Šacung měl na turnaji ve hře celkem pět hráčů, kromě jmenované trojice ještě další dva hráči (veteráni slovenské a české reprezentace Makara a Kalas, doplněni dalším exreprezentantem Ungermannem) hráli v barvách ITD Sportu. Obě sestavy načaly dvoudenní klání s účastí nejlepších sestav z Česka a Slovenska sobotní kvalifikací, ze které si vybojovaly postup do nedělních bojů. Jeden z rozhodujících soubojů se odehrál právě ve vzájemném souboji těchto trojic ve čtvrtfinálové skupině, kde z výhry se radující sestava Šacungu učinila důležitý krok k postupu do semifinále. ITD Sportu unikl postup o jednu příčku.

V semifinále narazil Šacung na českou reprezentační trojici a první set se s ní moc nepáral. Druhý set byl vyrovnaný, ale úplná koncovka opět patřila Šacungu. Finále přineslo reprízu posledního zápasu ze čtvrtfinálové skupiny. Tam trojice Šacungu padla, odveta se ale hrála podle jiných not.

„Byl to šťastný turnaj. I přes to, že se turnaj hraje v klidovém období, jsme se potkali docela s formou. Další favorité, možná fyzicky, možná psychicky, zůstali pod námi. I když jsme hráli ty nejtěžší zápasy, nepotkaly nás nějaké krizové momenty. Buď jsme hodně vedli, nebo když prohrávali, tak jen třeba o míč. A vždy se cítili psychicky stále nahoře s vědomím, že v koncovce to urveme. Ze soboty jsme se probojovali do čtvrtfinálové skupiny. Tam jsme šli do posledního zápasu s Budějovicemi už s vědomím postupu a z naší strany to nebylo odehrané na sto procent. V semifinále jsme šli na možná hlavního favorita, reprezentační výběr. Tím, že jsme se s nimi utkali již v sobotu ve skupině a uhráli set, jsme rozhodně nepropadali skepsi. Naopak to byla naše výhoda, že jsme si je den předtím osahali. Stačily dva tři útoky, které neproměnili a my šanci chytili za pačesy. Samotné finále podle mého rozhodly úplné úvody setů. Kdy jsme se sice nedostali do žádného velkého trháku, ale ani jsme nepropadli. První set jsme se v půlce přece jen utrhli. Ve druhém setu to byl skoro bod za bod a měli jsme několik šancí, jak se dostat o bod nahoru. Věřili jsme, že Chalupa to jednou dvakrát nedostane ideálně a my chytíme a prodáme," okomentoval výhru benešovský smečař Jiří Doubrava.

Pro něj a pro spoluhráče Stejskala výhra znamenala již zkompletování unikátní série vítězství v jubilejních ročnících tzv. svaté trojky nejprestižnějších mezinárodních turnajů v ČR. Husarský kousek načala v roce 2011 výhra na 10. ročníku vsetínského Austin Cupu, ve stejném roce přišla i výhra na 50. ročníku posázavského Šacung Cupu.

„My určitě ty jubilejní ročníky vyhledáváme cíleně. Na těch ostatních si formu šetříme. Každá výhra na jubilejním ročníku je příjemnější tím, že se o ní více mluví. Nemyslím si, že by ale v tom byla nějaká větší motivace. Co se týká Poslední smeče, oba moji spoluhráči jí ještě nikdy nevyhráli, ale několik posledních sezón jsme v této sestavě hráli kvalitně a zasloužilo si to úspěch," doplnil i s dávkou nadsázky Doubrava.

Martin Maršálek