„Bez spoluhráčů, kteří to za mě na hřišti odbojují, bych tolik gólů nedal. Pro mě je potom povinnost střílet branky,“ hlásí již sedmatřicetiletý kanonýr.

Jste již poněkolikáté nejlepším střelcem soutěže a vyhráváte i kanadské bodování. Jaký máte recept na střílení gólů?

Futsal mě strašně baví a asi jsem se pro něj narodil. Rozhodující je rychlá klička, hlava, čich na góly a trochu štěstí. Toho se snažím využívat a snad se mi to i daří. Samozřejmě potřebuju i dobré spoluhráče, bez kterých bych tolik gólů nedal.

Ze začátku se sezony se Vám ani mužstvu nedařilo.

Od září jsem měl zlomený kotník a začal jsem hrát až v lednu. Po čtyřech měsících mi scházela fyzička, nemohl jsem pořádně dýchat a hýbat se, míč mi vadil, byl jsem prostě darebnej. Postupem času se to zlepšovalo, cítil jsem se líp a líp, což se projevilo na vstřelených gólech.

Střelcům dlouho vládl Milan Čapek z mistrovského Žejdlíku, ale v závěru pro fotbalové povinnosti v Rakousku už nehrál a zasekl se na 40 brankách, vy jste jich nakonec dal 46. Pokud by hrál, asi by Vás předhonil?

To určitě. Potěšilo mě, že jsem vyhrál nejlepšího střelce, ale abych z toho nespal, jestli se to podaří nebo on přijede nebo nepřijede na zápasy, to ne. Pro mě je důležitější, že jsme se s mužstvem zachránili.

Ke koruně střelců Vám taky pomohlo jedenáct gólů, které jsme vstřelil Tuleňům Olbramovice.

To se mi ještě v soutěži nepodařilo, ale Čapek jim jich dal devět.

Dostal jsme někdy nabídky z vyšších soutěží?

Jen jsem to zkoušel v druholigovém Arsenalu Benešov, ale kvůli práci jsem to vzdal.

Chtěl byste to ve vyšší soutěži vyzkoušet?

Teď už jsem starej, vždyť je mi 37 let.

Ve vyrovnané soutěži, kde mezi druhým a desátým mužstvem byly minimální rozdíly, jste se zachránili až o posledním turnajovém kole a nakonec jsme skončili na 6. místem. Vládne v Tismi spokojenost?

Myslím si, že jsme mohli být i výš, ale na to jak byla tabulka vyrovnaná, jsme se šestým místem spokojeni. Nejsme technické mužstvo, ale máme bojovníky, kteří na hřišti nic nevypustí. Kluci to za mě na hřišti odmakají a já jsem od toho, abych střílel góly. Spoléháme jeden na druhého, a to zatím funguje.

Začátkem dubna začíná pro Vás fotbalová sezona, už se těšíte na zelené trávníky?

Celý podzim jsem promarodil, takže se na jaro těším, i když se na hřišti musím pohybovat více než v hale, kde si můžu i na chvíli odpočinout. Přesto mám chuť, i když mě s přibývajícími léty bolí více nohy.

Jaro strávíte fotbalově v Maršovicích, které hrají Okresní přebor. Jaké máte ambice?

Začneme naplno a postupně budeme přidávat (směje se). Vážně, chceme hrát dobrý fotbal, držet se ve středu tabulky, abysme nehonili záchranu na poslední chvíli.