HRADEC KRÁLOVÉ - VLAŠIM 0:4 

Tři góly za dvě minuty a třicet dva vteřin ve druhé třetině rozhodly o výhře Vlašimi ve čtvrtém zápase a následně k obhájení titulu.

V první třetině se hrála vyrovnaná bitva, ve které si na brankáře Straku a Šimaru nepřišli na jedné straně Lux a Nutil ani na druhém konci hřiště Dušek.
Na začátku druhé části měli domácí velkou možnost jít do vedení, když dvakrát po sobě hráli přesilovku pět na tři. První trvala dvě vteřiny, ale druhá byla delší bezmála třičtvrtě minuty. Jenže Vlašimští v čele s vynikajícím brankářem Strakou elitní domácí pětku ubránili bez poskvrny, což jim dodalo do dalšího průběhu velkou energii a mezi časy 26:27 a 28:59 uštědřili Hradci tři tvrdé direkty. Skóre otevřel Hudeček po přesném pasu Wróbela, druhý zářez přidal Janáček šťastnou střelou z úhlu a dílo dokonal Topolánek po spolupráci s Hudečkem.

Ve třetí části již hosté snahu Hradce o snížení poměrně v pohodě zastavovali. Navíc domácí Petr po faulu na Bartejse (otřes mozku) inkasoval trest pět plus do konce zápasu. Nejblíže ke zkorigování stavu byl Lux, ale trefil jen tyč. V závěru hráli Hradečtí power play, ve které ale dílo Blanických rytířů dokonal do prázdné branky Horák a tak mohli po poslední siréně vypuknout vlašimské oslavy z obhájení titulu.

Nejužitečnějším hráčem play-off extraligy hokejbalu byl vyhlášen vlašimský útočník Libor Topolánek.

Branky a nahrávky: 27. Hudeček (Wróbel), 29. Janáček, 29. Topolánek (Hudeček), 44. Horák (Blažek). Rozhodčí: Kubičík, Polášek, Velčovský, Vrba. Diváci: 250. Třetiny: 0:0, 0:3, 0:1.

HBT Vlašim: Straka – M. Čičatka, Nýdl, Blažek, Juráček, Kříž, Střeska, Kieler, Bartejs, Janáček, Slanina, Topolánek, Burda, Dušek, L. Hudeček, J. Šindelář, Konečný, Wróbel, Špale, Horák.

OČIMA TRENÉRA VLAŠIMI VÁCLAVA ČIČATKY MLADŠÍHO

„Do zápasů jsme nasadili brankáře Michala Straku, i když byl již Filip Šindelář nachystaný a uzdravený. Jenže jsme dali přednost Michalovi, který odchytal zápasy ve čtvrtfinále s Pardubicemi i dva finálové doma s Hradcem skvěle. Filipa jsme pustili na rozcvičování, ale bylo to jen z psychologického hlediska vůči soupeři a také kvůli našim hráčům, aby ho viděli, že je připraven. Michal nás nezklamal, i v Hradci zachytal výborně a velmi přispěl k naší obhajobě titulu. Vždyť ve finále dostal ze čtyř zápasů šest gólů a musel čelit asi sto střelám.

V sobotu uškodil naší hře déšť. Hřiště bylo pod vodou, v rozích se držela voda, z čehož jsme dostali první gól. Míček, který běžel na zakázané uvolnění se zastavil v louži pět centimetrů před brankovou čárou, my jsme přestali hrát a domácí toho využili. Pak se nám podařilo vyrovnat. Jenže následně se rozpršelo ještě víc, hřiště bylo ještě víc pod vodou, což naší technické hře nevyhovovalo. Soupeř do toho bušil, míčky nahazoval, my jsme se nemohli dostat z tlaku a Hradec, který byl v prodloužení jasně lepší, zaslouženě zápas rozhodl pro sebe. Na přerušení utkání kvůli počasí, jako vloni proti Kertu, nebylo. Na hřišti sice bylo hodně vody, ale dalo se hrát, i když to klouzalo. Zápas byl bojovný a pro diváka nebyl asi moc koukatelný.

Před nedělním zápasem jsme si řekli pár věcí, které jsme udělili špatně, hlavně při inkasovaných gólech. Při prvním nebyli hráči soustředěni, a tak jsme je nabádali, aby hráli do té doby, než pískne rozhodčí, při druhém jsme špatně střídali. Trošku jsme přeskupili řady a v neděli to již bylo dobré. Na suchém hřišti se hrál oboustranně dobrý zápas. V první třetině jsme byli horším týmem, Hradec chtěl víc, vytvořil si tlak, z čehož vyplynuly naše fauly.
Klíčovým momentem bylo, že jsme přežili dlouhou domácí přesilovku pět na tři ve druhé třetině. Následně jsme využili přesilovku my a během tří minut přidali další dva góly. Druhá branka byla šťastná, když si nahození Janáčka ze strany srazil brankář betonem do branky. Třetí gól jsme přidali po chybě hradeckého obránce, když jeho vyhození zachytil náš obránce na červené a rychlou kombinační akci jsme dohráli skoro do prázdné branky. Pak to bylo více méně jasné. Hradec šel ve třetí třetině do rizika, které mu paradoxně uškodilo, když za zákrok na našeho Bartejse, který měl otřes mozku, dostal hráč pět plus do konce utkání. Potom už jsem věřil , že zápas zvládneme. Čtvrtý gól jsme přidali do prázdné branky.

V play off rozhodl přístup k utkáním všech našich hráčů, na kterých hra Vlašimi stojí. Byl to celotýmový výkon. Všichni s mužstvem žili, táhli za jeden provaz, ať to byli náhradníci nebo hráči, kteří chodili na na všechno. Nikdo nebyl nafouklý, že nehrál a pouštěli jsme na hřiště kluky podle vývoje. Máme v týmu hráče, kteří umí hrát dopředu i dozadu a ty jsme využívali nejvíc. Jsou v týmu ale i kluci, kteří jsou výborní jen dopředu nebo dozadu, tak ti zase museli chvíli počkat, což respektovali a jen díky tomu jsme mohli dosáhnout obhajoby titulu."