V klíčovém utkání se Šacungu podařilo odpoutat na vedení 4:0, pak však soupeř snížil. Hosté ale znovu udeřili a utkání kontrolovali. Bránu do vyšší soutěže symbolicky posledním bodem klíčového utkání odemkla smečařská opora Šacungu, Václav Ptáček. A to stylově, nádherným zkráceným míčem s následným zášlapem.


Václave, byl to váš záměr ukončit zápas takovou parádičkou?

„Říká se, že za stavu 9:9 se hraje zašlápnutý kraťas, a tak jsem toto pravidlo použil už za stavu 9:6 a ono to vyšlo. Dostal jsem krásnou nahrávku od spoluhráče Lukáše Kliky. Chtěl jsem udělat takovou krásnou tečku za celým zápasem.“

Výhra na půdě největšího rivala se bere jako definitivní potvrzení kvality. Bylo utkání v Mnichově Hradišti náročnější, než ostatní duely v soutěži?

„Ráno při odjezdu na zápas to nevypadalo dobře, když se nám porouchalo auto. Ale nakonec to dobře dopadlo a na zápas jsme dorazili včas. Věděli jsme, že pro klid musíme v Hradišti vyhrát. Díky trenérské podpoře Honzy Buddeuse z áčka jsme nastupovali k zápasům s klidným svědomím. Ze soupeře jsme zase přílišný respekt neměli, doma jsme je porazili také 6:3 a tak jsme chtěli potvrdit naše kvality i venku.“

Váš tým si v tabulce pět kol před koncem vybudoval luxusní pětibodový náskok. Pak však přišly dvě remízy a zdálo se, že vítězství v soutěži nemusí být tak jisté. Navíc v některých utkáních tým promrhal i tří nebo čtyřbodové vedení. Nezapochyboval jste, že by to nemuselo vyjít?

„Dosud jsme zatím ještě neprohráli, dvakrát jsme jen doma i venku remizovali s Novým Strašecím a s Přišímasy. S dobrými spoluhráči se ani nedalo zapochybovat.“

Úkolem nováčků bývá soutěž dokončit bez sestupových starostí. Vaše družstvo však soutěží prolétlo a míří znovu výše. Kdy jste začali uvažovat o tom, že by hned premiérový ročník mohl přinést postupové naděje?

„Začalo se o tom uvažovat po odehrání první části sezony. Se dvěma týmy jsme se setkali už na kvalifikaci do kraje, ale o těch dalších týmech jsme nevěděli nic, bylo to takové překvapení. Ale zvládli jsme to na jedničku. Tím bych chtěl poděkovat spoluhráčům za výborné kvality a výkony v sezoně.“

V družstvu máte šest hráčů ve věku kolem dvaceti let, což vás řadí mezi nejmladší týmy. Předpokládám, že motivací pro mladíky je se probojovat do prvního týmu klubu, který hraje nejvyšší ligovou soutěž?

„Samozřejmě, je to sen každého spoluhráče. Na Šacungu jsou dobré podmínky i lidé. Jsme rádi za to, že můžeme chodit trénovat s áčkem, trénink s nimi je pro nás velikým pomocníkem.“

I vaše vlastní kariéra nabrala nečekané obrátky. Vždyť ještě před půldruhým rokem jste ve Hvězdonicích hrál ve spodní části tabulky okresní soutěže, nyní v šacungském dresu máte za sebou nejen dva postupy vzhůru do nejvyšší krajské soutěže, ale i několik úspěšných startů v extralize. Jaké z toho máte pocity?

„Byla to pro mě velká výzva, když jsem začal chodit trénovat na Šacung. Byl to skok z okresního přeboru, kde se hraje na tři dopady míče, do krajské soutěže, kde se hraje pouze na dva dopady. Loni touto dobou jsem měl za sebou pár tréninků na Šacungu a hned sem dostal šanci si zahrát play-off extraligy ve Vyškově. I letos jsem měl extraligové starty, a to s Janovicemi nad Úhlavou a Čakovicemi. Zahrál jsem si jak dvojice tak i trojice a s docela dobrou bilancí.“

Rozdíl mezi krajskou a extraligovou kvalitou jste měl možnost herně ověřit nejen při občasných ligových startech, ale i na mezinárodních turnajích Šacung OMV či Evropského poháru v Benešově. Co chybí Václavu Ptáčkovi na to, aby v extralize zakotvil natrvalo?

„Stále mi chybí hráčské kvality, musím lépe číst hru a za nějakou dobu to snad půjde. Je to můj velký sen zakotvit nastálo v extralize. Jsem rád, že zatím mohu fluktuovat do áčka. Je tam výborná parta kluků a skvěle se s nimi hraje.“

Kdo vás vlastně k nohejbalu přivedl a kdo je vaším současným hráčským vzorem?

„Přivedl mě k tomu otec. Chodili jsme každý pátek do malé tělocvičny na Komorní Hrádek a celé léto jsme chodili hrát na osadu Merida. Dlouhodobým vzorem je pro mě František Kalas, i když ho teď doprovázejí zdravotní problémy, je stále výborným hráčem.“

Svá utkání zatím hrajete v tradičním, ale již postarším areálu v Posázaví. Letos klub začíná v Benešově budovat nový moderní tříhřišťový areál s kompletním zázemím. Dopomůže to spolu s úspěchy klubu k většímu rozvoji nohejbalu v regionu Benešovska a Posázaví?

„Posázavská osada má své kouzlo, při domácích zápasech je tam výborná atmosféra. Doufám že tato atmosféra se přesune i do nového areálu v Benešově.“

Co vás vlastně ještě v letoším soutěžním ročníku čeká?

„Ještě máme před sebou dva zápasy s Komárovem a Osnicí. Dále i krajské přebory trojic. Pak už jen bujaré oslavy k postupu do krajského přeboru. Někteří z nás pak zřejmě zasáhnou v dresu áčka do play-off extraligy.“


Tabulka krajské soutěže po 12. kole

1. Šacung VHS Benešov „B“ 12 8 4 0 68:41 20
2. Sokol Mn. Hradiště 12 6 3 3 59:44 15
3. Sokol Nové Strašecí 11 3 7 1 56:44 13
4. NK Osnice 12 5 2 5 54:56 12
5. NK Příšimasy 12 3 5 4 54:54 11
6. Spartak Čelákovice 12 5 1 6 50:50 11
7. Sokol Milín 12 3 1 8 38:61 7
8. Sokol Komárov 11 2 1 8 33:59 5

MARTIN MARŠÁLEK