Počtvrté ze sedmi ročníků jste se stal Sportovcem roku na Benešovsku. Co to pro vás mezi daleko většími oceněními znamená?

Je to pro mě velká radost. Moji domovinu reprezentuji všude po světě a moc mě hřeje u srdce, že si toho váží i lidé, odkud do světa vyrážím.

Při prvním vítězství jste byl přítomen vyhlašování, následně vás dvakrát zastupovali mechanik a bratr Filip, tentokrát jste zase přijel, ale do poslední chvíle nebylo jisté, zda dorazíte. Co vás přimělo, že jste změnil program a jel do Španělska o dva dny později trénovat?

Je to na oplátku, došlo mi, že vy si vážíte toho, co dělám já a tak na oplátku jsem chtěl ukázat, že si já vážím této ankety. Nějak vnitřně jsem cítil, že takhle to má být. A já mojí intuici naslouchám.

Poprvé jste akci absolvoval v Benešově na hotelu Pošta, tentokrát v Kulturním centru. Jak se vám galavečer líbil?

Byl jsem nadšen a velmi překvapen, jak se anketa posunula kupředu. Přijde mi, že se vyvíjíme spolu. Já se zdokonaluji v mém odvětví a anketa zase ve svém, tak snad budeme společně vzkvétat i do budoucna.

Osobně jste se na někoho těšil, nebo bylo pro vás hlavně důležité, abyste byl přítomen, protože bylo hodně lidí i sportovců zvědovo, zda dorazíte?

Chtěl jsem pozdravit lidi, co nám vedou okres a ostatními benešovskými sportovci. Rád jsem se viděl se starostou Vlašimi, s jehož pomocí se mi snad podaří vybudovat u Vlašimi fajn nové sportoviště, ale to je hudba budoucnosti.

Za vítězství jste dostal kromě ceny i dárkový koš plný masných výrobků, což se moc s vaší zdravou výživou neslučuje. Jak to dopadlo s košem, kdo jeho pochutiny snědl?

Máte pravdu, že s mojí stravou se to moc neslučuje, ale výjimka potvrzuje pravidlo. Ještě ten večer (9. ledna) jsme s ženou u vína ochutnali pár kousků. Byly doby, kdy jsem masné výrobky nejedl vůbec, momentálně si občas dám. Ono se té naší české kuchyni, těžko odolává, zvlášť když máte pár kilometrů od domu slavnou restauraci „U Matoušků“ v Kondraci. (směje se) Druhý den ráno jsem pádil do Španělska a žena uzeniny zřejmě rozdá po přátelích.

close Životní styl Libora Podmola, freestyle motokros, mu již vynesl několik ocenění i ve světě. info Zdroj: Patrik Procházka zoom_in Životní styl Libora Podmola, freestyle motokros, mu již vynesl několik ocenění i ve světě. Autor: Patrik Procházka

Na druhém místě skončil váš freestylový motokrosař a kolega Petr Pilát. Musí vás asi hodně těšit, že je díky vám freestyle motokros tak na Benešovsku populární zvláště, když máte výsledky ve světě?

Jasně, je to skvělý. Ale viděl jsem, že se mládež v jiných sportech také začíná prosazovat ve světě, roste nám konkurence. Ale to, že motosport je na předních příčkách takové ankety, mě samo sebou velmi těší.

Na vyhlášení jste prozradil, že po pěti letech měníte značku motorky. Proč se tak stalo?

Chtělo to změnu, Husqvarna neustále mašiny vyvíjí a Yamaha na to poslední roky trochu kašle. Ale hlavní důvod byl v přístupu lidí z Husqvarny, kteří jsou nakloněni mým budoucím projektům. Jako je právě Rallye Dakar, natáčení motivačních a poznávacích videí o tom, co se dá s motorkou všechno provádět.

Loni jste absolvoval Dakar v asistenčním vozidle, letos jste měl jet, ale nakonec nejel. Jak to vypadá s vámi v dalších letech. Máte stále chuť si nejtěžší rallye na světě zkusit?

Ano mám. Něco mě tam volá. Chtěl bych startovat v roce 2020. Je to, ale velice finančně náročné, tak uvidíme, jak se na to podaří sehnat, třeba se najde i někdo z našeho okresu po přečtení tohoto článku (směje se).

Je vám 33 let. Stanovil jste si, do kdy budete Freestyle motokros dělat?

Freestyle motocross bude mou součástí už navždy. Počítám, že backflipy na motorce budu sázet ještě v šedesáti. Závodění na mistrovství světa v FMX ale vidím ještě na rok, už mě to asi trochu začíná unavovat. V disciplíně step-up (skok do výšky) ve které se mi daří v USA, chci závodit ještě pět let.

Máte již nějaké plány, co vás čeká po kariéře Freestyle motokrosaře?

Chci spíš natáčet videa, inspirovat novými věcmi, které se dají na motorce dělat, a pomalu se přeorientovával na závody rallye. Také píšu knihy, mám motivační aplikaci, kde se snažím motivovat lidi, vyrábíme oblečení, které sami šijeme. Nenudím se. Jsem ale v klidu, o tom je vtip, když chcete boha rozesmát, řekněte mu, že jste si něco naplánovali. Třeba bude všechno jinak. Nechám se překvapit, život je jízda a já si chci užít naplno každou její část.

Jste hodně činný na sociálních sítích, stále něco točíte, fotíte, napsal jste i knihu Deník Libora Podmola, jehož druhé pokračování připravujete. Přemýšlíte, že byste třeba i toto dělal po sportovní kariéře, nebo je to výplň volna mezi závody a tréninky, abyste se nenudil?

To vše patří k mojí práci, jsem profesionální sportovec a tak reprezentuji lidi a firmy co mě pomáhají, jak nejlépe umím. Sociální media jsou v dnešní době tou nejlepší formou, jak se dostat k lidem. Motivováni lidí či jim ukazovat cestu, je nějak tak asi smyslem života v rámci dobra.

Co je v letošním roce největší sportovní metou, kterou byste chtěl dosáhnout?

Cílem je určitě medaile na Amerických X-Games ve Step upu. Pojedu seriál MS ve freestylu, kde jsem loni skončil na druhém místě, tak ani tam cíle nemůžou být o nic menší. Starat se o mojí aplikaci PODMOL, kterou si každý může stáhnout zdarma do mobilu a na ní natočit videa, ve kterých zájemcům moje poznatky z fyzické přípravy, jogy a meditace.

Co byste zdůraznil mladým lidem, kteří by chtěli úspěšně létat na motorce jako vy?

Mladým lidem bych vzkázal, ať myslí na to, že svět je jako zrcadlo a věří, že když se na něj budou usmívat, svět se bude smát na ně. Cestou, jak být šťastný, je prostě dělat věci, které vás dělají šťastným. Každý z nás je strůjcem svého osudu, tak pracujte tvrdě na svých snech a žijte svůj život. Snažte se být tou nejlepší verzí sebe sama. Vždyť o tom to asi celé je a je úplně jedno, jestli skáčeš na motorce nebo hraješ šachy.