Martine, letos to pro tým bylo opravdu hodně náročné. Jste rád, že už je to za vámi?

Bylo to hlavně časově náročné kvůli novému systému play-out, do kterého jsme bohužel spadli. Poslední zápas o udržení v extralize jsme hráli 28. září, den před extraligovým superfinálem.

Stačil jediný míč a Šacung hrál play-off. Ve čtvrtfinále by čekal Vsetín, který poslední čtyři utkání s vámi prohrál. Možná byste letos hráli o medaili…

Pokud by vyšel postup do play-off, vše nám hrálo do karet. Vzhledem ke vzájemné bilanci jsme si na Vsetín věřili a cítil jsem velkou naději o souboj o medaile.

Dílčí porážky o jeden míč byly letos pro Šacung vůbec typickým prvkem. Zejména vaší elitní trojici s Doubravou a Kadeřábkem se letos podařilo hodně trojek prohrát posledním možným míčem. Z toho v řadě z nich jste disponovali jedním či více mečboly. Kde hledat příčiny?

S tímto problémem se Šacung potýká od začátku, co tu působím. Nemáme pravidlo, kvůli kterému se prohrává o jediný balon. Někdy to bývá nepřipravenost útoku, někdy se z připravené nahrávky nepromění a následně potrestá soupeř.

Ani vy jste letos nezahájil nejlépe. První polovinu soutěže vás trápily nevyrovnané výkony a s kritikou občas nešetřili ani spoluhráči…

Myslím, že letos byla celkově zimní příprava méně intenzivní, což by mohlo mít následek horšího zahájení soutěže a nevyrovnaných výkonů. Na druhou stranu si nemyslím, že bych přípravu nějak zanedbal. Navíc absolvuji další tréninky se skupinou nohejbalistů, většinou bývalých spolužáků. Problém bych viděl spíše psychický.

Ke konci základní části už to ale bylo z vaší strany lepší. Jenže na play-out se do sestavy vrátili velezkušení Stejskal a Řehák, kteří základní část vynechali. Oba hráči na váš post. Necítil jste určité zklamání?

Primární dojem bylo určité zklamání, ale chtěl jsem se s tím poprat a nenechat v tom celý tým. Nakonec se ukázalo, že návrat kluků byl nejlepší možnou variantou. Ovšem po základní části jsme se opět potýkali se zraněními a sestava se rapidně změnila. Vyzkoušeli jsme si i trojkovou sestavu Knytl, Stejskal, Doubrava, která klopýtla pouze jednou.

Výrazně zlepšené výkony vám zajistily pozici nahrávače v elitní trojici. Začal jste se prosazovat i v deblech, což není disciplína pro hráče vašeho vzrůstu…

Ano, šanci jsem dostal a pozici nahrávače ve trojicích jsem si udržel. Ve dvojicích jsem se prosadil proti Budějovicím a Modřicím. Tu budějovickou považuji za jeden z nejlepších výkonů své deblové kariéry, ovšem se špatným celkovým koncem.

Neúčast v play-off pro vás byla určitě obrovským zklamáním. Jenže obě slibně rozehraná utkání s hlavním konkurentem o play-off z Českých Budějovic vám protekla mezi prsty. Kde se stala chyba?

Obě utkání jsme měli výborně rozehraná, ale Budějovičtí dokázali otočit nepříznivý stav. Ve druhém jsme nevyužili vedení dokonce 4:1. Přestože individuální výkony hráčů nebyly stabilní, mohli a měli jsme v obou utkáních zvítězit. Chyba byla v neproměněných setbolech a mečbolech. Nestalo se to ale pouze nám, důkazem je letošní superfinále, kde poražené Čakovice vedly také 4:1 a nakonec prohrály 4:5.

Už evrgrýnem podzimní části jsou u týmu zranění hráčů. Proč se to děje každým rokem, máte nějaké rozumné vysvětlení?

Evolučně je dané, že každý organismus stárne. Sportem se více zatěžují kosti a svaly v těle, tím pádem dochází k častějším zraněním. V porovnáním s ostatními týmy máme vyšší věkový průměr a více zranění.

Postup do play-off byl fuč, v play-out na vás čekal Žatec. Někdo možná čekal demotivaci z vaší strany, ale už první sérii jste zvládli poměrně jednoznačně…

Žádná demotivace, hrálo se přece o udržení v nejvyšší soutěži! Takže naopak motivace byla.

Letos ale ani vítěz play-out neměl udržení jisté, musel se ještě poprat v baráži s prvoligovým vyzyvatelem. S Horažďovicemi jste se však vypořádali dost nekompromisně. Je opravdu mezi extraligou a první ligou takový herní rozdíl?

Ano je. Poslední padající z extraligy se po roce odehrané v 1. lize většinou opět vrací do nejvyšší soutěže. Vyrovnané byly výsledky prvoligových adeptů na extraligu, Českého Brodu a Horažďovic. V posledních letech je ještě schůdek mezi posledním a ostatními extraligovými. Troufám si říci, že Šacung jako předposlední tým do baráže nepatřil.

V oranžových barvách sloužíte už druhou sezónu a zdá se, že dobře. Je to vaše životní štace?

To záleží na tom, jak se tím nadále poperu. Kolektiv spoluhráčů mám rád a od začátku působení v Šacungu cítím větší kolegialitu než v Českém Brodě, kde jsem strávil necelou sezónu. Pokud mi to fyzický stav dovolí, rád bych ukotvil a konečně si jednou zahrál extraligové play-off.

Od 18. do 20. listopadu se v Brně koná mistrovství světa mužů. Jak si povede česká reprezentace a na co se mohou diváci těšit?

Od české reprezentace se očekává zlato ve dvojicích i trojicích a myslím si, že se to klukům podaří. Otazníkem je soutěž jednotlivců, ve které se nám obvykle nedaří sbírat nejcennější kovy, poslední roky jim vládnou Rumuni. Mimo absolutní nohejbalovou špičku se mohou diváci těšit na akrobatické vystoupení reprezentantů Jižní Koreje, kteří každoročně zpestřují světový šampionát smečovanými údery v letu.