Mrzet jí to nemuselo, protože si odvezla domů medaili, které se na ME rozdávají do šesté příčky. „Bylo krásným zážitkem si zasoutěžit v tak obrovské a krásné hale. I přes trému jsem si atmosféru i mou oblíbenou disciplínu užila," vyzpovídala se z pocitů desetiletá Viktorie Šitlerová, která získala nejlepší umístění v historii České republiky na mistrovství Evropy v kategorii děti – 1 BATON – jedna hůlka.

Jak jsi se na mistrovství Evropy dostala?

V únoru jsem v Karlových Varech získala dva tituly mistryně republiky a následně jsem dostala nominaci na ME v Chorvatsku.

Jaká byla příprava?

Trénovala jsem téměř každý den i víkendy. Posilovala, trénovala flexibilitu, triky s hůlkou, gymnastiku a držení těla. Jezdíme i na Moravu do velké haly. Pokud děláte sport naplno, tak na ostatní věci nemáte čas, ani na kamarádky, což mi trochu chybí.

Jak jsi byla dlouho na Evropě?

Nejprve jsme dojeli do Itálie pro trenéra Pascala a poté pokračovali do Chorvatska, kde mistrovství trvalo pět dní. Každá soutěžní disciplína měla kvalifikační kolo, ze kterého se postupovalo do finálového kola, do kterého postupovalo pouze TOP osm nejlepších atletů. Pokud tedy postoupíte, jdete znova svou skladbu ve finálovém kole, což je velmi náročné nejen pro mě, ale i pro trenéra a rodiče, protože vidíte tu konkurenci kolem sebe a musíte být maximálně soustředění.

Byla jsi se podívat u moře nebo zůstávala v hale?

Měla jsem jeden volný den, který jsme strávili skoro celý procházkami u moře a prohlédli jsme si krásné město. Takže jsem nabrala sílu na finálová kola.

Jak se ti mistrovství líbilo?

Líbilo se mi hrozně moc. Byl to krásný zážitek, soutěžit v tak obrovské a krásné hale. Užila jsem atmosféru a mou oblíbenou disciplínu, i když jsem měla trému. Děkuji všem, co mi fandili v hale i doma u streamu.

Kdo tě trénuje?

V letošní sezoně mám, ve světě známého a uznávaného francouzského trenéra Pascala Dumase, který za mnou každý měsíc na celý víkend létal.

Jak na tebe mluví?

Anglicky, většinu věcí mu rozumím, ale pokud začne mluvit déle, tak mi to přeloží táta.

Mít zahraničního trenéra bude asi velmi drahé, ne?

Otec: Když chcete, aby vaše dítě dostávalo to nejlepší, tak se musíte obětovat, celá rodina. Samozřejmě by se mi líbilo, kdyby se našel sponzor a řekl, že sezonu zaplatí, ale v tomto sportu je to nereálné a veškeré náklady platí rodiče.

Kromě financí, pomůže vám někdo i s jinou podporou?

Otec: Ano. Musím poděkovat benešovskému sportovnímu centru, kde nás nechávají trénovat, protože je velmi těžké najít tělocvičnu pro individuální sport. Dále městu Bystřice, které nám z části zaplatilo účast na ME v Chorvatsku. Velmi si toho vážíme, protože je to pro nás zatím jediná finanční podpora, přestože Viktorie reprezentuje ČR.

To musí zamrzet, že máte dítě v reprezentaci a musíte si všechno platit nebo shánět sponzory.

Otec: U nás je tento sport stále málo známý a je to velká škoda, protože se na něj opravdu krásně kouká. V ostatních zemích má twirling pevnou pozici mezi sporty a je velmi uznávaný, takže i atleti mají větší možnosti k trénování.

Viki, co twirling vůbec je?

To vysvětluji dokola (směje se). Je to taková moderní gymnastika s hůlkou. U nás je to velmi mladý sport, který moc lidí nezná a často ho lidé zaměňují s mažoretkami. S nimi to ale nemá vůbec nic společného, pouze tu hůlku. Je to sport, kde se musí trénovat práce s hůlkou, gymnastika, balet s tancem a samozřejmě fyzická zdatnost. Tréninky jsou velmi fyzicky i psychicky náročné. Trvá dlouho, než se naučíte nějaký prvek a propojí se práce hůlky a těla. Často to i bolí, protože vám může hůlka spadnout kamkoliv.

Jak dlouho twirling děláš?

Skoro dva roky a trénuji každý den.

Dá se na tebe někde podívat?

Mám pár videí na mém instagramu @vikisitlerova. Tam uvidíte, o jakém sportu se bavíme. Teď má táta rozdělané stránky, kde si budou moci lidé objednat moje vystoupení, ale nevím, kdy to dodělá (směje se).

Jaké máš plány do sezony?

Příští rok je Mistrovství světa v Norsku. Musím na sobě hodně pracovat, protože přestupuji do vyšší věkové kategorie, kde bude obrovská konkurence a velký věkový rozdíl. Takže tisíce hodin tréninku. Já bych už bez toho ale nemohla být, twirling je můj život.

Minulý rok jsem řekla, že nechci být jako děti co nic nedělají a nic neumí. Teď bych to chtěla trochu změnit. Chci být vzorem pro děti, které něco dělají a chtějí něco dokázat!