Co pro vás znamená open air v Sedlčanech uprostřed dakarského cyklu?
Před akcí mám vždy stres, aby vše dopadlo dobře, lidi byli spokojení a užili si ji. Vždy máte hatery (lidi, co píší negativní komentáře) a pak úžasné fanoušky, které máme a všichni v Sedlčanech byli. Nicméně, když se to celé rozjede a všechno je tak, jak má být, tak si to užívám. Jsem hodně pracovitý člověk, pomalu až workoholik. Sám se pouštím do organizace, což není vždy úplně nejlepší, nicméně si chci vždy všechno pohlídat, abych viděl, že všechno klape. Díky úžasnému týmu jsem to mohl udělat ráno, abychom si to připravili, doladili detaily, které mě baví. Pak už jenom jezdím, fotím se, podepisuji. Pomalu jsem se nezastavil, což je známka toho, že je vše super a že se lidi baví.

V Sedlčanech se sešlo početné množství fanoušků. Jak je vnímáte tady nebo během Dakaru? Hádám, že v Saúdské Arábii na to není moc čas.
Tam už jedu většinou automaticky. Mám tam tým lidí, který už ví, co má dělat. Natočí se mnou rozhovor a pošle ho. Další zase zpracovává v rámci sociálních sítí všechno. Nejsme obrovští, ale čítáme přes deset lidí, kteří se toho účastní aktivně, k tomu další i externě. Tady v Sedlčanech je to něco jiného. Open air je akce pro lidi a fanoušky. Kvůli nim tady jsme, abychom si ho s nimi užili.

Máte za sebou silný marketingový tým. Je to o to lehčí, nebo naopak?
Ostatní určitě vidí, že to je o to lehčí, my zas že to je o to těžší, protože musíme a chceme dělat tu medvědí práci, kdy se snažíme rozšířit fanouškovskou základnu co nejvíc. Dnes už do celého světa. Musíte tak vymýšlet úplně nové a jiné věci s kamionem. Dál mít fotografy, kameramany kvůli produkci. Máme úžasný tým i v tomhle směru. Bez něj to opravdu nejde. Je za tím obrovská práce a právě díky tomu vzniklo open air Posedlí Dakarem, kdy v Sedlčanech byli i další závodníci a jedná se o dakarské setkání, protože tuhle práci můžu poskytnout i dalším závodníkům tak, aby se o Dakaru celkově o to víc mluvilo.

Přece jenom Dakar je daleko od domova. Cítíte jejich podporu i na dálku?
Jasně! Naprosto! Bez nich by to moc nešlo. Hrozně mě to nabíjí a baví. Přijdu sem a oni vidí tu akci, techniku. Kdyby je to nebavilo, tak to dělat nebudu. Když ale vidím, že je to baví, tak to chci dělat dál. Ono to samozřejmě není úplně jednoduché. Každý si může stěžovat jakkoliv a za cokoliv. Jsem strašně rád, že tuto akci můžeme udělat a snažím se vždy přes to přejít.

Když si vzpomenu, jak jste byl například při natáčení dokumentu sklíčený ve stanu. Je kromě rodiny i jejich podpora, co vás odrazí ode dna a donutit jít dál?
Je to jedno z témat, které mě odráží od hladiny. Nevím proč, ale v lidech se poslední dobou odráží negativní přístup nebo vlastnosti, což zapříčinila korona nebo válka. Na sociálních sítích napíše kdokoliv cokoliv. Mně je jich spíš líto. Jsem člověk relativně psychický silný. Ani to moc nesleduji, mě to vždy říká Fery (navigátor František Tománek) v kabině. Myslím si, že by si každý uvědomit, že pokud nechce fandit, tak ať tak nedělá. A být negativní na jakémkoliv profilu, nejenom závodníka či známé osobnosti, tak nemá tohle smysl vůbec ventilovat ven.

Je open air právě ještě výjimečnější, že na něm nejste znám, ale spousta dalších českých hvězd z Dakaru?
Naprosto! Sešli jsme se tady já, Martin Prokop, Tomáš Ouředníček, Zdeněk Tůma, David Pabiška. Máme tady Milana Engela, kluky z Vintage Racing Teamu, Martina Kolomého, juniory Pecha, Pospíšila, mladého Kolomého i Ouředníčka, takže super. Za mě úplně ideál. V Sedlčanech nebyly úplně všichni závodníci, což se ale nikdy nepodaří. Program máme všichni nabitý, nebo někdo se tomu nevěnuje tolik či nemůže, protože je zrovna na dovolené. Termíny jsou hodně omezené, kdy se dostaneme na takové závodiště. Jsem rád, že to dopadlo, tak jak to dopadlo.

Vy hodně často trénujete v sedlčanské kotlině. Co se v ní dá natrénovat směrem k Dakaru?
Když tady trénuji, tak je to o tom, že zkusíme na autě to, co potřebujeme. Většinou se jedná o nějaké drobnosti. Dokážu tady natrénovat handling (manipulaci auta), abych ho ovládal, věděl jsem, kde ho mám. Trať je relativně úzká, v současnosti i dost rychlá. Zároveň se musím trefit v rychlosti do těch prostor. Tím pádem trénuji i přesnost a samozřejmě sedím za volantem. Je strašně důležité sedět pořád za ním, to je ten handling, kdy všechno dělám automaticky a to je hodně klíčové.