Co vás přimělo znovu obléci dres svého mateřského klubu?
Je to dlouhodobý vztah ke klubu. Něco jsem mu odevzdal a něco mi dal. Rád bych ukázal, že si toho vážím. A cítím, že i já bych mu měl něco odvézt zpátky. Proto, když jsem byl osloven novým trenérem, jsem neváhal ani minutu a chci klukům pomoci z bryndy. Že jsem dlouho nehrál, že hazarduji se jménem, takové věci opravdu neřeším.

I pro hráče vašich kvalit asi není snadné se po dlouhé době znovu rvát v nejvyšší soutěži?
Rozhodně není. Vždycky jsem žil v představě, že když něco dělám dvacet let, tak nemůže být problém i po nějaké pauze se do toho zase vrátit. Evidentně jsem se mýlil. Je pravda, že jsem letos toho moc nenahrál. Zahrál jsem si tři turnaje nižší úrovně a absolvoval teď pět ostrých tréninků s týmem. To je vše. Vezmu balon do ruky a připadám si, jako když na nejvyšší úrovni začínám. Nic necítím jako přirozené nebo automatické. Ještě horší je to s fyzičkou. Nyní jsem poznal, že na mém postu je fyzická připravenost zásadní. Ale musím se s tím srovnat.

Souboj o naději svedou nohejbalisté Šacungu v sobotu v derby s Plazy ve svém areálu.
Bídný start o život v extralize. Šacung v Plazech vysoko prohrál

Jaké vidíte rozdíly, pokud porovnáte současný tým s tím, ve kterém jste působil před pauzou?
Pokud budu upřímný, ten předchozí na tom byl v řadě věcí lépe. Přijde mi, že současný tým je hodně nestabilní v různých herních situacích. Nedá se spolehnout na věci, které jsou standardně určené až automatické. Někteří hráči pod tlakem vůbec činnosti nezvládají. Poměrně slušná je ještě útočná fáze, chybí ale větší odvaha. Mezihra a obrana je špatná. Je také rozdíl mezi tím, co hráči předvádějí na tréninku a co v soutěžním utkání. Je prostě vidět, že letos tým ještě nevyhrál, hráči o sobě pochybují a chybí jim psychická pohoda. I v tom jako zkušený hráč musím týmu pomoci.

Nemrzí vás, že váš bývalý klubový parťák Richard Makara dal přednost bojům o postup do extraligy z 1. ligy v dresu pražského Startu. Jak se říká, ve dvou se to lépe táhne…
Trošku mrzí, ale je to jeho volba. Jak znám Ríšu, dokáže si v hlavě vyhodnotit, jak může být užitečný sobě i klubu. Má za sebou obrovské úspěchy, je starší než já a možná si nechce kazit jméno. Přece jen je mezi extraligou a první ligou velký výkonnostní rozdíl. Tohle dokážu pochopit.

Souboj na síti v podání vsetínského Andrise a benešovského Nikolase Truce.
Mistrovství dvojic skončilo pro Šacung už ve skupinách

Ambiciózní Plazy jsou týmem, který nepatří mezi časté soupeře Šacungu. Je i pro vás složitější hrát proti hráčům, které tolik nemáte načtené?
Není to úplně tak, že bych jejich hráče neznal. Jejich tahoun Milan Kučera hrál do letoška v Čakovicích, Martin Knytl hrál pár sezón u nás. Z mistrovství republik i turnajů znám další jejich hráče. Jen jsem je nepotkal v současném složení. Překvapilo mě, jak rutinně jim funguje organizace hry. Když jsem třeba viděl, jak pohodově spolu hrají dvojku dva leváci… V základních činnostech jim to funguje lépe než nám. Nevím, co třeba říci, když prohrajeme set 1:10. S výjimkou mě a Fandy Kalase máme méně zkušené hráče, než soupeř a na hřišti je to vidět. Od Plazů jsem čekal, že jako nováček, byť se zkušenými hráči, by mohly zaváhat pod tíhou důležitosti. Přece jen se hraje o udržení a ani vítěz série ještě nemá nic jisté - čeká ho baráž. Jenže jak jsem nyní viděl, tak vypadali, že o svých výkonech moc nepochybují. Jsou papírově lepší a nezapomínejme, že v základní části náš tým dvakrát porazili.

Vaše mužstvo má v sobotu na domácí půdě poslední možnost soupeře vykolejit. V opačném případě padá o soutěž níže. Otázka zní, jak to udělat?
Dobrá otázka. Není už co ztratit. Je správný čas přijít se změnami, nápady tu určitě jsou. Soupeři rozhodně nedáme zadarmo ani metr hřiště a chceme sérii ještě otočit.

Autor: Martin Maršálek