Přesto i ona má medailový lesk, který klubu pomohl i ke čtvrtému místu mezi oceňovanými kolektivy v anketě Nejúspěšnější sportovec okresu Benešov za rok 2011.

Ocenění převzal předseda klubu Miloslav Ziegler, který se ohlédl za uplynulým ročníkem a také napověděl, co benešovský celek čeká v tom letošním.

Jak hodnotíte loňský soutěžní ročník z vašeho pohledu?

Po předloňské euforii ze dvou titulů, včetně toho extraligového, pro klub vůbec prvního po 55 letech v soutěžích, bylo jasné, že taková sezóna se překoná nebo i vyrovná jen těžko. Asi v té euforii jsme jako vedení klubu přistoupili na to, že začneme s přípravou na další ročník nezvykle brzy. Důvodem byla snaha uspět v evropské pohárové soutěži. Bohužel naše první družstvo má v kádru zkušené, ale také starší hráče a ti na konci sezóny už neměli tolik sil. Přišly i zdravotní potíže a zranění.

Přesto ale zisk titulu vítěze Evropského poháru mužů je cenný…

V evropském klubovém poháru jsme dosud dokázali uhrát stříbro nebo bronz. Naší výhodou byla loni vyrovnanost, na každém turnaji seriálu totiž bodují i druhé sestavy. Na poslední turnaj na Slovensko hráči odjeli se zlatou nadějí a nakonec to vyšlo o půl bodu, před dosud suverénními Košicemi.

Jenže pak přišla domácí ligová soutěž a váš tým už nebyl tak suverénní…

Když vyhrajete něco, o co se neúspěšně pokoušelo několik generací hráčů před vámi, zákonitě přijde uspokojení. Trenér Buddeus se s tím snažil poprat, chvíli to trvalo. Do toho ta brzká příprava a byl tu problém. Do play-off sice družstvo postoupilo, ale podzim mu nevyšel.

Přesto ale k postupu do extraligového finále, poprvé dokonce vysílaného přímým televizním přenosem, chyběl kousíček…

V základní části jsme na Karlovy Vary neměli. V semifinále play-off jsme utkání doma jasně vyhráli a na půdě soupeře po čtyřhodinových bitvách padli o jeden a ve druhém o čtyři míče. To ve chvíli, kdy jsme ztratili kapitána Kalase a dalšího z reprezentantů Holuba. Odvrátilo se od nás sportovní štěstíčko. Derby utkání o bronz už z naší strany bylo smutné, ke jmenovaným marodům přibyl nahrávač Řehák a bez téměř poloviny týmu na Čelákovice nebylo. Po šesti letech tak nám chybí ligová medaile.

Zranění ke konci ročníku váš tým ale kosí skoro každý rok…

Věřím tomu, že pokud by naše družstvo nepronásledovala karma ve formě zranění, mohlo za posledních sedm let získat minimálně tři ligové tituly. Jak jsem zmínil, máme v kádru hodně starších hráčů, u kterých je riziko zranění vyšší. To je prostě daň.

Tradičně úspěchy přivážíte z turnajových soutěží. Který z těch loňských stavíte nejvýše?

Bronz z mistrovství republiky trojic mužů je cenný, stejně tak čtvrté místo mezi jednotlivci. Osobně si ale cením úspěchů z mezinárodních akcí, protože tam je nutné mimo jiné zdolat výborné Slováky. Z tohoto pohledu stavím nejvýše vítězství na obou mezinárodních turnajích, vsetínském Austin Cupu a hlavně na domácím Šacungu OMV. Když vyhrajete doma před svými diváky takový turnaj a ještě je to jubilejní padesátý ročník, to nemá chybu. Ve výčtu nesmím také opomenout bronz z dalšího mezinárodního turnaje, pražské Poslední smeče.

Úspěchy se mohli pochlubit i vaši reprezentanti na Mistrovství Evropy mužů…

Z Korsiky nám Slovák Richard Makara přivezl zlato, Čech Jiří Doubrava pak stříbro. Tím, že v disciplíně trojic jsou česko – slovenská finále takříkajíc předplacená, měli jsme obě medaile prakticky jisté. Tlak na hráče je ale velký, protože zaváhání s jinými soupeři se v tuzemském nohejbalovém hnutí bere jako obrovská pohana.

Potěšilo vás ocenění v anketě Nejúspěšnější sportovec roku 2011 okresu Benešov?

To je milé, že na nás hlasující odborníci nezapomněli. Velmi si toho vážíme a snad i příští rok jim dáme důvod k tomu, abychom se mezi nejlepší sportovce okresu dostali.

Kromě prvního mužského týmu ale Šacung disponuje i dalšími. Jak se vedlo jim?

Béčko mužů jako druholigový nováček začalo špatně, ale nakonec skončilo na čtvrtém místě, což se nečekalo. Je proto smutné, že ve druhé lize končí. Důvody nejsou ekonomické. Na vině je přístup některých hráčů, kteří si po třech postupech z nižších soutěží za sebou mysleli, že ligová soutěž jde hrát bez patřičné přípravy a přístupu. Další dvě družstva mužů startovala v okresním přeboru s průměrnými výsledky. Naopak žáci patří dlouhodobě k nejlepším v kraji, letos starší žáci mají krajský bronz a mladší žáci dokonce zlato.

Otázka na stav výstavby nového areálu je už zřejmě evergreenem…

Je pravdou, že areál měl být dokončen. Jenže větší ministerské nebo krajské dotace nás poslední dva roky přes velkou snahu míjely a za ty malé toho moc nepostavíte. Poslední rok se ale zásluhou vedení města podařilo vybudovat dvě hřiště a před dokončením je divácký sektor. Díky tomu tak letos už můžeme bez obav pozvat více fanoušků dobrého nohejbalu na soutěžní utkání.

Co nového se vaří v klubové kuchyni Šacungu pro letošní sezónu?

Kádr prvního družstva je beze změn, pouze na vlastní žádost odchází úspěšný trenér Buddeus. Jako asistent trenéra české mužské reprezentace se bude ucházet o pozici hlavního trenéra. Ta je neslučitelná s působením u extraligového družstva. Nechtěli jsme pak být zaskočeni a proto došlo k dohodě. Větší šanci v áčku dostanou mladíci, je nutné začít s generační obměnou. B družstvo bude hrát nejvyšší, céčko druhou nejvyšší krajskou soutěž. Do těchto dvou týmů teď přichází řada mladších hráčů z nižších nebo mládežnických soutěží v regionu. Takže je na nich, jak svou kariéru nasměrují.

MARTIN MARŠÁLEK