Nejdřív ji stejně jako všechny zbrzdila pandemie. Pak laborovala s natrženým pouzdrem v achilovce, ale to nebylo všechno.

„Ke vší smůle jsem dostala asi po deseti letech angínu, ale pak jsem se dala dohromady a závodila,“ vyprávěla příbramská rodačka, která koncem června hodila na Velké ceně města Olomouce rovných 60 metrů.

„Zdálo se mi to ale málo, cítila jsem se na lepší výkon a těšila se na hody za šedesátku,“ pokračovala reprezentantka. Jenže pak přišla na soustředění v Nymburce k poměrně kurióznímu zranění.

„Stalo se to v rámci volnější tréninkové neděle. Patří do ní i hry. Při beachi jsem chtěla nakopnout míč, ale úplně se mi to nepovedlo a trefila jsem do nohy jednu slečnu. Když jsem pak koukla do písku, viděla jsem palec v nepřirozené poloze,“ líčila finalistka ME 2018 v Berlíně a loňského MS v Dauhá.

„Dost jsem si vyčítala, že jsem zvolila písek a nešla raději do posilovny. Je to ponaučení. Už to neudělám,“ kroutila hlavou závodnice, která se nyní pohybuje pomocí francouzských holí.

Ze začátku si myslela, že nepůjde o nic vážného. Ale rentgen ukázal, že je prst dost polámaný. „Nakonec jsem skončila na sále. Pan doktor Jakub Kautzner byl hrozně šikovný, z obvazu mi vyčuhují dva drátky, aby mi kost pěkně srostla. Je to takový nevšední letní doplněk,“ usmívala se.

„Už to vypadá dobře, já se rychle hojím, takže věřím, že budu brzo v pohodě. Čeká mě rehabilitace, plavání, kolo a pak začnu klusat. Věřím, že si letos spravím náladu,“ říkala česká oštěpařka číslo tři.

Osmadvacetiletá atletka měla obavu, jak se bude na nehodu tvářit trenér Železný. „Když viděl, jak pajdám, řekl, že to chápe. Pověděl mi, že když se něco takového stane při tréninku, tak to ke sportu patří. Horší by to bylo, kdybych si ublížila při nějaké hlouposti. To bych se asi sežrala,“ krčila rameny.

Podle Gillarové by byl trenér radši, kdyby se pořádně vyléčila a letos už nezávodila. „Jenže mám sen, že bych se do zářijové Zlaté tretry dala do pořádku a zkusila hodit něco pěkného. Beru to tak, že to buď vyjde, nebo ne.“