Po parádním druhém místě v triatlonu ve francouzském Nice se čtyřiatřicetileté rodačce z Netvořic podařil ještě větší majstrštych. Na ostrově Elba porazila všechny ženy a dokonce i velkou většinu mužů. S nimi měly zástupkyně něžného pohlaví stejně náročnou trať – 3800 metrů plavání, 180 kilometrů jízdy na kole a silniční běh na 42 kilometrů, tedy klasický maraton. Závod byl současně Mistrovstvím Itálie v dlouhém triatlonu.


Jak jste se k triatlonu dostala?

Jednou jsem jela s kolegou z Netvořic na kole a on měl pocit, že jsem dost rychlá. Říkal, že bychom s tím něco měli udělat a navrhl mi začít s triatlonem. Jenže já jsem neuměla plavat. Plavala jsem pouze prsa a k triatlonu potřebujete kraul. V létě jsem si pak zkusila zazávodit.


Triatlon je pro ženy hodně těžký, že?
I pro muže. Oni trať zvládají rychleji.


Kolikáté bylo vaše vítězství na Elbě prvenství?
Premiérové, bylo to poprvé. Celkově jsem tam skončila na pětadvacátém místě. Startovalo tři sta padesát triatletů.
Zkuste se svěřit s dojmy ze závodu.
Na Elbu jsem jela proto, že jsem si myslela, že mám formu a bylo mi líto už nyní ukončit sezonu. Na internetu jsem objevila triatlon na Elbě, tak jsem se přihlásila. Ve čtvrtek bylo moře nádherné, ale v den závodu bylo moře plné vln.


Dostala jste mořskou nemoc?
No ne, ale hodně jsem se napila slané vody. Start byl v sedm hodin a to byla ještě tma, takže jsem hledali kudy se poplave. Z vody jsem vylezla jako druhá žena. Pak nás čekaly tři šedesátikilometrové okruhy s převýšením devět set třicet metrů. A jako na každém ostrově tam hodně foukalo. Když jsem jela třetí okruh, přišla na mě krize, říkala jsem si, že už to nějak dojedu a nechám toho.


Ale vy jste to nevzdala…
Přítel na mě křičel, že jsem druhá a že vypadám dobře, abych to nevzdávala. K pokračování jsem ale opravdu neměla žádnou chuť. Když jsem v depu odevzdala kolo, nedokázala jsem se rozeběhnout.


Jak jste to vyřešila?
Prošla jsem si depo pěkně pomalu, došla jsem si na záchod a posadila se na lavičku. pak přijela třetí závodnice. Řekla jsem si, že na maraton vyběhnu s ní. její tempo mi ale nesedělo, tak jsem jí utekla. Ale prvních deset kilometrů jsem měla hodně těžké nohy. Pořád jsem si říkala, že se na to vykašlu a že čtvrthodinový náskok vedoucí závodnice pomalu stahuji. V polovině trati jsem jí dohonila a moje nohy už v tu dobu byly suprové. Povzbuzovali mě kluci od nás a to mně dost pomohlo. nakonec jsem maraton za tři hodiny a dvanáct minut zvládla a vyhrála celý závod.


Která disciplína je pro vás takříkajíc za trest?
Momentálně je to kolo.


Myslel jsem si že to bude běh…
Na gymnáziu na Kladně jsem se věnovala atletice, běhala jsem překářkářskou čtvrtku. Běhám hodně ráda. Maraton je ale hodně těžký běh. Při přípravě v zimě se ale budu více věnovat právě kolu.


Jste rodačka z Netvořic, ale z vašeho projevu je slyšet příměs cizího jazyka.
Mám přítele ve Švýcarsku, mluvíme spolu německy.


Triatlon je vaše zaměstnání, živíte se jím?
Ne. Jsem sportovní masérka. To mě hodně baví. obzvlášť když vidím, že jsou lidé s mou prací spokojeni.


Vědí klienti o tom, že jste velmi dobrá triatletka?
Co jsem začala s dlouhým triatlonem, tak jo. Obzvlášť poté, co jsem loni na Havaji při své tamní premiéře vytvořila český rekord.


Pracujete v Česku?
Ne, ve Švýcarsku.


Jaké to je žít pod Alpami?
Češi jsou otevření, veselí, Švýcaři jsou pravý opak. je velmi těžké mezi ně zapadnout. Švýcaři jsou dost konzervativní. když ale vidí, že se člověk snaží, vezmou vás.


Co sport a doping?
Dobře to dělají v Německu. Tam se dělají kontroly před závody a když neprojdete, vůbec vás do závodu nepustí. Takový systém zavedli už při triatlonu ve Frankfurtu. Myslím, že je to super.


Sezona končí, co budete dělat dál?
Dám si asi čtyři až šest týdnů regenerační přestávku. Někdy v únoru či březnu pojedu závodit do Arizony nebo do Austrálie. Chtěla bych se tam kvalifikovat na Havaji na Ironmana.