Kapitán extraligového Šacungu VHS Benešov letos předčil zkušené matadory z evropských či světových šampionátů, oddílové kolegy Řeháka, Kalase či Holuba a za benešovský tým se do českého reprezentačního výběru pro 9. Mistrovství Evropy mužů, které se koná od pátku 13. do neděle 15. listopadu, prosadil pouze on. Jako jediný dlouhý smečař a blokař ve výběru bude usilovat o zisk dvou zlatých medailí, zaručujících udržení se na pomyslném světovém trůnu. Tedy pozici, na kterou se česká reprezentace dostala po loňském světovém šampionátu v Nymburce. Na trůn si brousí zuby věční rivalové ze Slovenska či Rumunska, překvapit mohou i další země, kterých se na vrcholné evropské akci představí dvanáct.

Jiří, letos jste jediným zástupcem Šacungu ve výběru. Nemrzí vás, že s vámi neletí žádný další oddílový spoluhráč?

Určitě mrzí, ale není na mně, abych posuzoval aktuální formu svých spoluhráčů a zda je vhodné vzít na mistrovství toho či onoho. I když Franta Kalas se na závěr sezony sešel se skvělou formou.

Co rozhodlo o tom, že ze Šacungu nominace neminula jen vás? Proč se do sestavy nevešli tradiční reprezentační opory Josef Řehák, František Kalas či Jiří Holub?

Všichni jmenovaní byli vždy nominováni do trojic, kde jsme bohužel už několik let neúspěšní. Trenér usoudil, že nastal čas na změnu a rozhodl se vyzkoušet jiné varianty.

Do jakých disciplín vás trenér Šmejkal hodlá nasadit?

Jak už jsem zmiňoval, jedná se o disciplínu trojic, kde alternuji místo dlouhodobě zraněného Jana Vankeho. Na ostatní disciplíny ještě nenastal ten správný čas.

Jste jediným dlouhým smečařem a blokařem v sestavě. Nesvazuje vás tato pozice?

Naopak mi vyhovuje. Vím přesně, co se ode mě očekává a je to přesně ta pozice, kterou plním celou sezonu v klubu. Jsem rád, že si trenér vybral právě mě, možností měl určitě více.

Turecko je asi velká neznámá. Kromě ME mužů v roce 1999 v Istanbulu se zde žádná významná nohejbalová akce od té doby nekonala. Neobáváte se nemilých překvapení?

Přiznám se, že jsem mírným pesimistou. Skoro neexistující propozice, neupřesněné ubytování, transfer z letiště a mnoho dalších nevyjasněných otázek mě znepokojují. Na jednání svazu jsem byl ale ujištěn, že přesně toto je turecký přístup.

Ač postavou patříte spíše do trojic a dvojic, v klubových barvách nastupujete i v disciplíně jednotlivců. Nedávný republikový šampionát vám ale nevyšel podle představ.

Pokazil jsem si to už ve skupině, kdy jsem dvakrát ze tří zápasů remizoval a postupoval ze druhého nevýhodnějšího místa. Narazil jsem na pozdějšího vítěze Ondru Víta, který se rozjel náramně. Ale nadále razím heslo, že když chcete vyhrát, musíte porazit každého. A teď nebyl od porážky daleko ani Vít.

Takže o reprezentační nominaci do disciplíny jednotlivců jste asi neusiloval?

Singlová špička u nás a ve světě, to je jako srovnání britského a českého piva. Jedná se o odlišný styl, kvalitnější rozehru, větší houževnatost a obratnost. Dokážu si představit, že vyhraji republikový šampionát se svým stylem hry, ale na mezinárodní akci bych si připadal jako slon v porcelánu.

Pojďme ale zpět do dvojic. Po tříletém období se dvěma deblovými disciplínami se vrací původní stav s jedinou disciplínou dvojek. Je to pro české barvy výhoda a jaké jsou vůbec naděje na obhajobu evropského titulu?

Trenér Šmejkal tvrdí, že je to obrovská nevýhoda. Zmírní se sice naše výhoda v systému praváka s levákem, ale naopak očekávám zvýšenou koncentraci a více fyzických sil. Naše šance jsou dle mého názoru šedesátiprocentní.

Královskou disciplínu trojic ovládají od roku 2002 Slováci. Získat titul v této disciplíně by pro vás bylo terno. Je vůbec ale možné slovenskou zlatou mašinu vykolejit?

Možné to je, už několikrát se to podařilo, bohužel to bylo mimo ME a MS. Neznám aktuální formu slovenské trojice, ale očekávám vysoký standard a tuhý boj o každý míč.

Kolik cenných kovů a jaké barvy hodláte dodat do klubové síně slávy?

Moje přání jsou dvě zlaté, reálně to může být od jednoho stříbra po dvě zlaté.

MARTIN MARŠÁLEK