve dvou týmech. Z čeho pramení vaše vysoká věrnost?
Nemám rád změny. Mám rád věci na stejném místě, které mají nějaký řád. Pokud bych měnil týmy každý rok, tak už bych asi nehrál.
Máte tedy v nymburské šatně už vysezený důlek?
Ano, mám stálé místo a doufám, že ho ještě chvíli budu mít.
Co byste poradil mladým hráčům, aby vydrželi tak jako vy?
Musí milovat basketbal a starat se o své tělo. Bohužel ani já jsem se o něj v mém mládí nestaral tak dobře. Přišel jsem na to v pozdějším sportovním věku a jsem rád, že jsem si to uvědomil. Tělo pak odevzdá takový výkon, jak se o něj staráš. Důležitá je i motivace. Já si třeba v každém roce stanovým činnost, ve které se chci zlepšit.
V poslední době jste se zlepšil v trojkách, v asistencích. To už vám asi dochází nápady…
Kdepak, je toho ještě hodně. Střelba po jednom driblinku, nájezd do koše… Mám tohoto ještě minimálně na šest dalších sezon.
Petr BENDA
Narozen: 25. března 1982
Výška: 203 cm
Kariéra: Brno, Nymburk
Přezdívka: Benďák, Bendys, Karel
Oblíbené jídlo: těstoviny
Oblíbené pití: voda
Tomáš Laš
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
