Jaký byl přechod z ledu na asfalt?

Vždycky je to těžké. Člověk je naučený sklouznout se po ledě a na tom asfaltu to nejde, takže se tomu musím přizpůsobit. Snad to bude jen lepší a lepší.

Měl jste čas na aklimatizaci dostatečný?

Měl jsem zhruba pět nebo šest tréninků s klukama, abych se do toho znovu dostal. Do prvního zápasu jsem ale šel s obavami, ale spoluhráči mi to usnadnili a můžeme být spokojení.

Trenér Václav Čičatka měl dilema koho postavit do branky, jestli Michala Straku, který chytal většinu zápasů základní části i čtvrtfinále. Bavili jste se o tom nějak a prý se podle trenéra Vám do branky moc nechtělo…

Nechtěl jsem (smích). Necítil jsem se na sto procent připravený a měl jsem strach, abych to klukům nějakou chybou nezkazil, když jsem si přišel po půl roce zahrát.

Jak vycházíte s brankářem Strakou?

Snad v pohodě a snažíme si navzájem pomoct.

Oba zápasy byly pro Vás relativně klidné (5:1, 3:1). Byly opravdu tak pohodové, jak vypadají výsledky?

V brance je to těžké, protože každá střela může skončit gólem. Sice jsme měli v obou zápasech náskok tří gólů, ale oni nám dali na začátku třetí třetiny gól a hned jsme je pustili k dalším šancím a v případě gólu na 3:2 se to také mohlo vyvíjet jinak. Přesto si myslím, že vedeme 2:0 zaslouženě, protože jsme hráli líp než soupeř.

Jak probíhá komunikace se spoluhráči hlavně v obraně, mluvíte na sebe hodně?

Musím říct, že dost, bez toho to nejde hrát. Bez komunikace to nejde a hlavně v defenzivě obraně je to důležité.

Poslouchají?

Zatím musím říct, že ano. (smích) Ne, vážně, je to zatím dobré. Snažím se jim spíše poradit a pomoct, potom již záleží na nich, kam nahrají.

V obou zápasech bylo blízko čistému kontu, ke kterému blíže?

Asi ve druhém zápase, i když tam mělo Ústí v první třetině neuznaný gól.

Byla to sporná situace, jak jste jí viděl ze svého pohledu?

Musím se přiznat, že jsme neviděl, jak vysoko míček dorážel, ale spoustě hráčů se to zdálo hodně sporné. Gól platí, když ho rozhodčí uzná a my můžeme být jen rádi, že zůstal stav 0:0. Rozhodčí ale byl nekompromisní.

Utkání bylo vedené docela tvrdě v soubojích u mantinelu, pocítil jste to také v brance?

Musím jednoznačně říct, že na mě hrají férově. Nemůžu na ně říct půl slova, když jdou dorážet, tak jen do doby, dokud je vidět míček.

Čekal jste takový klidný vstup do semifinále?

Přiznávám, že to bylo až nečekaně klidné. Bylo to asi i tím, že jsme šli do vedení v obou zápasech a tak to musíme zvládnout i v Ústí. Bude to tam ale těžké a třetí zápas bude asi z domácí strany na „krev". Půjdou do toho naplno a stejně musíme i my. Věřím, že pokud budeme hrát disciplinovaně, tak uspějeme.

Ve Vítkovicích jste v polovině března vypadli ve čtvrtfinále se Zlínem. Jste rád, že si můžete i letos období mezi sezónami zpestřit?

Hokejbal hraju hrozně rád, vlastně od svých 22 let. Klub mi to schválil schválil bez problémů a jsem rád, že ve Vlašimi můžu být.

Neměly Vítkovice obavy, že by jste se mohl zranit?

Snad ne, protože mezi hokejem a hokejbalem moc rozdílů není. Věděly, že půjdu chytat. Pokud bych si šel zahrát do útoku, tak by mi to asi neschválily, protože riziko zranění by bylo daleko větší.

Připravoval jste se na zápasy hokejbalu stejně jako na hokejové?

Ohledně rozcvičení a protažení je to stejné.

A co jídelníček?

Jídlo tolik neřeším, protože hokejbalové zápasy nejsou tolik náročné jako hokejové. Před zápasem jím normálně, ale po zápase si klidně dám, jako v sobotu, s chutí svíčkovou.

Jak ještě s odstupem času vzpomínáte na nejdelší zápas v historii extraligy s Českými Budějovicemi 3:2, ve kterém jste si až ve třetím prodloužení (čas 113:51) zajistili s Vítkovicemi postup do čtvrtfinále play off?

I když se hrálo dlouho, tak se mi celý zápas chytalo dobře, moc jsem to nevnímal. Jenže skončil zápas a padlo to na mě. Začali mi tvrdnout nohy a do toho ještě cesta z Českých Budějovic domů. Dva dny jsem se z toho dostával. (smích)

Nečekal jste pozvánku do hokejové reprezentace?

Byl jsem asi v širší nominaci a jsem rád, že se v této souvislosti o mě psalo. Ale správně dostal šanci mladší, nadějnější Francouz, který chytal výborně a nominaci si zaslouží. Teď si myslím, že je to tak, jak má být (pozn. Salák, Kovář, Francouz. Pokud bude k dispozici Pavelec z Winnipegu, tak doma zůstává Francouz).