„Je to sport, který kombinuje vztah člověka k přírodě, k živému tvoru, vede k zodpovědnosti, je nákladný, složitý, ale krásný,“ tak charakterizovala jezdecký sport ze svého pohledu Kateřina Vašáková, trenérka JK Mariánovice a dodala i motto tohoto sportu: „Je to souznění s krásným silným velkým tvorem, který po staletí lidem imponuje, i možná realizace člověka v tom, co sám nikdy nedokáže – rychlost, skok je malý let… Pro holky je to prý podle Freuda přechod od panenky k chlapovi.“

Počátek jezdeckého sportu je v České republice datován od založení jezdeckého spolku pražského Sokola v roce 1891. I na Benešovsku má velkou a dlouhou tradici. Za dob Státních statků bylo jedno z nejuznávanějších center teplokrevného (sportovního) chovu, a známé dostihové centrum, středisko chovu koní na Pecínově. Tento sport se právě proto rozvíjel i v malých klubech, zemědělských družstvech či klubech SSM v okolí. „Na Benešovsku vždy bylo nadprůměrné množství jezdeckých klubů a to přetrvalo dodnes, ať ve formě sportovních areálů či velkého množství soukromých chovů,“ říká uznávaná trenérka, jedna z nejlepších v republice.

RODIČE I DĚTI MUSÍ VĚDĚT, CO OD JEŽDĚNÍ OČEKÁVAT

Trenérka se v Mariánovicích snaží o výchovu jezdců ve sportovní disciplíně parkur. Děti s výcvikem začínají zpravidla kolem šesti let, od osmi se mohou začít zúčastňovat soutěží v disciplíně pony. Podobně je tomu i o ostatních sportovních odvětví jako je drezůra, všestrannost, endurance, voltiž, spřežení, reining. Dětí, ze kterých se chtějí stát mladí jezdci, je v dnešní přetechnizované době, čím dál víc, ale … „Je třeba si ujednotit hned na začátku, co od ježdění na koni rodiče a děti očekávají. Kolik jsou svému zájmu ochotni věnovat času i financí a podle toho zvolit správný areál,“ jasně říká Kateřina Vašáková a podotýká: „Někdo chce sportovat, závodit, jiný do přírody. Je to jako hory, jede tam spousta lidí a je nutné si včas uvědomit, jestli patřím na běžky, na černou sjezdovku, nebo na sáňky.“

Pokud se tedy chce stát dítě jezdcem, je to podobné jako v jiných sportech. „V dětském věku to jde jednodušeji a přirozeněji jako například plavání nebo ježdění na kole, ale i jezdectví je o píli a dřině, nejen talentu. Je důležité na začátku získat správné návyky a stereotypy. Zlozvyky se v každém sportu těžko odnaučují. Dospělý má při učení více schopností o věcech přemýšlet, ale mnohdy i někde vzadu v hlavě i určitou brzdu a větší obavy, někdy pochopitelné,“ vysvětluje trenérka z jezdeckého klubu Mariánovice, který využívá na závody svoje koně, na kterých trénují.

ROZDÍL MEZI JEZDCEM A ŽOKEJEM JE VELKÝ

Ve výcvik koní a jezdců je rozdíl jako mezi nebem a zemí. „Výcvik koní patří (měl by patřit) do rukou zkušených profesionálům. Je důležité, aby mladého koně vedl zkušený jezdec. Jen tak se může kůň správně vycvičit a někdy později, pak může sloužit třeba dítěti či juniorovi,“ poznamenává trenérka z jezdeckého klubu z Mariánovic a přidává příměr: „Pohádky o tom, jak hodné děvče bude vyrůstat se vzpurným hřebcem, kterého přimělo svou láskou k poslušnosti, patří do knihovny.“

Trenérka i vysvětlila i pro laiky, kteří se zajímají o jezdectví, hlavně jenom kvůli Velké Pardubické a Josefu Váňovi, rozdíl mezi žokejem a jezdcem. „Na koních jezdí v hobby či sportovním smyslu a jezdci zůstávají, ať jezdí do lesa nebo vyhrají mistrovství. Dostihový sport má pojem jezdec pro absolventy učiliště či amatéry. Titul žokej získá absolvent odborného učiliště jezdec dostihových koní, nebo amatér který vyhrál 50 dostihů,“ vysvětluje Kateřina Vašáková a dodává k žokejům, které si většinou najímají na dostihy majitelé dostihových koní, proč jsou menšího vzrůstu a štíhlí. „Musí si hlídat předepsanou váhu pro koně do dostihu. Ve sportovním ježdění žádné striktní omezení není, ale obecně platí, že kůň může sportovat s dvaceti procenty své váhy. I koně bolí záda a s těžším jezdcem to může přijít dříve a častěji.“

A kdy je kůň připravený závodit? „Dostihoví koně začínají od dvou let, svůj vrchol mají rovinoví koně ve třech letech. Někdo dozraje v vrcholným výkonům dříve, jiný později. Sportovní koně soutěží nejdříve od čtyř let, ve třech se obsedají a začínají pracovat a ve sportu zůstávají i na vrcholné úrovni mnohem déle. I ve vrcholném světovém sportu nejsou dnes výjimkou koně ve věku 15 let i více.“ nastiňuje trenérka poníků sportovních koní.

JEZDECTVÍ NA BENEŠOVSKU MÁ V REPUBLICE ZVUK

V okrese najdete okolo 30 míst, kde se starají o koně, na závody jezdí asi patnáct klubů, na dostihy z Černého lesa. „Máme tu mistry republiky, účastníky ME, MS, mezinárodních závodů téměř ve všech disciplínách. Celkově lze říci, že na Benešovsku je tento sport na velmi dobré úrovni,“ má radost Kateřina Vašáková z Mariánovic. V nejbližším okolí můžete několikrát ročně navštívit závody v Opřeticích, Herouticích nebo se ve Všeticích dělá tradičně na podzim parforsní hon (pozn. štvanice, hon na jezdeckých koních a se štvoucími psy). V Černém lese jsou dostihové dny.

I do zahraničí jezdí kluby z Benešovska a nejen na výlet. Čerpají hlavně zkušenosti a získávají novinky. „Člověka to posunuje dál. Nemusíme vyhrávat, úspěchem je mnohdy i absolvování složité soutěže,“ poznamenává trenérka.