Na Sportovci Benešovska jste zvítězil v kategorii mládež. Co to pro vás znamená?

Určitě jsem rád a vážím si toho, že jsem takové ocenění dostal. Je to moje první. Myslím si, že to může pomoci jak mně, tak vlašimské atletice ve zviditelnění. Ještě získalo ženské družstvo druhé místo v kategorii kolektiv dospělých, tak to snad přivede k atletice více a více lidí.

Byl jste v pětici nominovaných. Na jaké umístění jste si věřil?

Abych řekl pravdu, tak jsem vůbec netušil kolikátý mohu být, ani jsem nevěděl, kdo je se mnou nominovaný, ale určitě jsem na vítězství nepomýšlel. Na Benešovsku plno jiných lepších sportovců.

Když se postupně vyhlašovali jména a vy jste tam stále nebyl. Nemyslel jste si, že se na vás zapomnělo?

Trchu ano, ale takový pocit netrval moc dlouho.

Co vám v hlavě probíhalo, když moderátor večera vyhlásil vaše jméno na prvním místě?

Tak určitě překvapení s radostí a dále strach z toho, že budu muset mluvit před tolika lidmi. (smích)

Jak jste si užíval celou akci a hlavně, jestli se vám líbila?

Byl to příjemný večer. Jsem rád, že jsem poznal na Benešovsku další sporty než je fotbal, hokej a atletika.

Atletický rok se vám asi vydařil. Byl jste mistr republiky v dálce juniorů na dráze, druhý v trojskoku juniorů na dráze, druhý v dálce juniorů v hale, čtvrtý v dálce na MČR do 22 let a sedmý v dálce mužů…

Vždycky to může být lepší. Pro loňský rok to ale platí dvojnásobně. Na jaře jsem sice absolvoval soustředění v teple ve Španělsku, ale lehce jsem si tam natrhl zadní stehenní sval, což mě vyřadilo na několik týdnů z kvalitního tréninku a způsobilo to, že jsem měl pouze pár závodů na splnění limitu na Mistrovství Evropy. Jinak jsem určitě spokojen za osobní rekord a poslední mládežnický titul.

Podařilo se vám v dálce skočit 744 cm, což byl oddílový a krajský rekord, ale také chyběl centimetr od B limitu na Mistrovství Evropy juniorů. Mrzí vás to?

Určitě mě to mrzí, protože vím, že jsem na limit měl. Měl jsem i dva daleké přešlapy, které by, si myslím na limit stačily. Bohužel jsem se ale na MČR juniorů zranil a tím pádem už bylo vše ztracené. Asi jsme si s kamarádem neměli dělat srandu z toho, že skočím o jeden centimetr míň, než bude potřeba. Ale aspoň jsme se tomu potom zasmáli. Takže si na svou první velkou akci budu ještě muset počkat.

Na druhou stranu, byl to váš nejlepší závod v roce nebo, který byl ještě lepší?

Určitě bylo MČR juniorů nejlepším závodem v roce, jak výkonem, tak celým průběhem závodu. Tolik lidí mi snad ještě nikdy nefandilo, tak jsem si to náležitě užíval. Rád bych zažil více takových závodů.

Slyšel jsem, že je vám již Vlašim malá a přestupujete do Prahy. Kdy a do jakého oddílu?

Malá mi není, Vlašim mám stále rád. Ale podmínky pro trénování jsou určitě v Praze lepší. Přestoupil jsem pouze ze středočeského sportovního centra do centra Dukly. Jinak jsem pořád oddílem Vlašimák a chci jím zůstat co nejdéle to půjde.

Jak budete na Vlašim vzpomínat?

Jen v tom nejlepším. Vlašim mám rád, jak celé město, tak kolektiv v atletice. Na hřišti jsem v podstatě od plenek a tím pádem se s pár lidmi znám už pěknou řádku let, což je řadí mezi mé nejlepší přátele. Doufám, že zůstaneme co nejdéle ve spojení.

Měl by to být pro vás sportovní posun o level výš. Berete to také tak?

Určitě ano, jak pro lepší prostory pro trénování, tak zase po roce mohu trénovat pod dohledem. Loni mě trénoval Milan Kovář, který mi psal plán z Kataru. Bohužel to bylo bez dohledu na technických trénincích. Sice jsem trénoval se skokanem Antonínem Vobeckým, ale bylo těžké zkorigovat se navzájem, když ještě ani jeden z nás nemá tolik zkušeností a Tonda je ještě o rok mladší. Momentálně mi na techniku dohlíží Václav Fišer, bývalý trenér nejlepších dálkařů a trojskokanů v republice, tak doufám, že dohled bude znát a výkonnost bude stoupat.

Šance dostat se do reprezentace by mohla být vyšší zvláště, když moc kvalitních dálkařů a trojskokanů v současnosti Česká republika nemá. Nebo máte jiný cíl?

Momentálně jsem v širší reprezentaci, což jistě má nějaké výhody, ale určitě by bylo lepší dostat se do užší reprezentace. Jak jste říkal, moc kvalitních dálkařů a trojskokanů zde není, tak tam nějaká šance je. Ale ještě to je celkem daleko. Uvidíme za rok, za dva.

Jak budete po přestupu zvládat školu s atletikou?

Loni jsem odmaturoval na SPŠ Vlašim a letos studuji Architekturu na ČVUT. Do zkouškového období jsem to celkem zvládal, tak se uvidí až teď. Ale je to určitě větší dřina. V podstatě nemám žádný volný čas. Když nejsem na tréninku, nebo ve škole, tak na ubytovně dělám úkoly do školy a za první semestr jich bylo opravdu dost.

Co je váš osobní cíl do letošní atletické sezony?

Největším mým cílem je zůstat zdravý. To se mi už dvě sezony nepovedlo a limitovalo mě to v trénování. Jinak bych chtěl výkonnost ustálit okolo aktuálního osobáku a dál se zlepšovat. Podmínky k tomu jsou, tak doufám, že se to povede.