Právě v metropoli Katalánska se 4. října konal v Maresme premierový Challenge Barcelona. Tratě měřily 3,8 – 180 – 42 kilometrů.

Sešlo se zde silné pole a to, jak v ženské, tak i v mužské kategorii. Ti co nevyrazily na Hawaii, skončily v Barceloně. Já také :-). Pro mě to měl být druhý plánovaný vrchol letošní sezóny. Po nedokončeném Emrunmanovi jsem doufala v lepší časy a cílem bylo, konečně knaknout 10 hodinovou hranici.

Do Maresme jsem dorazila ve středu večer. Ubytování bylo zajištěno asi 6 km od místa závodu, takže ideální. Byla jsem připravena a na závod se těšila. Počasí také přálo, nebe jak z azuru.

Od čtvrtka se dalo vyzvednout startovní číslo. Čip se rozdával až v sobotu při odevzdávání kola do depa. V sobotu se konal briefing. V angličtině, němčině, španělštině a francouzštině.

Neděle 4. říjen. Otevření depa v 5:30. Start v 7:30. A to formou bloků v intervalech dvou minut. Pro M, Pro Ž, muži 50 a více, všechny ženy… Plaval se jeden okruh v moři, bez výstupu na břeh. Teplota vody kolem 20 stupňů, takže neopreny. Občas nějaká ta vlna, slaná voda, ale to je moře.

Profi žen se zde sešlo dostatečné množství. Startovní listina psala 20 jmen. Mě se plavalo velmi dobře, dokonce se mi podařilo udržet se ve skupince a tím pádem bylo i to orientování se ve vodě o něco jednodušší. Ačkoliv musím říci, že bójek bylo tentokrát dostatečné množství. Zhruba po 58 minutách mně taková malá mořská vlnka přímo vykopla na břeh, a to mi usnadnilo výstup. Vše podle plánu, plavání pod hodinu je v pořádku.

Další cesta vedla do depa, v pohodě až na kompresní podkolenky, které nechtěly na mé krásné nožky. Ale prohrály, já je na sebe dostala.

Cyklistická část absolutně jednoduchá. Výjezd z města tři kilometry a pak na pěkném asfaltovém povlaku dva okruhy po 66 km a třetí 42 km, na to opět sjezd do města a do depa. Terén víceméně rovinatý s občasnou vlnkou. Nic těžkého. Vítr si foukal, jak se mu zachtělo, s přibývajícím polednem sílil a teploty rostly směrem nahoru. Občerstvovačky byly čtvrtém na okruhu. Jídla a pití, co hrdlo ráčí (voda, iso, gatorade, gely, tyčinky, banány).

Mně se jelo perfektně. Poprvé v kariéře jsem měla dobrý pocit a těch 180 km mi tentokrát uteklo jako voda. Co se hákování týče, můžu hovořit jen za mne a to, co jsem viděla. Profíci byly hlídaní a to pěkně. Při třetím okruhu byly všichni atleti na trase. Byla zde vidět veliká ukázněnost závodníků, a ačkoliv cyklistika byla dosti rychlá, hákování moc vidět nebylo. I když jiní to jinde viděly třeba také jinak. Kontrolorů bylo opravdu hodně na trati. V třetím okruhu začalo i mne být pěkné teplo, ale vše v mezích normy. Po 5:11 jsem slézala z kola někde kolem 7. místa. Překvapení, s kterým jsem vůbec nepočítala. Cítila jsem se stále ještě v pohodě. Takže do depa, přezout, na toaletu a s chutí do maratonu – mou milovanou disciplínu.

Běžecká část se skládala z výběhu na silnici, pak 4 okruhů po 10 km. Absolutní rovina, asfalt, znovu perfektní občerstvení.

Mně se běželo až do 12. kilometru super. Bylo sice horko, ale to pro mě není žádné téma. Nohy byly také dobré, ale žaludek začal dělat drahoty. A k tomu se přidala samozřejmě i hlava. U 20. kilometru vypověděl žaludek. Vše odešlo ven. Pak se k tomu přidala i hlava. Seděla jsem na chodníku a přemýšlela, zda-li dál, anebo jít do depa jako poražený kůň. Diváci tleskali a křičeli, takže jsem se zvedla a vyrazila za jejich podpory dál, ale cítila jsem se jako valach.

U 22. kilometru jsem to zkusila s osobním občerstvením, ale nic z toho nebylo. Opět šlo vše do kanálu. Během několika sekund u mne stály lékaři a už mne odváděli. Tak jsem se jim jak ta hadí žena vymkla a utekla. To byly fofry. Od této chvíle jsem do sebe nic nedostala a maraton se stal turistickou záležitostí. Po 3:39 jsem se ocitla v cíli. Šťastná to žena. Já se dostala pod 10 hodin a ještě do top 10. S 9. místem jsem opravdu nepočítala.

V cíli však měl celý ten příběh své pokračování. Zvracení pokračovalo. Já v žaludku už nic neměla a pořád tomu ještě nebyl konec. Tak mě odvezli ve vozíčku do bílého stanu a napíchli na infuzi. Ležela nás tam celá banda. Sice mi poté bylo o něco lépe, ale jíst a pít jsem až do příštího rána nemohla. Vše šlo hned znovu ven. Občerstvení po závodě jsem si tentokrát vůbec neužila. A tolik dobrot tam bylo. Takže po probdělé noci jsem byla velmi šťastná, když začalo svítat.

V pondělí odpoledne proběhlo vyhlašování výsledků pro první tři ve věkových kategoriích a top 10 profi s doprovodným DVD ze závodu a osvěžujícím drinkem. I já jsem mohla stát na pódiu a konečně si vychutnat to 9. místo.

Poté jsem měla možnost strávit tři dny v Barceloně. Hodně věcí k vidění. Velmi zajímavé město. Především stadion FC Barcelona. Co mě šokovalo, hrozně moc chudých a zlodějíčků. Takže pozor a choďte s otevřenýma očima.

LADISLAVA CÍSAŘOVSKÁ