„Byl to nejsložitější Dakar, ale pro nás byl jednoduchý v tom, že se vůbec nic špatného nedělo,“ hlásil Macík coby vítěz kategorie kamionů na pondělní tiskové konferenci. „Je pro mě jednoduché v tom, že to byl nejjednodušší Dakar, který mám za sebou z těch dvanácti let a myslím si, že nejlepší v rámci historie celého Dakaru,“ načal své hodnocení.

Už vás dohnal dakarský úspěch, nebo teprve přijde?
Mně extrémně dojal první den. Hned, jak jsme dokončili, tak jsme museli být třikrát na pódiu. Od té doby jsme byli na nohou, Dělali jsme rozhovory, slavili jsme, lítali vzduchem až do dvou ráno. A já nebyl unavený, což je známka, že je ve vás adrenalin a euforie. To byl nejsilnější moment. Po posledním pódiu, které jsme natáčeli do dokumentu, jsme fakt byli na plech a vymačkali jsme to ze sebe. Trošku mě mrzí, že jsem to v sobě neměl, když jsme doletěli a na letišti i druhý den v Sedlčanech na nás čekaly stovky lidí. To bylo taky nádherné, ale já už byl vybitý.

Dokázal byste vybrat tři klíčové body vašeho vítězství?
Jedna věc je kompletně celá náročnost Dakaru, která nám určitě přihrála do karet, protože potřebujeme náročný Dakar. Všechna auta jsou vyrovnaná, mají obrovský výkon, stejné motory, i šasi jsou srovnatelná. Ale rozdíly jsou v detailech, jak máte vyvážené auto, jak ho máte těžké, jakou máte posádku a jak dokážete reagovat v kritických momentech. Dakar je o nich vždy. Ono to vypadá, že to byla pro nás procházka růžovým sadem a nic se nedělo. Dělo, ale my si s tím dokázali poradit.

Martin Macík - vítěz Rallye Dakar 2024
Foto: NEJ Dakar se vším všudy. Macík: Připravovali jsme se, že budeme nejlepší

Kdy?
Třeba při dvoudenní etapě v Empty Quarter. Ta byla zásadně o psychice. Když vidíte převrácený kamion, tak už se vám do těch míst tolik nechce. Vy ale musíte jet. A prvních dvacet kilometrů Chrono48 bylo paradoxně nejtěžších z celých dvou dní. Ty stačilo překonat. A když je nepřekonáte v hlavě, tak to nedáte. Tam jsme to zlomili a byl to zásadní moment.

V čem?
Pak jsme v té etapě nádherně jeli s Nizozemcem Mitchelem van den Brinkem, kterému jsme si i vzdálili, ale věděli jsme že je za námi. Dokonce jsme s ním měli dohodu, jak budeme postupovat, že když ten první zapadne, tak ho druhý za každých okolností vytáhne, protože jsme věděli, že v poušti musíme přežít. Mohli jsme si navzájem věřit. Neuvěřitelný pocit v závodění. Samozřejmě klíčový byl i zbytek Dakaru, který korunovalo poslouchání české hymny. To bylo pro nás neuvěřitelné.

V oné klíčové dvoudenní etapě se jako zásadní ukázalo, že jste startovali první. Jednalo se o promyšlený krok ve chvíli, kdy jste vyhrál patou etapu a zajistil si první pozici na startu?
Zásadní to bylo, ale taktiku jsme měli úplně jinou. Chtěli jsme startovat ze druhé, třetí pozice. Sami jste viděli u aut, jak posádky zastavovaly před cílem na dvě tři minuty, aby nebyly první. My ale primárně potřebovali smazat ztrátu, a tak taktika šla stranou. Nechal jsem si natankovat do 5. etapy jen 250 litrů, ještě na startu jsme dolévali nádrž kanystry a do cíle dorazili s 20 litry. Byli jsme první a bylo nám to jedno. Nakonec to bylo dobré a ukázalo se i štěstíčko. Nicméně zásadní bylo do té dvoudenní etapy startovat v první trojce, protože hned v úvodu nás dva kamiony předjely. První trychtýř jsem nevyjel, v dalším jsem zapadl a musel jsem dostat ven. Pak jsme jeli ze třetí pozice a následně one man show.

Vy jste ale získával náskok i ve druhé polovině Dakaru. Čím se vám podařilo vyvarovat tolika defektům oproti předchozím letům?
Na tomto Dakaru to stálo na pneumatikách. Mně samotnému se dvakrát povedlo udělat gumu na začátku etapy, což byla moje velká chyba. Startovali jsme po 30 vteřinách, takže před vámi prach, za vámi taky, a když uděláte chybu, předjedou vás a už se z toho nedostanete. Takže jsem jel, letěl a najednou jsme se někde řízli a šup zadní pneumatika,což je vždy chyba řidiče. Ve druhé půlce závodu už to bylo naprosto jasné a já věděl, co s tím mám dělat. Musíte jet hlavou, musíte vědět, jak na tom vaše pneumatiky jsou, k tomu vám pomohou neutralizace, na kterých si je můžete prohlédnout. Značky pneumatik máme stejné a všichni víme, že gumy nevydrží, že se přehřívají, že kameny jsou velké. Výkon auta a rychlost, ve které jedeme, jsou zbytečně moc velké, ale potřebujeme ho, abychom byli rychlí, takže je to o managementu pneumatik. Nebudu úplně přibližovat, jak jedu já, ale je to o způsobu jízdy i kam se trefíte, pneumatika ale je jenom jedna, protože defekt jde vždy za pilotem.

Martin Macík vyhrál Rallye Dakar
Sen se stal skutečností! Benešovský rodák Martin Macík vyhrál Rallye Dakar

Bude pro vás nyní velká výzva z hlediska dalších Dakarů?
Dostávám už dotazy, že ho vyhraju šestkrát a bude. Nechtěl bych nic vynášet či o tom hovořit. Vyhrát ho šestkrát je něco, co se blbě popisuje a zvlášť v dnešní době Dakaru, která je extrémně rychlá, je to hodně o štěstí, není to už jen o přežití jako před lety. Nyní už přežití neřešíte, ale musíte letět a mít to štěstí, že máte nejlepší auto, tým, a ještě to musíte docela umět. Technika je hrozně vyrovnaná. Dřív nebyla. Nyní mohu říct, že máme nejlepší techniku, a tím, že byl náročný Dakar, tak se to stalo. Jenže pak mohou změnit Dakar, rázem bude o jiných podmínkách a vy na to musíte mít jiné auto. Vyhrát Dakar je obtížné a trvá to strašně dlouho. Jet a obhájit to bude ještě těžší.

V čem?
Člověk musí najít v sobě ambice i odhodlání, co chce. To, že jsme vyhráli, znamená, že jsme všichni něco obětovali týmu. V mém případě je to spousta energie, zdraví i času s rodinou a je otázka, do kdy jsme to schopni dělat.

A budete obhajovat?
Teď jsem šťastný a naprosto spokojený. Obhajobu nyní neřeším, to si nechám na později. Jsem ale zvědavý, jak budu hledat ambice na závodění o víkendu někde ve Španělsku. Když máte za sebou dvanáct Dakarů, tak tam jedete jak na výlet. Vy ale potřebujete závodit a mít soupeře. Chci teď dostat naše kamiony do světa a dostat je k silným soupeřům, aby naše kategorie rostla.

Dál budete jezdit s novým kamionem. Jaká je aktuální situace?
Ano. Momentálně je v dílně šasi. Jsou tam kompletně všechny díly na dva kamiony. Máme hodně zainvestováno a nový kamion by mohl vyjet kolem dubna, abychom v květnu mohli testovat v Africe.

V létě jste byl v Nizozemí u Januse van Kasterena, který vám ukazoval vystaveného beduína za loňský triumf. Pozvete ho nyní na oplátku?
Už jsem ho pozval před tím na Open Air. Když přijel s celou rodinou, tak byl strašně rád. Byl u nás doma. Když jsme dojeli, tak mi jeho manželka mi napsala: Konečně už nejsi druhý. Pošťuchujeme se. Janus ale nosí naši oranžovou bundu, protože se víc hodí k jeho kamionu, a musel taky uznat, že máme lepší týmové věci. Přijede na naši akci Posedlí Dakarem open air, která se bude konat 10. srpna. Na to se hrozně moc těším. Bude tam i Martin Prokop, věřím, že přijede také Aleš Loprais. Letošní Dakar byl pro český motorsport to nejvíc, co jsme mohli dokázat, a není to jen otázka našeho týmu. Doufám, že přijedou i holandští kamarádi.